Bathory

Bathory bohužel dokazuje, že z kdysi tak suverénního a originálního Juraje Jakubiska zbyl už jen pouhý jeho stín. Zachoval sice ještě cosi ze svého pojetí vizuálna (kamera a výprava filmu jsou excelentní, pan F. A. Brabec odvádí skutečně vynikající práci), ale umělecky už Jakubisko zhola nic nenabízí. Kde je jeho symbolické vyjadřování, osobitý magický realismus, příslovečná Jakubiskovská poetika, mysticko-filosofické přesahy, historicita a její reflexe...? Zbyl jen vizuálně komunikující velkofilm s plochou a historicky mystifikační zápletkou s tak přemrštěnou stopáží, že v druhé půlce filmu silně nudí... Navíc je dlouho před koncem jasné, jak vše dopadne, tudíž ani složka napětí nefunguje. Vůbec Jakubiskův velkofilm nemá šmrnc, nedovede vtáhnout do děje, válečné scény jsou plané a celé mi to připadalo, jako by to bylo natočeno před patnácti lety... Jenže právě v tomhle žánru ušel filmový vývoj nejdelší cestu, což Jakubisko právě moc nereflektuje. Jeho verze příběhu o Čachtické paní nudí a hluše fabuluje. Škoda, očekávání byla veliká... (10.07.2008)

Ono je hrozně jednoduché hodit Bathory do jednoho pytle s ostatním odpadem. Já s tímhle filmem nejsem spokojená na 100%, ani na těch 80%, které mu nakonec uděluji... Snesl by o dobrou půl hodinku kratší stopáž, příběh mohl být trošku přehlednější a víc ucelený, úplně bych vypustila rádoby vtipnou linii s vynalézavými mnichy. Na druhou stranu ale jde o v našich končinách celkem nevídaný projekt, protože do historických velkofilmů se pustil naposledy snad František Vláčil. Nádherná kamera vynikne zejména v exteriérech, hlavně úvodní bitva v zlatavém poli a ranní mlze, nebo zimní záběry, to byla radost pohledět, zvlášť na velkém plátně. Hudba Jana Jiráska je krásně epická a po dlouhé době mi přišla v nějakém v českém filmu opravdu na úrovni. Hodně se povedl i casting, jemuž vévodí Anna Friel a pěkně záporný Karel Roden. Sečteno a podtrženo - znova už se na Bathory asi nepodívám, jednou v kině mi to stačilo, nicméně jsem byla celkem spokojená hlavně s tím, že měl někdo odvahu se pustit do takhle velkého projektu a pokusil se ho dostat na trochu výpravnější úroveň, než je v našich končinách zvykem a navíc tento cíl i splnit. (24.04.2009)

Scénář: Juraj Jakubisko .. Celkovo (tématem) zajímavý historický film s ubíjející kamerou (nikoli kompozičně) bez filtrů, která z filmu dělá i přes velkohubé propagační hesla pouze (malý a průměrně špatný) film pro televizi (výprava tak na půli cesty, tragické postsynchrony), který má v mnoha směrech neskutečně nevyužité rezervy a potenciál. Jakubisko jako by jel i za tři sta milionů na půl plynu a to jiní domácí tvůrci dokáží větší vizuální kouzla za menší peníze. Hold asi nezvládl produkční tlaky své ženy - ta až křečovitá obhajoba hraběnky (Reportéři ČT pravdu našli), spolu s žánrovou nevyrovnaností a celkově rozhádaným, zkratkovitým scénářem - prostě nepasují správně do sebe. Jsem zvědav na ohlasy v zahraničí, ale bojím se, že ty amatérské titulky názvu, pitomě vedený komparz a zmíněná kamera či výprava budou spíše k smíchu. A to i přes některé podařené sekvence a herecké výkony, kterým vévodí Anna Friel. Nebejt to však Slovensko Český počin, šel bych pravděpodobně o nuzných dvacet procent níže (co vám budu patrioticky nalhávat:-)), protože film je v mnoha momentech prostě a nepřehlédnutelně špatný, fádní, hloupý. 50%. (19.07.2008)

