300: Bitva u Thermopyl

Chlapáckých snímků není nikdy dost, ale tuto záležitost si mohou užít příslušníci obou pohlaví. Oštěpy, štíty i bojové spartakiádní skotačení musí ocenit každý chlap, ale dámy také jistě nepohrdnou vyrýsovanými postavami omotanými těsnými bederními rouškami. Pln hrdinství nyní okamžitě zmizím do posilovny, kde se nastříkám samoopalovacím sprejem, natáhnu si slušivá tanga a s mečem v ruce půjdu ufiknout všech 281 moudrých hlav našich zákonodárců. Tímto vznešeným činem se patrně stanu legendou podobnou Leonidasovi, avšak počítám i s kopírováním osudu jiné legendy - Kájínka. (13.12.2011)

Komiksová předloha mramorizující válečnickou kulturu a heroičnost sparťanských bojovníků vizuálně uchvátí strohou impresivní kresbou a žlutým tónováním, z něhož ostře vystupuje sytě rudá barva krve. Film zachoval barevné odstíny i jednotlivé scény přesně podle políček komiksu a dodal pohyb. Jenže ten tu není pouhým účelovým prostředkem, nýbrž objektem glorifikace. Plynulé přechody filmu z normální do zpomalené rychlosti doslova adorují grácii lidského těla v pohybu a tělo jako precizní funkční stroj nabývá roli fetiše. (15.09.2008)

Říkal jsem si, kterému filmu věnuji svůj třístý komentář... a ejhle 300: Bitva u Thermopyl. Ono už sice bylo k tomuto filmu všecko řečeno, ale tak pro ty, kteří mě mají v topce: Ano, je to skvělý film, skvělý vizuál, perfektní hudba, tvůrci se vyřádili a tak dále, bla bla bla. Každopádně dávám pět hvězd, protože jsem se u toho bavil jako už dlouho ne. (30.08.2011)

Už mě pomalu začínaly nudit filmy libující si ve vizuálních orgiích a myslící si, že tím, že nepoužijí nic než počítačové exteriéry, dvě až tři barvy, spoustu zpomalených nebo zrychlených záběrů a hodně krve už nepotřebují nic dalšího a lidi budou jásat. Bitva u Thermopyl dovedla tohle schéma do extrému a mě málem unudila k smrti. Na tuhle hru odmítám přistoupit. Dvě hodiny červeno-žluté (resp.v noci červeno-modré) slátaniny, která se ani nesnaží naznačit nějaký příběh, která vykrádá na co si jen z historických filmů vzpomenete (Gladiátora ale nejvíc - scéna v ječmenu bije do očí, včetně hudby), přetéká naturalistickými boji a litry krve, ale přitom nechává diváka chladným ke komukoliv, kdo zemře. Herci nedějlají nic, že velmi expresivně vydávají rozkazy a řvou rádobyhrdinské věty a ani hudba za moc nestojí - mně neznámý Tyler Bates se ani nepokouší být originální, to, co stvořil, nejsou citace, ale do uší bijící opisování. Už dlouho jsem nelitovala nějakých dvou hodin tak, jako po dokoukání "300". (26.08.2007)

Učili je nikdy neustupovat, nikdy se nevzdávat. Když padnou na bojišti za SPARTU, získají tu největší slávu.....“ Vizuální orgie připomínající obrazy Borise Vallejo - toto přirovnání mi připadá nejtrefnější. Choreografie je díky zpomaleným záběrům velice zajímavá. Zaostává jen příběh. Ale přes to se lehce přenesu. Co jsem očekával, to jsem dostal. Hrdinský epos, pohádku, na kterou se dobře dívá. Víc to nemíním ,,pitvat".... AGÓGÉ.... (23.12.2007)