Babel

Spletitý příběh líčící nám příběhy tří různých lidí, který se pak ve výsledku spojí v dokonale promyšlený příběh. Filmu vládne neuvěřitelná atmosféra a i přestože je hlavně o dialozích a o životních strastí hrdinů udrží vás doslova přikovaný k sedačce a mě nezbývá nic jiného něz Alejandrovi pogratulovat. Dokonalý film. Všem doporučuji. (15.02.2007)

Stejně jako u 21 gramů jsem váhal jestli dát 4 nebo 5 hvězd a až druhá projekce rozhodla. Je pravda, že A. G. Iñárritu použil stejný, již dvakrát viděný koncept skládání příběhů a dokonce ani celá pointa filmu (komunikace) není tak silná jako ve zmiňovaných 21 gramech, přesto se mě film dotýkal jaksi více. Konkrétně nejvíce mě zasáhli Pitt s Blanchett, kteří potvrdili, že patří mezi absolutní špičku a svým charizmatem dotáhli svůj příběh takřka k dokonalosti. A nedaleko za nimi byla hořkými emocemi naplněná japonská část, jenž zpracovávala problematiku hluchoněmých tak, jak jsem to nikdy dříve neviděl (mluvím nejen o diskotéce) a byť se na rozdíl od ostatních příběhů neodehrávala v prostředí, jak vystřiženého ze zemí třetího světa, zapadala mi, zejména svým emocionálním dopadem, do filmu dokonale. Navíc, když k tomu přidám výbornou režii s bezchybným střihem (skvělě odhadnutá délka a "dávkování" záběrů i scén), nemohu jinak - 9/10 (03.08.2008)

Režisér Inárritu se opět pohybuje v terénu, který důvěrně zná, a znovu přivádí na plátno několik paralelně se odvíjejících příběhů, které se v určitém bodě a určitými hrdiny protnou. Opět přináší nabuzené emoce, mravní konflikty, střetnutí hodnot a krutá dramata. Tentokrát se navíc snaží o zmapování rozličných kultur uprostřed globalizovaného světa. Jen ten příběh z Tokia mi do celku nezapadal, i když chápu, že Inárritu nemohl odolat tomu začlenit do svého filmu panoramatický snímek Tokia rozzářeného neony a tisíci světel. Tahle část připomínala spíš produkci Atoma Egoyana a zasloužila si spíš svůj vlastní film. Celkově mi přišlo, že narozdíl od jeho prvotiny Amores Perros obsahuje tenhle film méně energie a inklinuje spíš ke krásným obrazům kamery, která zachytává tu skalnatou Saharu, tu svatební veselí v Mexiku anebo nevadskou poušť. Je to ale tak filmově podmanivá podívaná, že nemám problémy s udělením páté hvězdičky. Inarritu je jeden z nejtalentovanějších režisérů současnosti. Celkový dojem: 90 %. (04.07.2010)

Scénář: Guillermo Arriaga .. Bezmoc tj. společný jmenovatel mozaiky zvané Babel. Zoufalost se mísí se smutným nepochopením ve světě, který rozdělují jazyky až v poslední řadě. Ińárritu a jeho dvorní scénárista Arriaga vytvořili opět silný komorní příběh, jehož podstata leží potřetí (a naposledy) v sestavení různých částí k sobě. Vedle toho vyniká osvědčená režie a hudební doprovod - Gustavo Santaolalla brnká jako o život a právě v těchto úsecích ožívají nejsilnější pasáže snímku. Nejzajímavější příběh pro mne byla bezesporu Japonská příměs, pro zbytek příběhu, který je protkán spíše současnými globálními problémy prakticky nepodstatná, avšak pevně stojící sama o sobě, s velkou dávkou naléhavosti a intimní deprese. Zvláště metropolitní trip na extasy a následná funky house party z pohledu hluchoněmé dívky byl opravdu jedinečný zážitek !! Nebýt slabší a táhlejší první hodiny, šel bych na maximum. 90%. (25.01.2007)

Předešlým Iňárrituovým filmem "21 gramů" jsem byla přímo nadšená, takže na Babel jsem se hodně těšila. Po odchodu z kina jsem jím byla trochu zklamaná, protože konečná katarze zdaleka nebyla taková jako právě u mozaiky lidských osudů a váze lidské duše. I Babel je jakousi mozaikou, ale zdaleka ne tak propletenou. Jenže po chvíli zjistíte, že ho nedokážete vyhnat z hlavy, že se pořád vrací. To je pro mne u filmu nejvzácnější vlastnost. A proto těch pět hvězdiček. Mimochodem, zmiňovat herecké kvality všech zúčastněných, sílu scénáře a zručnost režie či snad hudební podbarvení je už naprosto zbytečné. Mexická kinematografie už nějakých pár let velice příjemně překvapuje. (03.06.2007)