Faunův labyrint

Na tenhle film jsem se tesil naprosto neskutecnym zpusobem. Nejdriv byl jen namet, pak prvni fotky, trailery a nakonec vysoky hodnoceni, takze sem od tohohle filmu cekal naprostej vrchol. Jenze bohuzel, tentokrat jsem asi cekal prilis. Tenhle film jsou vlasne dva filmy v jednom, navzajem se nepotrebujou a aby byl aspon jeden z tehle dvou pribehu perfektni, potreboval by vyuzit i ten prostor druhyho pribehu. Mrzelo me, ze se Toro vic venoval valecne casti nez fantasy, kdyby to bylo naopak, mozna sem byl ted maximalne spokojenej, jenze toho fantasy je tu strasne malo. Valecna cast ma vcelku jednoduchej pribeh, nicmene nektery sceny jsou misty docela drsny a hlavni zaporak ma skvely charisma, takze film nudi jen vyjimecne. Akorat je tu nekolik nelogicnosti, jako treba pokus o zabiti kapitana, to bylo takovy dost hloupy. Nebo to, ze hlavni hrdinka pokazdy, kdyz chce neco provest, udela to ve chvily, kdy prijde kapitan. No a pak tu je fantasy cast. Coz o to, pohadka je to docela pekna, triky pusobi sice misty moc plasticky, ale pohoda, jenze jsem celou dobu cekal, kdy uz to konecne pride a ono nic. Navic tu neni ani moc fantasy postav. Guillermo del Toro natocil dva jedoduchoucky pribehy, ktery spojil, aby to mohl vydavat za neco velmi originalniho, ale ve vysledku to ve me nevyvolalo skoro zadny emoce a osud jednotlivejch hrdinu mi byl vicemene fuk. Nicmene po rezijni strance asi bez chyby. (03.02.2007)

Unikátní pohádkový namět se svým osobitým zpracováním nabízí spíše odrostlejšímu publiku, které dozajista nejenom že skousne dekadentní atmosféru, ale rozhodně si užije i spousty vymazlených detailů, kterými vdechuje svému fantasknímu světu režisér Del Toro oduševnělost a celkový feeling dokonalé propracovanosti. Úžasná výprava, masky či kontrast občanské války s fantasy světem je jenom klouzací plocha. To pravé se skrývá pod povrchem, kde je třeba zapojit i diváckou fantazii a mozek. Bravo! (24.08.2007)

Innocence Has A Power Evil Cannot Imagine....Faunův labyrint, to jsou drastické přesýpací hodiny made in Mexico. Pár zrnek nevinnosti a rozlehlá poušť zla. Když poslední zrnko magického písku světa dvanáctileté Ofelie s vážnýma očima, která objevuje uvnitř čarovného stromu podzemí groteskních bytostí, masek, předmětů a pravidel, přepadne dolů, ocitáme se krvavýma nohama ve frankistickém režimu poloviny čtyřicátých let. Partyzánská válka proti kníratému establismentu, jemuž na malé usedlosti kdesi v lesích vévodí Francův nelítostný El Capitano Vidal, otčím hlavní hrdinky. Smyčky kolem její rodiny se začnou utahovat stejně jako vojenský kruh proti povstalcům v lesích. Zrada, láska, čest. ALE... v tom difúzním střídání reality a fantasy, dětské hravosti a vojenské krutosti, neuhýbavé kamery, náboženských motivů a morálních přešlapů, jsem se v Labyrintu úplně ztratila. Film, který pro mnohé kvality respektuji, ale už od půlnoční projekce na Febiu mě mrzí, že přes působivý výkon Ivany Baquero a Sergi Lopéze, Del Torovu fascinující režii, oslnivé zkamenělé obrazy a sugestivní hudbu, vnitřně minul o několik světelných let. Desgraciadamente. (31.07.2007)

Velké zklamání, ačkoli jsem nic nečekala - vlastně ano - čekala jsem, v rámci možností, kvalitní film (proč bych na to jinak šla do kina, žeano). Bohužel to, co mi režisér naservíroval, byl pouze slabý odvar něčeho, co mohlo být opravdu výživné - kdyby, kdyby. Masky jsou skvělé (rukoočko!) a představitelka hlavní dětské role také (ačkoli samotná její postava mě neskutečně štvala svou blbostí v některých scénách) - avšak film jako celek prostě nefunguje. Už to samotné spojení "války" s pohádkovým příběhem - ano, mohlo to vyjít, ale to by nesměly scény z "reality" být tak neskutečně nezáživné a hloupé - navíc pár těch naturalistických výlevů, třebaže povedených, bylo spíš poněkud zbytečných a samoúčelných. Zato "pohádková" část vypadala opravdu nadějně - bohužel hned jak se to začalo trochu rozjíždět, režisér opět přehodil výhybku směr realita a naděje byla tatam. Je sice pravda, že snímek má docela milé "poselství", avšak to až příliš degraduje ta povrchní a pohromadě nedržící forma. (28.03.2007)

Guillermo del Toro je v dávkování brutality až nezdravě umanutý. Některé scény jsou intenzivní jenom díky krvavým zásekům, což je postupem času nejen repetetivní ale i velice neoriginální. Stejně jako partyzánská báchorka, která by bez svého fantazijního bratřícka, jež jí dodává hloubku a poetický přesah, byla jen opakováním všeho, co už tady bylo. Del Toro tak jako dramatik postrádá cit pro řetězení událostí, ale zato jako snílek, kterému se zdají především noční můry, u málokoho najde důstojnou konkurenci. (29.08.2009)