Varan vs. Kobra

Ty volé! Takhle jsem se naposledy nachlámala u tureckých Hvězdných válek! Ještě teď, když na včerejší večerní program TV Veškrnov vzpomínám, roztahuje se mi huba od ucha k uchu. Už dlouho jsem neviděla pořádnou filmovou srajdu, měla jsem na ni vyloženě chuť a v tomto případě samotný název sliboval hodně. A přece se "Varan vs. Kobra" zařadil do vzácné sekce "ještě blbější, než jsme doufali". Osobně dělím filmy na Áčka (znáte to - top tituly s vysokým rozpočtem, slavnými herci, známým režisérem, ceněným hudebním skladatelem a někdy i se scénáristou, co nemá mezi ušima průvan), na Béčka (jako Blbiny - nižší rozpočet, herci kultovní pro nerdy, scénář obvykle dost hloupý), Céčka (tedy Cypoviny - amatérsky srandovní nápodoba Béček, do které se někdy podaří k prkenným nehercům ulovit i dávno zašlou, obézní a vrásčitou hvězdu Béček). Poslední kategorií jsou Háčka (od asociací jako hrůza, hnus, humus, hnůj, hleny, hovna). Tento konkrétní skvost zdatně osciluje mezi Céčkem a Háčkem. Úvodní titulky, kdy vidíme přírodní scenérie natočené z vrtulníku, jsou nejpovedenější pasáží filmu. Předtím diváka tvůrci stihnou navnadit "drastickými" událostmi, co přivodí první záchvat chechtání. Sledujeme bandu supersoldžrů, jak cupitají v namodralém dýmu džunglí, plíží se a pak vždy překvapeně zaječí a zmizí ve chřtánu monstrózního plaza, co se tam nejspíš právě teleportoval - jinak těžko vysvětlit, proč ho ti humorní komandos neviděli a neslyšeli přicházet. Pak se objeví oplácaný veterán Paré + jeho zoufale netalentovaní přicmrndávači a začne ta pravá čurina! Děj je standardně stupidní: hodní vědci, zlá armáda, zrůdy, co narostou o stovky procent v průběhu pár hodin, parta zvědavých "hrdinů" jako zákusek. Z dialogů jsem prostě uchcávala bujón... slepičí, přirozeně. Těžko vzpomínat na konkrétní věty - prakticky co slovo, to perla. Reportérka plamenně hrozí do kamery na téma bezohledných kapitalistů, ekolog plácá neurčitá "moudra", jeho přítelkyně s telecím výrazem se strachuje, co když se ilegální vstup na pozemek armády nebude zeleným mozkům zamlouvat... To se nedá popsat, to se musí zažít! Chování "hrdinů" je taky náramně povedené a věrohodné - mimo jiné jim před očima zařvou tři společníci, ale dvě hlavní postavy si v pauze před dalším masakrem stihnou zavzpomínat na střední školu a společně se upřímně, od srdce zasmát. Samostatnou kapitolou jsou efekty, ty jsou tak speciální, až z toho přechází zrak. Nepovedení digitální ještěři a hadi prakticky nemají vliv na své okolí, nezanechávají stopy, neohýbají větve, stín vrhají jen pod sebe a ne na objekty hned vedle. Útěk před krvelačnými monstry připomínal poklidný jogging; jedna prsatice to prožívala a kolegové kus za ní zvolna vyklusávali. Boj s mutovanou zvěří mě fascinoval - obvykle ho zastal nevzrušeně se tvářící Paré a jeho magický revolver bez zpětného rázu a s kulometnou kadencí. I předškolní haranti, co na sebe míří prsty a dělají bang-bang-prásk vypadají jako realističtější střelci. Jednou dokonce Michael pálil do výšky na vztyčenou kobru v době, kdy ta už se několik vteřin plazila po zemi pryč:-). Jeho revolver měl naštěstí nekonečno munice, on by Majkl ty zásobníky ani neměl kam dát, protože si na několikadenní špacír po ostrově vyrazil zcela bez zavazadel. A nebyl zdaleka sám, jen dva členové hopsali se zjevně prázdnými krosnami. Mohli v nich mít šminky, ženské osazenstvo zůstávalo za všech okolností pečlivě nalíčené a učesané, Paré hladce oholen. Vypisovat tady všechny nejapnosti, dřepěla bych tu přes víkend. Tohle je zkrátka neuvěřitelně dementní film, čistokrevný odpad, ale já čestných 9% přece jen udělím: hudba by obstála i v Béčku, exteriéry nebyly úplně marné a smích je zdraví prospěšný! (25.11.2011) (méně) (více)