Muzika

A predsa len sa aj u nás točia dobré filmy, ktoré dokážu udržať moju pozornosť od začiatku až do konca. Ja som si osobne film užil, má skvelé momentky, pár dobrých hlášok a súčasne aj zaujímavé postavy. Nechcem tvrdiť, že všetky sú dobre spracované, no napriek tomu si myslím, že Muzika je jeden z najlepších slovenských filmov posledných rokov. Dobre sa naň pozerá, má švih a vtip a aj veľa zapamätateľných momentov. (18.11.2015)

Velmi slušně podchycená atmosféra, bez problémů přijatelný humor, skvělé absurdní výjevy (celá postava Anči Prepichové) či snová realita a vynikající herectví. To vše, bohužel, v naprosto prázdném scénáři, který snímek staví hned vedle stupidních seriálů řešící převážně kdo, kde a s kým. Na to, co se tu událo, by skutečně stačila slabá půlhodinka. Silný potenciál vynikajícího komediálního dráma zůstal někde za kamerou. (18.11.2015)

Muzika, tragikomedie našich slovenských sousedů z období pozdní normalizace, se jen těžko vyhne srovnání s českými obdobami typu Hřebejkova Pupenda či Pelíšků, nevychází ale se skloněnou hlavou. Režisér Juraj Nvota nenatáčí zřejmou generační výpověď, spíše se z jeho filmu dá vyčíst ona kolektivní zkušenost s onou smutnou dobou, v níž se přesto dalo žít, byť jen ten svůj malý soukromý život. Muzika je jistě (už kvůli svému názvu) hodně o hudbě, která ve výsledku byla však jen jedním z mnoha úniků z frustrující reality, jíž vládl obludný institut přehrávek (scéna z nich je zřejmě tím nejlepším z filmu). O hereckém obsazení netřeba spekulovat, překvapí flexibilní Jan Budař a jeho slovenština, jako Čech oceňuji, že nebyl dabován. Muzika je opravdu povedený film, trochu mi však v celém projektu chybí nějaká hlubší reflexe, Nvotův snímek je spíš jen takovou soft verzí skutečně třeskuté komedie nebo drásavého dramatu, škoda, že se tvůrci nerozhodli, co chtějí víc... (29.11.2011)

Film sa nesie v neskutočne pohodovom duchu. Postavy sú sympatické a čo sa týka hereckých výkonov tak nemám veľa čo vytknúť. A aj keď je Muzika filmom hlavne o muzike, tá muzika tam až tak veľkú úlohu nehrá. Skôr len dolaďuje prostredie a nejaké tie vzťahy medzi postavami. Nvota je zručný režisér , ktorý nakrútil veľmi pohodový film, lenže o čom vlastne? Iste máme tu lásku, túžbu po sláve, neveru, priateľstvo, rodičovstvo, nahotinky, ale na konci všetko vyšumí do prázdna. Síce na jednu stranu to dokonale ukazuje aký je život a že nie všetko má náhly koniec. Lenže línií je naozaj veľa, nepočítam fakt, že sa to odohráva za mocného socíku, a tvorcovia ako keby úplne zabudli na stotožnenie hrdinu z obyčajným divákom. Na konci si uvedomujeme že hlavný hrdina je v peknej riti, a že veľa vecí posral, ale nejako ho neľutujeme a ani mu počas filmu veľmi nefandíme. Píšťanek je predsa len tvorca veľmi zvláštnych kníh, ktoré majú svojich fanúšikov, ale ktoré nie sú určite pre každého. A aj keď je film veľmi príjemný, nemôžem sa zbaviť pocitu, že sa to dalo spraviť viacej prívetivejšie. Ale rozhodne to nie je strata času. (25.02.2010)

Takhle bych si představoval slovenský film jak má být. Moc se mi to líbilo. Příběh mladíka-třtiny ve větru se klátící- který se živí hraním na saxofon po zábavách s partou pochybných existencí. Sám neví vůbec o životě nic a jen se tak plácá. To přináší spoustu zajímavých situací, takže film je spíš taková obrazová koláž. Ve filmu upoutá Dorota Nvotová jako "švihlá" holka, co spí s každým. Film o ničem a zároveň o všem. 80% (26.06.2013)