Melodie mého srdce

Bože, to je neuvěřitelná pohádka! A ten malý génius s dolíčky a šťastným úsměvem mi uloupil kus srdce! To je ten důvod, proč se dívám na filmy - pro ten moment, kdy se ze souhry náhod zastavuje dech, kdy se téměř rozplynu v hudbě a kdy trnu hrůzou, aby se ta krása, dříve, než dospěje k závěru, nějakým necitlivým zásahem neposkvrnila. Bála jsem se zbytečně, mé souznění s příběhem nebylo přerušeno až do závěrečných tónů, ve kterých byl zakletý celý Augustův život. Podotýkám, že jsem nebyla na něco takového připravená, výběr filmu byl čistě náhodný, nečetla jsem ani obsah, což způsobilo totální šok, a náhle jsem pochopila, že když ruka kouzelníka (v tomto případě kouzelnice) sladí všechny filmové kýče v jeden, není krásnějšího balzámu na duši! (24.02.2012)

Nádhera, krása, neskonalý úžas. Kromě skvěle si sednoucí hudebně i herecky talentované dvojky Jonathan Rhys Meyers a Keri Russell, je tou nejzářivější a téměř nadpozemsky hudební genialitou obdařená postava, jíž ztvárnil Freddie Highmore. Ten klučík má neskutečný talent. Zkrátka úchvatné a naprosto strhující. Závěr filmu, v němž Freddie diriguje při koncertu v parku svou melodii, mě naprosto duševně vyčerpal:) V jedné chvíli jsem myslela, že mě popadne až hysterický pláč. Nakonec jsem to dokázala "srovnat" do několika minut:) A za celý film bylo těch slzavých a dojemných scén vskutku hodně. Celý tento, pohádkově laděný příběh překypuje okouzlující hudbou a všemožnými kompozicemi. August Rush složil poctu hudbě. Její magii, nekonečné kráse a síle, kterou do nás dokáže dostat. Toto byla skutečně Melodie mého srdce. (21.11.2011)

Premárnená šanca jak hrom. Na podnose predložené tromfy v podobe mladého/šikovného chlapca (Freddie Highmore ako zázračný virtuóz August Rush), chytľavých nôt gitár/piesní (singel “Raise it up”, oduševnené vybrnkávania), hybných prestrihov/nájazdov a tiež záživného námetu o rodených talentoch, ktorí sa medzi nás rodili, rodia, rodiť budú sú na toľko vyzývavé, že ich polovičné zúročenie zamrzí aj po štedrovečernom kaprovi. Lebo akonáhle sa dejové peripetie začnú totálne vymykať kontrole a s hrajúcich postáv sa zrazu stávajú strnulé figuríny, tak omamujúci základ stráca na čarovnosti aj údernosti. Takto len "výchovná" rozprávočka, ktorá prerástla do precukrovaných proporcií a skončila ako neuchopiteľný gýč...a veru, nemusela. (26.12.2010)

Páni to bol teda zážitok. Už od prvých sekúnd som cítil, že toto bude mimoriadny film. Kirsten Sheridan režíruje priam geniálne. Spojenie starej dobrej oldschool réžie s obrovským dôrazom na detaily vrcholiaci ohromujúco pôsobiacim finišom. Pri tomto filme som zažíval to, čo August Rush pri počúvaní hudby. Neskutočnú eufóriu vyvolanú filmárskym majstrovstvom. Po hereckej či príbehovej stránke nič výnimočné neočakávajte a v rukách priemerného filmára by to bol maximálne priemerný film. Tu si hlavné uznanie zasluhuje skutočne osoba režiséra (v tomto prípade 31 ročnej režisérky!) pri niektorých scénach, akoby sa čas zastavil. (06.04.2008)

Začínam byť sentimentálny. Viete aké to je keď sa muž prvýkrát miluje zo ženou. Myslím úplne prvý krát. Lenže potom ak sa teda nestane teplým sa zo ženou miluje druhý, tretí raz a tak ďalej a tak ďalej a presne taký je aj tento film. Mohli ste vidieť milión filmov o hudbe. Mohli ste obľubovať filmy z beatles, môžete zbožňovať Boba Dylena a Elvisa Preslyeho a to vám len a len slúži k dobru pretože ak máte aspoň spolovice radi hudbu tak ako vyššie spomínaný a hudba je pre vás niečo neskutočne nadprirodzené a pomáha vám obohatiť váš všedný život a pomáha vám keď je vám najhoršie, tak vám garantujem že tento film bude pre vás nadpozemský zážitok. Ale ako som už povedal začínam byť sentimentálny. Aj u tohoto filmu je možné badať určitú sentimentalitu a hlavne som sa bál že to všetko skazí dych berúci koniec aký som nevidel od Pokánia. lenže našťastie je to ukončené skôr ako sa niečo začne a práve koniec je tak epický, tak krásny a tak neskutočne, nadpozemsky pôsobivý že sa vám začnú triasť kolená a vy to pocítite. Sledujeme počas celého filmu putovanie Augusta, Lyle a Louisa a všetky tri sa stretnú v central parku pri finále a dielo je zavŕšené. Jedná sa bezpochyby o najlepší film o hudbe aký som mal možnosť vidieť a aj keď je sentimentálny je natočený s ľahkosťou a láskou je to cítiť sakramentsky z každého políčka filmu. Hudba je asi najlepšia akú som mal možnosť za celý život počuť, a podobne ako v pokání sa hudba vytvára pomocou okolitých zvukou čo je ešte lepšie ako v prípade pokánia pri písaní na stroji. pre mňa je to neskutočne krásny film a Higmore dokázal že dokáže zahrať aj vážnejšie role a vôbec nepôsobil ako jeho kolegovia, a prajem si viac takýchto úloh pre neho pretože jeho prejav ma rozplakal a úprimne fantasy filmov s ním som sa dáko presítil. ale ako vravím začínam byť sentimentálny (31.10.2008)