Pád

The Cell jsem neviděl, protože jsem byl kamarádem před tímto filmem důrazně varován s tím, že jeho trenýrky prakticky celý film vyhlašovaly hnědý poplach (Sice jsem nebojsa, ale nač to pokoušet :-) Takže jsem poprvé vlezl do postele s Tarseme Singhem až při The Fall a vůbec toho nelituji, protože jsem se nechal naprosto okouzlit nezvyklým vizuálem, který celou dobu voní kořením z velkých dálek. Navíc podkresleného melodickou hudbou, která jen umocňuje silný zážitek. Jenže to nejsou jediné zbraně, které The Fall má, protože tenhle film je vyzbrojen krásným a hlavně dojemným pohádkovým příběhem, který je konfrontován s tvrdou realitou, což hodně připomíná Pans labyrinth (Ono těch podobností je mnohem víc). Plus nesmím zapomenout na kouzelnou a moc šikovnou Catincu Untaru a hlavně naprosto přesného Lee Pace, který funguje skvěle jako vypravěč i jako modrý bandita a rozhodně si na tohoto herce dám teď bedlivý pozor. (01.12.2008)

Tarsem je úkaz. Indický smysl pro kýč, barvy a úchylnou stylizaci dokáže oprostit od cingrlátek a naroubovat je na jakoukoli kulturu. Jasně, že jeho vnímání trochu odkazuje na turistu, který za 14 dní obletěl celý svět, viděl to nejznámější z každé země a udělal si hromadu fotek, každopádně to ale umí nahustit do děje (nebo těžko říct, u scénáristické budky si podávali dveře tři lidi a to ještě remakovali bulharskou komedii), u kterýho nedostanete křeče mimických svalů. Můžete nadávat, že trochu opakuje záběry, že je to místy až přehnaný fetiš a civilnější scéna by vůbec nebolela. Každopádně to není chyba Singha, ale vás -) Dramatické, vtipné, dojemné, těžké i odlehčené. Závěrečná vzpomínka na kaskadéry z počátků filmu leckomu vezme dech více než celý dosavadní film a úvodní titulková sekvence patří do zlatého fondu kinematografie. Být to na mě, Fall je film, který bych vystřelil do Vesmíru s nadějí, že mimozemská entita bude k lidstvu přistupovat dle něj. FILM! PS: hlavní herecké duo je skvělé (31.10.2011)

Magická až snová atmosféra s krásnym vizuálnym podtextom... Pútavy príbeh vtiahne do deja a určite nenudí. Technické prevedenie je úžasne a ruka pána Finchera viditeľná... Hravosť a čaro filmu mi imponovalo a nenechalo ma chladným. Vzájomna dôvera, láska, nenávisť, krutosť, sebaobetovanie... proste je tuna všetko... Fantasy, ktoré stoji za kuk... 9/10 (09.11.2008)

Efektní prázdnota. Pár pasáží s opravdu působivým záběrováním a estetický důraz na vizuálnost díla nevynahradí tu neskutečnou dvouhodinovou nudu podpořenou slabým scénářem. Tarsem je dobrý designer scén a záběrů, ovšem jako režisér mě zatím nepřesvědčil. Největší chuťovka z Pádu je tak samotný prolog a epilog, kde naplno uplatňuje své zkušenosti z reklam a natáčení videoklipů. Vše ostatní je jen dlouhá procházka po muzeu - vidíte toho tolik, že vám to nic doopravdy nedá. (23.11.2011)

Cela se mi líbila víc (ačkoliv nebyla tak moc inspirována Dalím, což je zase obrovské plus pro Pád), zřejmě hlavně díky tomu, že na mě nepůsobila tak dlouze. Pád začíná doslova a do písmene úchvatnou (a ze všech nejlepší) černobílou scénou podkreslenou druhou větou Beethovenovy sedmé symfonie, pokračuje velice slibně, úžasné snové výjevy prokládá vcelku sympatickými nemocničními příhodami, postupně odkrývá kaskadérův příběh, nechybí mu drama ani vtip, malá Catinca Untaru je napůl roztomilá a napůl otravná, Lee Pace připomíná Nicolase Cage (což mě během sledování Řekni, kdo tě zabil nenapadlo ani jednou). Před koncem se to ale celé začalo nějak vléct, takže než jsem se dočkal emotivního a působivého finále, stihl jsem se lehce nudit. Pozitiva jednoznačně převládají, ale bez chyby to není. (21.04.2013)