Babel

Hmatatelnou příběhová symbióza, vyšponovaná nad rámec šustivé scenáristické kostry, která je vysoustružena velké Akademii na zakázku - tedy kromě japonského příběhu, jehož provázanost s celkem (předmět, jehož původní a nový majitel se kdysi sešli) je poněkud vrtkavější a nedokáže to do vás takříkajíc tolik emocionálně napálit. Iñárritův vyprávěcí standard ale jinak funguje se svou obvyklou razancí a stylem. Až se chce říci, že velké hvězdy v upoceném a syrovém Babelu vyčnívají a ruší než že by sloužily vyššímu cíli (jinému než propagačnímu). (10.02.2007)

Svet ľudí ohraničený limitami našej planéty ako jeden veľký a postupne sám seba požierajúci Babylón, kde ľudská rasa zlyháva v komunikácii nielen skrz rozdielnosť národných jazykov, ale hlavne aj skrz ten univerzálny - vychádzajúci zo srdca. Mozaikovito pretkané a vzájomne postupne súvisiace príbehy sú už vlastne režisérovým trademarkom, ktorému zostal verný aj tentokrát (i keď časová nechronológia nie je ani zďaleka tak rozbitá ako pri 21 gramoch). Možno vďaka transkontinentálnemu záberu cca prvá polovica filmu nepôsobí tak naliehavo (skôr naopak - vykonštruovane), zovreto a hlavne intímne ako 21 gramov, ovšem smerom ku koncu emócie na vás útočia rovnakou razanciou. (02.12.2006)

Ińarritu upustil od časové roztříštěnosti ála ´21 Gramů´ a podobně jako u své prvotiny vypráví několik navzájem prolínajících se příběhů. Mexická episoda je asi nejslabší, s poměrně mizivým emocionálním dopadem, ta japonská zas jakoby vypadla z jiného filmu, ale díky sympatické hlavní představitelce patří mezi příjemné zážitky. Velké emoce se odehrávají v Maroku - příběh pastýře a jeho synů v závěru graduje s velkou naléhavostí, osud zraněné Američanky pak místama uchvacuje díky skvělému herectví ustřední dvojky Pitt - Blanchett, jejichž okolnostmi vynucené intimní chvilky patří k nejsilnějším momentům filmu. Marocké episody jednoznačně za 5*, zbylé dvě za 3*, ale kdybych měl srovnávat, předchozí Ińarritovo 21 GRAMŮ mělo celkově, aspoň pro mě, MNOHEM větší emocionální náboj. (05.02.2007)

Očakávania filmových fanúšikov na tento film bol opodstatnený. Pod taktovkou uznávaného režiséra Alejandra Gonzáleza Inarritu, ktorý má na konte snímky hraničiace s mimoriadne depresívnym podtónom, 21 GRAMOV, alebo AMORES PERROS, sa zakaždým zrodia filmy, ktoré majú k dokonalosti relatívne blízko. V každej jeho snímke je detailne "rozkúskovaný" život hlavných postáv a ich neustále zápasenie s útrapami každodenného života, vygradované, pochopiteľne, až ďaleko za hranice ľudského chápania. Roztrieštený život postáv, ktoré sú úžasným stelesnením akoby autorovej bytosti, nechýba ani v tejto snímke. Čo mi na Inarritu neskutočne imponuje, je kontrast zladený s úplnou odlišnosťou hlavných postáv a vzápätí ich harmonické spojenie v jednej udalosti, ktorá ovplyvní rámec ostatných udalostí a zároveň zmýšľanie postáv. Zdá sa, že tento film okrem deja neobsahuje nič viac a podľa názoru nezainteresovaných by bolo celkom jednoduché zhrnuť ho do hodinovej epizódky. Kto však objaví nezameniteľný štýl tohto režiséra, uvedomí si, že film zahrňuje veľa geniálnych motívov, chvíľkových vzplanutí alebo rozhodnutí, ktoré by sa dali zhrnúť do trojhodinového filmu, v ktorom by bolo všetko dopodrobna vysvetlené. Malo by to však aj jeden zápor. Diváci by nemali dostatočnú možnosť na utvorenie si vlastných predstáv, záverov a myšlienok. Myslím si, že tento film nie je dokonalý a predchádzajúci film 21 gramov bol výstavbou deja určite zložitejší. Prekvapili ma výkony hlavných predstaviteľov, najmä Brada Pitta, autenticky vyobrazené prostredie perfektne zakompované do dejového rámca, a samozrejme, typické skákanie z jednej situácie do druhej, bez ktorého by Inarritu nebol Inarritom. Dráma, ktorá je pre mňa priam stvorená. (02.06.2008)

Nejučesanější Inarrituův film, ze kterého trčí ambice na hony dopředu. Budu opakovat již řečené, ale i přes mírnou povrchnost některých zápletek (ta mexická je zhola zbytečná) to zas dohromady funguje, protože duo Inarritu/Arriaga to má podchycené ze všech stran a nedovolí, aby mu divák sjel z pánve, když ho smaží v jeho vlastní šťávě a emocích. Nasadíme dojemnou brnkačku, necháme plout záběry zleva doprava a vženeme tak slzy do tváře Američanům, Evropanům i Asiatům. Mise splněna, Alejandro. Cestou na vrchol ale topíš svůj vlastní um v mozaice, která je vyrobená poněkud sériově. Příště chceme stoprocentně ruční práci. (02.08.2007)