Občan pes

tak toto ma totalne minulo! nezvyknem odchadzat od filmu, nikdy nepretacam, ale tentoraz som sa tomu v zavere jednoducho nevyhol. podla mojho nazoru absolutne zly film..ked si to teraz spatne v hlave utriedujem radsej by som dal cislu23, open water2 ci saw3 pat hviezdiciek ako tumuto shitu co i len jednu. mam rad poeticke vypovede, milujem azijsku vizualnu pestrofarebnost, ale toto nema s filmom nic spolocne..a ked pozeram tie vysoke hodnotenia, co tu citizen dog vo velkom dostava nechapem kde sa stala chyba. (11.10.2007)

Doposud jsem za nejlepší thajský film považoval duchařský horror Shutter, leč po okouzlující konfrontaci s mluvícím a fajčícím plyšovým medvědem, ještěrkou s hlavou babičky a vůbec s magickým světem, v němž žijí nesmělý mladík Pod a krapátko trhlá dívka Jin, je všemu jinak. Neobyčejný příběh, ozvláštněný velkou porcí laskavého humoru a snění, plný fantaskních a miloučkých detailů. Tak trochu thajská Amálka po požití houby lysohlávky :-) (27.04.2006)

Thajská verzia Amélie z Montmartu, ktorá sa snaží podobne ako jej francúzska sestra ťažiť z absurdných situácii plných šarmantnodetinského humoru. Problém je ale v nevyváženosti a nekonzistencii jednotlivých scénok ako celku. Všetko je akoby robené na efekt a aj napriek tomu, že som bol vyzbrojený poriadnou dávkou nadsázky veľmi veľa scén len narúšalo vlastné plynutie tohto filmíku. Celkovo sa človek nasmeje, občas aj nadchne, či dojme ale všetky tieto atribúty sú udržované len na štartovacej čiare z priemeru, a nezachráni to ani celá paleta farieb do ktorej sa film ponoril pred nahraním na celuloid.3,5* (07.01.2007)

Psát, že je Občan pes originální, asi není moc ... originální, ale i když jsem moc thajských filmů neviděla, je to první, co při pohledu na ten gejzír barev, nápadů a poblouzněně hravé poetiky napadne. A pak: krásné a milé. Ale jako všechno, co má tyto vlastnosti v takové palbě, rychle vyšťaví. Taky se občas vznáším, někdy dokonce létám, ale na Občana psa jak vidno ne dost vysoko. 3,5*. (22.05.2007)

Pohádka, která ve mě vzbudila jisté zklamání. Čekala jsem opravdu více. Ale čeho vlastně více? Jak říká May, je to opravdu pohlazení, jemné pohlazení po tváři, které je ovšem sotva cítitelné. A za nejsilnější vjem z celé té pestrobarevné, bláznivé komedie, považuji pocit ze sounáležitosti s milovanou bytostí, která neustále uniká nastraženým sítím lásky do kterých se tak snadno spousta lidí zamotá, ale ona je jiná, nezdá se být bystrá, ale i přesto stále uniká, a v momentě, kdy už přestáváme doufat a klást pastičky, je to ona, milovaná bytost, která sítě sama napne a vklouzne do nich. A my jen zíráme a nevěřícně kroutíme hlavou. (04.04.2007)