Obsahy(1)
Televízny film nakrútený podľa pôsobivej epickej skladby Pavla Országha Hviezdoslava, ktorá sa stala podkladom pre scenár Vincenta Šikulu. Medzi hodnoty, ktoré sú večné a treba ich ustavične hľadať, patrí láska detí k rodičom a naopak. Tento príbeh zobrazuje tragický osud Zuzanky v rozprávaní starého invalidného vojaka. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Trošku mi snímek připomínal kanadskou trýzeň. Ale opravdu jen trošku. Jen ústřední myšlenkou o ovdovělém tatínkovi a mrše maceše. Předlohu jsem nečetl, ale četbu hodlám minimálně zvážit. Nejvíce film vyniká v psychologii ústředních postav. K vidění je malebné prostředí slovenské vesničky kolem roku 1900 a z hrůzou zjišťujete, že se tam doteď pranic nezměnilo. Například dodnes tamní občané nadšeně vítají příjezd pana pošťáka. Velmi mile mě překvapili celkem solidní slovenští herci, kteří pro mě do té doby byli, jakožto pro Západoevropana, úplnou neznámou. Ve vzduchu je příjemné napětí a vše směřuje k nervy nervy drásajícímu konci, který mě ani malinko nepřekvapil, neboť mi byl před zhlédnutím vyzrazen moji ukecanou spolusledovatelkou. No, alespoň jsem se naučil pár nových slovenských slovíček. Celkově bych to viděl na pěkné tři kousky. ()
Filmová interpretácia nádhernej ľudovej balady. Interpretácia preto, lebo celý kratučký dej posunula do iných dimenzií. Absolútne inak sa pozerá na psychológiu každej z postáv. Otca, macochy, tetky, ba dokonca i (malého) Juríka. Ostatné postavy sú domyslené. V rámci svojho žánru - TV film - si zaslúži vyššie hodnotenie, i keď chvíľami som mal pocit, že sledujem film na prelome ´70tych a ´80tych rokov. Ku kvalite filmu, samozrejme, pridáva hudba Svetozára Stračinu. Podľa osobných odhadov bol film natočený v Múzeu oravskej dediny v Zuberci. ()
Kanadská trýzeň mi pripomenula našu slovenskú klasiku. Zuzanku som čítala, v priebehu rokov niekoľkokrát v útržkoch aj videla - ale až dnes sa dostávam k pozretiu v celku. Pôvodná balada je sama o sebe, aj bez vizuálnej stránky, veľmi smutná. Tento televízny film ju nemá najdokonalejšiu, kamera je trošku zvláštna, samotná tragédia vyzerá tiež podivne. No Vincent Šikula výborne využíva to, čo mu Országh ponúka. Dialógy sú stručné, výstižné, veľkú časť dopĺňajú veľavravné zábery na tváre ľudí. Ich charaktery sú jednoznačne vykreslené, nič viac tu ani nie je treba. Vďaka krátkej stopáži dej rýchlo graduje, nemá šancu nudiť, Monika Chrastinová je výborná a ťahá film vyššie po emočnej stránke, naozaj škoda že hrala prvý aj poslednýkrát. Čo ešte dodať? Zuzanka Hraškovie je príbeh, ktorý sa mi už dávno zaryl do pamäte, film od Chmiela to iba umocnil. Púpavka, žubrienka... ()
Ukážková macocha, akú si predstavujeme pri čítaní tých najstrašnejších rozprávok. Mama alebo teta, takáto dilema v oslovení bola najväčším kameňom úrazu, ak sa nenašla iná zámienka. Zuzanka nielen necíti lásku, ale cíti hlavne tvrdú dlaň a metlu, a hoci okolie nie je k týraniu detí ľahostajné, určite urobilo málo. Aj po revolúcii '89 sa dal na Slovensku natočiť solídny film z dedinského prostredia dávnejšej minulosti podľa Hviezdoslava. Detský výkon Zuzanky bol výborný a záver zo mňa vyžmýkal o niečo viac emócií, ako som čakal. ()
Dobou vzniku filmu i předlohy se nabízí srovnání s naturalistickým snímkem Kuře melancholik. Oba filmy se odehrávají na začátku století, v obou jde o tklivý příběh osiřelých dětí a jejich vztahu s novou macechou, oba končí tragicky. I když je Zuzanka Hraškovie pouze televizním filmem, je zpracovaná velice působivě, i když jsou náklady na výpravu úsporné. Není divu, že si film získal oblibu nejen u slovenských diváků. ()
Galerie (6)
Photo © Archiv STV
Reklama