Pád

Dokoukáno s maximálním sebezapřením. Bože, jak mě iritovala ta tlustá bezzubá holka s tím jejím příšerným přízvukem - utrpení! Scéna, ve které si to nebohé stvoření čmárá na svůj tlustý pupek rtěnkou jakousi kytku, je peklo. A vůbec, Pád je disharmonický spletenec několika filmů v jednom, který jako celek působí dojmem dortu psa a kočičky - dalo se tam kde co, ale výsledek je nepoživatelný. A přitom - co je pozoruhodné - se tam vyskytuje i pár velmi silných momentů, výtečný Beethovenův hudební doprovod, a geniální loutková sekvence. Tento film mi svou - pro mě osobně - nepochopitelnou WTF?! poetikou připomněl z nedávné doby snímek Bratři Bloomovi z r. 2008, který jsem sledoval s velmi podobným úžasem až odporem k jeho prapodivnému vyznění. Nechci mít s filmy tohoto ražení nic společného, děsím se jich. (03.04.2012)

Cela se mi líbila víc (ačkoliv nebyla tak moc inspirována Dalím, což je zase obrovské plus pro Pád), zřejmě hlavně díky tomu, že na mě nepůsobila tak dlouze. Pád začíná doslova a do písmene úchvatnou (a ze všech nejlepší) černobílou scénou podkreslenou druhou větou Beethovenovy sedmé symfonie, pokračuje velice slibně, úžasné snové výjevy prokládá vcelku sympatickými nemocničními příhodami, postupně odkrývá kaskadérův příběh, nechybí mu drama ani vtip, malá Catinca Untaru je napůl roztomilá a napůl otravná, Lee Pace připomíná Nicolase Cage (což mě během sledování Řekni, kdo tě zabil nenapadlo ani jednou). Před koncem se to ale celé začalo nějak vléct, takže než jsem se dočkal emotivního a působivého finále, stihl jsem se lehce nudit. Pozitiva jednoznačně převládají, ale bez chyby to není. (21.04.2013)

Poměrně netradiční snímek na pomezí artu, který omračuje vizuální kreativitou a velmi sugestivní hudební složkou. Možná by se chtělo říct, že je to taková těžce nekonvenční pohádka, ale i takovéto označení by nebylo zcela vystihující. Jednoznačně tenhle film totiž charakterizovat nelze, je to zkrátka něco, co se opravdu jen tak netočí. Na jednu stranu je to z audiovizuálního hlediska opravdu až omamně překrásné, ale když si člověk uvědomí, jakému tlaku je ta malá holčička vystavována (vyprávěl by někdo podobný příběh svému pětiletému dítěti?), tak si nelze nepoložit otázku, jestli není toto „střídání nálad“ pouze účelovou záležitostí a prachsprostou manipulací. Nicméně… vzhledem k tomu, že Tarsem Singh mi napoprvé hned několikrát vyrazil dech (úvodní černobílá scéna je totální masakr), s klidným svědomím pominu menší „neukočírovanost“ příběhu, protože je to pořád v celkovém součtu pekelně dobrý a hlavně originální počin. (27.02.2013)

No panečku. Velice zvláštní film, který vám v úvodních titulcích nabídne něco, co vám už ale během filmu nedodá. Neboli, úvodní titulky jsou božské, jedny z nejlepších, jaké jsem kdy viděl. Totální orgastická filmařina. A jak už tu někdo píše v komentářích, zbytek filmu je radost pohledět ale trochu utrpení sledovat. Příběh bez nějaké větší struktury působí tak nějak divně a člověku nezbývá než se nechat kochat těmi opravdu úžasnými záběry. 6,5/10 (15.09.2013)

Nevim, asi jsem nenapravitelny, popravy hodny optimista, ale opet nad mistnimy povetsinou rozpaky jemne kroutim hlavou. Mam rad filmy ktere mozna diky nekonzistentnosti scenare pusobi konzervativnim divakum utrpeni, uz to tak asi bude. I tak si, ale myslim, ze krome pusobiveho vizualu film nabizi zamysleni na tema pribeh vs realita / tvurce vs ucastnik atd. (20.02.2012)