Občan pes

O sne, o pocite, o nedostupnosti...najintímnejšie ako sa len dalo. Symbióza obrazu a zvuku, ktorá nemôže byť pochopená človekom, ktorý nezažil neopetovanú lásku. Klobúk dole pred Sasanatiengom, lebo za všetkým tým pozitívne farebným a hravým sa skrýva stav kôli, ktorému ľudia skáču z mostov. A západ slnka nad "pet" mountain? To už je len taký bonus. 90% (07.06.2007)

Dali by sa písať dlhééé recenzie na tému "Mah nakorn" a jeho výtvarné štylizovanie. Dal by sa v týchto textoch do podrobna rozoberať jeho preplnený zásobník streštene ladených fórikov a neodolateľne surreálnych sekvencií. Dalo by sa v ňom aj neprestajne lietať pomedzi ružové helmy, ponad horu z plastových fliaš, zanietene debatovať jak s tuhým fajčiarom mývalom, tak s reinkarnovanou babkou jaštericou, vytrvalo hladať odfaklený prst v rybých konzervách, domáhať sa obsahu bielej knižky skrz vlasatého turistu, prevážať sa s oživlou mrtvolou na malom mopede a povznášať sa nad neopetovanú lásku-veriť, že v nej nastane prívetivejší obrat, áno, ale dokedy? Zcela jasne, len do zobudenia. A kedže sa považujem za tvora snívajúceho, naznačím v ktorých snoch s obľubou prebývam a z ktorých sa po skúsenosti radšej zobúdzam. S lútosťou opúšťam (napr.) abnormálne "Nepoškvrnenú myseľ", magickú "Améliu z Montmartru" a pohľadný "Pád", čokoľvek pre ich dlhšie zotrvanie, kludne aj štvrťku Rohypnolu. :-) Majú kopu nepotlačitelných ("výrobných") kladov, ale okrem nich sa výberovo reprezentujú buď myšlienkovým presahom, optimistickým pohľadením alebo štramáckym ohozom. Bez výčitiek odchádzam (napr.) z uzavretej "Cely", od duchovnej "Elisi" a teraz už aj od imaginárneho "Občana", v ich prítomnosti sa cítim netradične, som zvedavý, no uspokojím sa s jednorazovým poznaním. Sú tiež majitelmi viditelných kvalít a opierajú sa buď o bizardné finesy, mystické potechy alebo elektrizujúce objatia. Nanešťastie sú iba dočasné. Preto aj keď ma "Citizen" oslovil svojou viacrozmernou zvláštnosťou, tak nedostatočnou chémiou medzi Pod a Jin, občasne sílenými pasážami z hľadiska konverzácií a (pre európana) kultúrnou zložitosťou mi príde skôr ako chvíľkové vzplanutie, než dlhotrvajúci oheň. (11.03.2011)

Já mám moc rád tyhlety hravé barevné filmy a vizuální stránka Občana psa je skutečně perfektní. Jenže ta dějová "hravost" už přesáhla únosnou míru a je to prostě spíš pakárna. Samozřejmě má to opravdu hezké či dojemné momenty. Sem tam vykoukne i občan humor, ale na úkor dobrých momentů připadá dost velké množství dějových paskvilů, které si vychutnají tak možná jen Thajci. Nic z toho by nevadilo, kdyby to byla zábava. Jenže spíš není. Rozkouskované do krátkých videoklipů by to bylo perfektní. Dost mi to připomíná japonský film Survive Style 5+ (to byla taky vizuálně namakaná pakárna). Ta hlavní hérečka byla hezká a hlavní hrdina sympaťák. Instrumentální hudba byla hezká, ale thajský zpěv a rap bych nepřál slyšet nikomu. Říkám mě se to i líbilo, ale když tomu mám dát nějaké hodnocení, tak spíše menší. (24.03.2008)

82 procent? Přirovnání k Amélii je sice oprávněné co do barevné stylizace obrazu, struktury vyprávění a zvolené poetické optiky. JInak je ale tenhle film už po půl hodině hrozná nuda, která překvapuje jen v drobných etudkách (kouřící holčička, medvídek-bezdomovec, mrtvý motocyklista-taxikář nebo "aktivista" Peter) a působivá je opravdu jen tou horou z plastikových lahví. Silně pochybuju, že jde o thajskou "filmovou událost roku" - možná nejnákladnější a divácky nejvstřícnější, ale - ačkoli o tamním vývoji samozřejmě nic nevím - nevěřím, že tohle je vrchol. Jenom ve Varech se každý rok hraje pár daleko zajímavějších thajských filmů. Tohle začíná jako romantika, přičemž vám to pořád slibuje, že to bude o něčem jiném. Pokračuje to a rozvíjí se jako romantika, ale pořád vám to podsouvá (skrze dělení na kapitoly, hrátky s obrazem i s hlediskem vyprávění), že se něco "vyřkne". A končí to - naprosto banálně a žánrově průměrně - jako romantika. A nic víc. Poselství se nekoná (pokud jím tedy není víra v sílu lásky - blá blá blá - a to, že babička se určitě zase v něco převtělí). Přestože mám hodně výhrad k celému tomu umělému kultu, který se vytvořil kolem jiného asijského exportu, Kim Ki-duka, oproti tomuhle... nechci být vůči filmu nevybíravě kritický, ale škoda slov. Občas úsměvné, místy originální ale celkově vzato naprosto zbytečný film, u kterého mě vůbec nenapadá důvod, proč vzniknul... Ale nic ve zlém, třeba jsem se s ním jenom "nepotkal". (08.03.2007)

Musím opakovat již zde stokrát řečené: Občan pes je thajskou verzí Amélie z Montmartru. Dle mého názoru je šmrncnutý snovými vizemi jako v Nauce o snech. Je to pestrobarevný veselý film, kde vizuální stránka hraje prim. Náplní filmu je klasická love strory. Jde jen o to, jak až moc se vám ty roztomilé šílenosti budou líbit. 70% (06.03.2007)