Pád

Pokrokové, no žiaľ len v náväznosti na predchodzu. Podaktorí síce namietajú, že ide o totožné opájanie sa pominuteľnými pestrofarebnými čačkami a tvárnymi panorámami ako pri potulovaní sa v duševne chorom mozgu sériového vraha, ale aj keď v týchto dvoch pitoreskných zjavoch kedykoľvek nájdete súhlasné odchýlky, dovolím si nesúhlasiť. Pravdaže, opakovane nemožno rátať so žiadnym príbehovým prevýšením, ktoré by nás prinútilo nedýchať, ale onu prepeknú rozdielnosť zisťujem v inom (precítenejšom) zornom úhle vôči radovej historke. Pokiaľ "Cela" uväzňuje nevzrušivou náplňou, jak na potvoru rajcuje iba zvodným obalom, tak "Pád" priam sáče z útesu racionálnych stanovísk do rokliny žalov/vzkriesení a nabáda nás k agilnému percipovaniu, tzn. (aspoň pre mňa) je pútavejší. Nepojednáva sa tu o hĺbavých hypotézach, ale sa predostiera bájka o piatich dobrodruhoch do ktorej vsadiť akékoľvek naše súženie nebude vôbec problém. Inak Catinca Untaru vyniká a celý ten elegicko-rozmarný nádych mi proste sedí. (01.11.2010)

Radost pohledět, ale utrpení sledovat. Závěrečná třicetiminutovka sice mnohé zachraňuje, ovšem že Singh notně vykrádá sebe sama již ve druhém filmu, to zastřít nedokáže. Zkusit to do třetice s tím, že by k práci na těch svých nádherných obrazech přibral i scenáristu, tak to by nemuselo být nutně na škodu. (20.02.2009)

The Cell jsem neviděl, protože jsem byl kamarádem před tímto filmem důrazně varován s tím, že jeho trenýrky prakticky celý film vyhlašovaly hnědý poplach (Sice jsem nebojsa, ale nač to pokoušet :-) Takže jsem poprvé vlezl do postele s Tarseme Singhem až při The Fall a vůbec toho nelituji, protože jsem se nechal naprosto okouzlit nezvyklým vizuálem, který celou dobu voní kořením z velkých dálek. Navíc podkresleného melodickou hudbou, která jen umocňuje silný zážitek. Jenže to nejsou jediné zbraně, které The Fall má, protože tenhle film je vyzbrojen krásným a hlavně dojemným pohádkovým příběhem, který je konfrontován s tvrdou realitou, což hodně připomíná Pans labyrinth (Ono těch podobností je mnohem víc). Plus nesmím zapomenout na kouzelnou a moc šikovnou Catincu Untaru a hlavně naprosto přesného Lee Pace, který funguje skvěle jako vypravěč i jako modrý bandita a rozhodně si na tohoto herce dám teď bedlivý pozor. (01.12.2008)

Tarsem je úkaz. Indický smysl pro kýč, barvy a úchylnou stylizaci dokáže oprostit od cingrlátek a naroubovat je na jakoukoli kulturu. Jasně, že jeho vnímání trochu odkazuje na turistu, který za 14 dní obletěl celý svět, viděl to nejznámější z každé země a udělal si hromadu fotek, každopádně to ale umí nahustit do děje (nebo těžko říct, u scénáristické budky si podávali dveře tři lidi a to ještě remakovali bulharskou komedii), u kterýho nedostanete křeče mimických svalů. Můžete nadávat, že trochu opakuje záběry, že je to místy až přehnaný fetiš a civilnější scéna by vůbec nebolela. Každopádně to není chyba Singha, ale vás -) Dramatické, vtipné, dojemné, těžké i odlehčené. Závěrečná vzpomínka na kaskadéry z počátků filmu leckomu vezme dech více než celý dosavadní film a úvodní titulková sekvence patří do zlatého fondu kinematografie. Být to na mě, Fall je film, který bych vystřelil do Vesmíru s nadějí, že mimozemská entita bude k lidstvu přistupovat dle něj. FILM! PS: hlavní herecké duo je skvělé (31.10.2011)

No panečku. Velice zvláštní film, který vám v úvodních titulcích nabídne něco, co vám už ale během filmu nedodá. Neboli, úvodní titulky jsou božské, jedny z nejlepších, jaké jsem kdy viděl. Totální orgastická filmařina. A jak už tu někdo píše v komentářích, zbytek filmu je radost pohledět ale trochu utrpení sledovat. Příběh bez nějaké větší struktury působí tak nějak divně a člověku nezbývá než se nechat kochat těmi opravdu úžasnými záběry. 6,5/10 (15.09.2013)