Grindhouse: Planeta Teror

V ramci stylu Rodriguez dokazuje, ze v mladosti z kopirovaneho "videl". Lenze tam kde tridsat rokov dozadu podobne B-ckove filmy burali tabu, dnes Rodriguez jednoduchym kopirovanim stylu bez pridania vlastnej hodnoty nema sancu na celovecernej stopazi plne zaujat divakovu pozornost. Nehovoriac o tom, ze to umyslene poskodenie filmovej kopie je vazne stalym opakovanim neskutocne otravne a navyse aj podlo zbabele (smutno prekvapivo aj u Tarantinovej polky) ;-), pretoze NASLEDUJE SPOILER: pre muzske oko potencialne zaujimava scena je ukoncena oznamenim o missing reel. [NY screening] (14.04.2007)

Oproti slabému odvárku z Tarantinova Auta zabiják, je Planeta Teror mnohem hustější konzistence. Brutální, krvavé, odporné, nápadité a velmi efektní. Vše je podpořeno patřičným množstvím hlášek. Originální zrnité zpracování, které navozuje dojem "retro" stylu, a s notnou dávkou podobně laděné atmosféry. Valící se mlha, která se míchá s jakýmsi zeleným plynem, unikajícím z nedaleké továrny. Fergie, kterak se snaží spravit uprostřed noci na opuštěné silnici auto. Rose McGowan s naprosto originální, funkční protézou v podobě zbraně. Rolička Quentina Tarantina, který je zde mimořádně odpudivý a "hnisající." Tento film jednoznačně dostál svému názvu. (25.11.2011)

Nejzábavnější Rodriguezův film od Desperada? To snad ne! Ani by nevadilo, že je film nabouchaný samoúčelnostmi a plytkými hereckými výkony - beztak se na to v tomto subžánru nehraje, zvláště když napodobuje starou brakovou horrorovou vlnu-, ale s avizovanou zábavností je minimálně polovina Planety Teror dost na štíru. Klidně by mi stačilo ke spokojenosti, když po place pobíhají lepé děvy s brokovnicemi, chlapi si hrají na drsňáky (F. Rodriguezovi jsem to ale vůbec nežral), fuckuje se o stošest, kolem se komíhají směšní zombíci s krví konzistence slizu a sem tam něco vybouchne. Jenže tenhle krvavý guláš chutná tak nevýrazně a podruhé už na něho nebudu mít chuť. Ani kvůli Rose McGowan a jejímu úvodnímu rajcovnímu go-go tanečku. (15.08.2007)

Za prvé nejsem příznivcem žánru, za druhé kdyby Rodriguez natočil skutečně dobrý film, byla by první část věty zbytečná. Nejsem ani příznivcem westernu, ale Tanec s vlky nebo Mrtvý muž mě dokázaly nadchnout, což se Rodriguezovi s jeho výletem do splatterpunkových vod v žádném ohledu nepovedlo. Hrozně nemám rád dělení žánrů na vznešené a podřadné, téměř vždycky to zavání snobstvím a maloměšťáctvím. Splatterpunk je snad jediným subžánrem, který se dá už z principu jako celek bez mrknutí oka zařadit mezi poklesnou tvorbu. Záměně totiž rezignuje na tradiční estetické hodnoty a je na to dokonce hrdý. Natočit kvalitní parodii příslušného žánru je pochopitelně možné za splnění několika podmínek: 1. musím důkladně znát to, z čeho si střílím 2. měl bych ten žánr mít rád 3. musím mít k příslušné látce odstup a nadhled 4. znám velmi dobře řemeslo 5. jsem vysoce kreativní Za příklad filmů, kde jsou všechny body naplněny, může posloužit třeba série Spielbergových filmů o Indiana Jonesovi neb, pokud si chceme hrát na našem písečku, Limonádový Joe aneb koňská opera či Adéla ještě nevečeřela. Ve všech zmíněných případech scénáristé a režiséři vycházeli z toho nejpitomějšího, co se v dané produkci vyskytuje a dokázali to přetavit v něco navýsost chytrého, zábavného a dokonce umělecky hodnotného. Ty filmy baví všechny bez rozdílu, i ty, kdo by o brakové předlohy často nezavadili ani omylem. Planeta Teror pobaví hlavně žánrové fanoušky a pak ty, kteří jsou okouzleni svým prvním setkáním se splatterpunkovým stylem. Rodriguez totiž splňuje jen body číslo 1, 2 a 4, odstup evidentně nemá a není ani dostatečně kreativní. Nepochybuju, že má v dané oblasti hodně nakoukáno a že chtěl co nejvěrněji napodobit zvrácenou atmosféru svých oblíbených filmů. Jenže to ke kvalitní parodii nestačí.. Stejně jako nestačí řada vtípků rozdílné kvality. Běžný divák neocení přítomnost Tarantina ani odkazy k některým žánrovým "skvostům". Film má hluché pasáže, je plný kreténských dialogů (ty totiž v chytré parodii mají kreténsky jen vypadat, měla by se za tím skrývat "druhá lajna" - snad jediný moment, kdy se tomu Rodriguez přiblížil, byl Willisův výstup ve skladišti), režisér nedokáže vyvolávat a udržovat napětí a tak by se dalo dlouho pokračovat. Suma sumárum, je to často stejně blbé jako to, co chtěl autor parodovat. Třikrát jsem se usmál, dřevěná noha mě pobavila a na lepé tvary dívek v čele s Rose McGowan byla radost pohledět, ale na dobrý film je to celkově zatraceně málo. Celkový dojem: 35 %. (27.08.2009)