Babel

***1/2 Z dosavadních tří Ińárrituových filmů je Babel nejchladnější co se vyvolávání emocí v divákovi týče - dýchá z něj určitá vykonstruovanost, která v předešlých filmech nebyla patrná. A i ten rozbitý narativ začíná v Ińárrituově podání nudit. Jsem rád, že letošní Oscar za režii šel do správných rukou, Ińárritu má ještě čas. (04.04.2007)

Svet ľudí ohraničený limitami našej planéty ako jeden veľký a postupne sám seba požierajúci Babylón, kde ľudská rasa zlyháva v komunikácii nielen skrz rozdielnosť národných jazykov, ale hlavne aj skrz ten univerzálny - vychádzajúci zo srdca. Mozaikovito pretkané a vzájomne postupne súvisiace príbehy sú už vlastne režisérovým trademarkom, ktorému zostal verný aj tentokrát (i keď časová nechronológia nie je ani zďaleka tak rozbitá ako pri 21 gramoch). Možno vďaka transkontinentálnemu záberu cca prvá polovica filmu nepôsobí tak naliehavo (skôr naopak - vykonštruovane), zovreto a hlavne intímne ako 21 gramov, ovšem smerom ku koncu emócie na vás útočia rovnakou razanciou. (02.12.2006)

Když jsem Babel pouštěl, absolutně jsem netušil, že bude tak dlouhý... A právě natažená stopáž byla u mě kámen úrazu. Mnohdy až zbytečné scény mě místama vyloženě otravovaly, ale dramatické příběhy několika lidí a jejich spletité osudy si ke mně nakonec našli cestu. Podmanivá hudba a skvělí herci to zachránili... u mě 70 %. (10.05.2009)

Tragedy is universal. Předchozím dvěma Ińárrituovým filmům jsem dal nejvyšší možné hodnocení, přičemž jeho prvotině jsem trošku nadržoval, a tak teď nadržovat nebudu a přikloním se k trojce, i když je to trojkočtyřka. Mám rád tvůrce, kteří vyprávějí obrazem, ale přestože je Babel film jako stvořený pro formální analýzu, bez hudby by na diváka nedoléhaly tak silně emoce, které se dostaví hlavně v závěru. Pojetí jednotlivých kontinentů, které se liší jak co do záběrování, tak i do užití hudby a tempa je skutečně nápadité, na druhou stranu je zde až moc scénáristické svévůle a chtěnosti, o tykání si s kýčem ala Haggisův Crash ani nemluvě ("Je tohle nějaký druh vyšší estetiky a stylistiky, nebo jenom laciné ždímání slz?", říkal jsem si). Přemrštěná stopáž spolu s manýrismem na věčné časy a nikdy jinak poté dávají výsledné tříhvězdičkové hodnocení, přestože by to napodruhé mohlo být za 4 kvůli překvapivě civilním hereckým představitelům (což platí i o "dirty a ugly" Bradu Pittovi a Cate Blanchettové). Nezamlouvá se mi moc fakt, že by si Ińárritu měl přijít pro Oscara za svůj zatím nejhorší snímek... a taky by mohl začít točit jinak než mozaikovitě, protože jak Robert Altman, tak P.T. Anderson mu v případě Babelu dávají na zadek. P.S. Na podruhé je to vážně výrazně lepši. (29.01.2007)

Nejsem první a určitě ani poslední, kdo uvidí ve vzdálenosti japonského příběhu jakousi čtvrtou stranu trojúhelníku. Je dál, o co si je vše ostatní blíž: chlapci, kteří nechtěně způsobí zranění turistky v jedoucím autobuse, milující chůva, která nezvládne situaci - ty příběhy jsou úzce provázané, intenzivní a bolestné. Japonský, i když souvislost s Marokem je zde nastrčená v podobě osudné zbraně, si žije vlastním životem a přes svou neotřelost, mi rušil prožitek z dění kolem "Pittovy" rodiny a to je škoda, protože sám by vydal na film. A když jsme u Pitta, ten chlap dávno není ve filmech pro okrasu, tady doslova překvapil, jak sešel a jak je to dojemné. Stejně jako film o zoufalství, které se nevyhýbá lidem ani místům, film křehký a silný in 1. (12.02.2007)