Kde je ten masakr o ženské, která se koupala v krvi? Prý bylinky... pche. Nuda, žádná atmosféra, žádná věc hodná zapamatování. Příběh nedrží pohromadě a z herců opravdu vyniká jen Roden, ti ostatní nepředvádí nic zvláštního, ale ani se kupodivu neztrapňují (dokonce i Upír Krejčí do té minirole seděl :-). Hlavně jsem měl pocit, že je ten film měl spíš tak tři a půl hodiny. Nikdy víc. (13.12.2009)

Jakubiskova Bathory je šachová partia dvoch postáv v troch dejstvách. Práve preto sú výrazné a plnokrvne zobrazené len postavy šachistov – Erzebeth Bathory a palatína Thurza. Ostatné postavy pôsobia podľa svojej úlohy na šachovnici ako viac či menej dôležité figúrky, nie postavy. Práve preto sa dej košatí nespočetnými príbehmi – ťahmi týchto figúrok tak, aby sa do popredia dostali postavy šachistov. S konceptom priebehu šachovej partie pracuje film i v neexistencii výraznejšieho dramatického oblúka – nepotrebuje ho šach a preto nemám dôvod vyčítať dramaturgii Bathory, že nemá klasickú dramatickú štruktúru príbehu s jadrami a satelitmi, ale je skôr mozaikou rovnocenných ťahov a tak môže pôsobiť „dramaturgicky roztrieštene“. Nanešťastie tento spôsob čítania najnovšieho Jakubiskovho filmu je zatlačený do úzadia snahou o návratnosť investícií v podobe divácky vďačného epického veľkofilmu a mnohých divákov minie, práve kvôli zameraniu sa na divácky „vďačné“ scény bojov s Turkami, ktoré sú kompozične, filmársky i režisérsky jednoznačne najslabšou a najzbytočnejšou časťou mozaiky. Z Bathory jednoducho dýcha snaha byť filmom umeleckým a zároveň diváckym a komerčne úspešným. Lenže na to prvé je jednoduchá a na to druhé (súdiac i podľa „trefných a vtipných“ reakcií novinárov, písačov a majiteľov media group) zjavne komplikovaná. Bathory je však napriek všetkým rečiam a predsudkom výborný film. Obrazovú kompozíciu a vizuál režisér zvládol s výnimkou masoviek na výbornú už od úvodných titulkov, kde „stavia“ scénu a Čachtický hrad. Kasting je veľmi príjemný, v niektorých momentoch dokonca veľmi prekvapivý (Moniku Hilmerovú som si teda ako takúto mrchu nedokázal ani predstaviť, všetka česť). Obsadeniu samozrejme kraľujú šachisti Anna Friel a Karel Roden. Erzebeth Bathory je jednak veľmi dobre napísanou postavou a jednak Annou Friel výborne zahranou postavou, o mojom súkromnom ocenení za najlepší ženský herecký výkon minimálne v našich luhoch a hájoch mám tento rok absolútne jasno. Rodenov Thurzo je postava o čosi zjednodušenejšia, avšak i tú prvoplánovú chamtivú a neopätovanou túžbou zmierajúcu sviňu Roden premenil na slušného protihráča hlavnej hrdinky. Bathory je film, ktorý má všetky „chyby“ o ktorých budete čítať v recenziách, otázka je, či všetky ako chyby vnímať. Pretože i keď si ich všetky budete viac či menej uvedomovať, možno vás podobne ako mňa film zhruba po desiatich minútach chytí a nepustí až do posledného ťahu krvavej panej, pred ktorým musí kapitulovať i Thurzo. A skutočnosť, že 140 minútový film mi ubehol tak, že som mal pocit pätnásťminútovej návštevy kina a na film určite pôjdem ešte (aspoň) raz vás snáď presvedčí, že Bathory za ten lístok do kina stojí napriek tomu, že po nevydarenom Post Coitum je veľmi módne si do Juraja a Deany kopnúť. 10/10 P.S. Vŕtať sa v tomto prípade v historických nezrovnalostiach je absolútnym zabitím toho čo vám táto z môjho pohľadu trpká polorozprávka chce povedať. (11.07.2008)