Příběh kriminálního rady

Na televizní poměry celkem slušná adaptace Fuksova románu. Munzar do role kriminálního rady přesně pasuje, potěší tu i Eda Cupák v jedné ze svých posledních rolí. Děj se celkem věrně drží knížky (aspoň co se pamatuju), i když je samozřejmě poněkud zjednodušený a zprůhledněný. Bohužel mi to ale občas tak nějak připomínalo televizní seriál Hříchy pro pátera Knoxe (a to jsem se jméno režiséra dozvěděl až po shlédnutí filmu). (12.04.2012)

Věřím, že knižní předloha mohla být docela zajímavá, ale samotný film až tak poutavý nebyl. Tedy alespoň ne po celou dobu. Postavy mi byly až zvláště protivné (ne nezajímavé), ale svým způsobem mi lezly na nervy – hlavně Rašilov. Je jasné, že žít s despotickým otcem, který vás pomalu bere, jak hovno na podrážce není nic milého a s jeho až vzpurným chováním jsem i lehce sympatizoval, ale to co postupem času začal provádět, bylo vážně na kulku do hlavy. Vysvětlení vraha proč a jak zabíjel malé děcka, bych ještě bral – byl to magor a svůj osud i zasloužil. Munzar podal jasně nejlepší výkon ze všech zúčastněných. V mých očích průměrná podívaná. (11.11.2020)

Plytké, nikdy v životě jsem toto slovo nepoužila, ale tenhle film ho dokonale vystihuje. Učiněná hrůza, takové herecké obsazení a tak blbá kriminálka z toho vznikla, až to bouchá dveřmi. Vlastně bych tento film nikdy nenazvala kriminálkou, ani psychologickým filmem, ani název drama se pro něho nehodí. Nikdy, opravdu nikdy jsem neviděla tak strašně nudnou kriminálku kde děj vůbec negraduje, kde nemáte být z čeho napjatí, kde nemáte strach a kde vás ani závěr nedokázal překvapit natolik, aby jste si každých 5 minut neříkali kdy už to skončí a pořád čekáte, že se děj někam posune, že se postavy nějak psychologicky projeví. Prakticky se tam celou dobu nic neděje, aby z toho v závěru byla antická tragédie. Všichni si tam v poklidu vraždej s výrazem míliusů, bez výčitek, bez strachu z odhalení, bez nerviček v kýblu prostě pohoda života a právě to mi na tom asi nejvíc vadilo. Podle mne pokud teda vrah není úplně šílenej, tak musí být pořád v nejistotě a strachu z odhalení a tady prostě nic, aby tahle kriminálka byla zajímavejší, tak bych trochu pozměnila děj. Když tatík odbouchne syna, bez toho aby se ho zeptal jestli to udělal, bo jde jen po své neomylné jistotě, tak bych děj zvrátila tak, že to udělal ten synův spolužák, proti kterému byl rada, tak zaujatej a že ho Viki prostě jen sledoval, proto ten otisk boty atd. a že se ho jen snažil krýt, tatík by poznal, že se poprvé v životě seknul a prohnal by si kulku hlavou. The End. Lepší? (30.01.2015)

"Jsou věci, před kterými člověk neuteče." Kriminální rada Heumann, kterého svým vcelku typickým způsobem ztvárnil Luděk Munzar, se touto myšlenkou řídí až do samé krajnosti. Případ, který začíná jako klasická detektivka o deviantovi vraždícím děti, se tak postupně mění v mrazivé psychodrama o vztahu rady Heumanna s jeho synem Vickim. Nelze přitom nepoznat, že předlohou tohoto televizního snímku je román Ladislava Fuchse (26.11.2017)

Vysoce kvalitní psychologické drama mezi otcem a synem. Ty vraždy kolem jsou jen takovou omáčkou, která příběh skvěle vyplňuje. Atmosféru 20-30. let zachytil Dušan Klein znamenitě. Ladislav Fuks je mistr zvláštního napětí a Bohumila Zelenková podle něho scénář napsala bezvadně. Pobavil mě zdejší komentář uživatelky Koryntos, která by mohla psát scénáře rovnou pro TV Nova nebo ještě lépe - pro TV Barrandov. Takovej výblitek fakt může napsat člověk, kterej sleduje nekonečný telenovely a podobný sračky bez hlubšího děje. Proboha, tohle je Fuks a to je přesně jeho styl! Kdyby to napsal podle geniální vize uživatelky Koryntos, to bych se asi poblil já!! Když tomu nerozumím, tak to radši nekomentuju. (23.03.2018)