Babel

Alejandro González Iñárritu se zuby nehty drží svého vytříbeného stylu, kterým oslovil velkou spoustu diváků ve svých dvou předchozích filmech. Z Amores Perros jsem byl kdysi nadšený, ale na každém rohu oslavovaný film 21 Gramů už mě paradoxně tolik neoslovil. No a Babel se mi líbil méně než AP, ale více než 21 Gramů. Tahle mozaika se skládá ze tří, potažmo ze čtyř příběhů. Kdyby se vyškrtl ten o hluchoněmé dívčině z Japonska, stopáž by klesla pod dvě hodiny a já bych byl nejspíš ještě o kousek spokojenější. Nechci ale říct, že by ten japonský příběh byl nezajímavý, to určitě ne. On je spíš takový vzdálený, má jinou atmosféru, vždycky mě vyrušil z toho špinavého pouštního prostředí Mexika a Maroka. Přičemž i provázanost mezi japonským segmentem a zbylými dvěma příběhy je pouze symbolická. (04.08.2011)

Ińarritu upustil od časové roztříštěnosti ála ´21 Gramů´ a podobně jako u své prvotiny vypráví několik navzájem prolínajících se příběhů. Mexická episoda je asi nejslabší, s poměrně mizivým emocionálním dopadem, ta japonská zas jakoby vypadla z jiného filmu, ale díky sympatické hlavní představitelce patří mezi příjemné zážitky. Velké emoce se odehrávají v Maroku - příběh pastýře a jeho synů v závěru graduje s velkou naléhavostí, osud zraněné Američanky pak místama uchvacuje díky skvělému herectví ustřední dvojky Pitt - Blanchett, jejichž okolnostmi vynucené intimní chvilky patří k nejsilnějším momentům filmu. Marocké episody jednoznačně za 5*, zbylé dvě za 3*, ale kdybych měl srovnávat, předchozí Ińarritovo 21 GRAMŮ mělo celkově, aspoň pro mě, MNOHEM větší emocionální náboj. (05.02.2007)

Babel. Postmoderně zajímavý filmový artefakt, který se dá jen těžko popisovat. Tedy v bodech: 1. Ryzí dokumentárnost podpořená kamerou snímanou z ruky (hlavně v části z Maroka) 2. Geniální střih - a to v průběhu celého filmu...stupňováni gradace, skvělá dynamika (střídání pasáží zvuku a ticha v Japonsku, marocké přestřelky...) x ale i samotné namixování všech 3 příběhů, třech dějových složek... 3. Sémanticky nosná symbolika - symbol střelné zbraně - to ona je vlastně hlavní postavou, celým hybatelem všech třech příběhů, hlavním propojovacím článkem x navíc ale např. na svatební veselici v Mexiku znamená přítomnost pistole v ruce a za pasem Bernalovy postavy nejenom pro americké děti symbol ohrožení, ale i předzvěst čehosi špatného v dějové linii, předzvěst tragédie. Ztotožnění se s premisami Michaela Moora (Bowling For Colombine) 4. Bravurní scénář - i přes chronologickou a dějovou roztříštěnost složitá defragmentace mozaiky funguje a divákovi se postupně skládá dohromady 5. Zlo nemá žádnou konkrétní tvář (jako v mnoha jiných filmech), neštěstí přicházejí jen jakoby náhodou - vyplývají z dětské hry, zprvu nevinného výletu do Mexika, z tíživé a temné minulosti v japonské rodině, z existence střelných zbraní... 6. Hodnotový propletenec - stejně jako v reálném životě se záporné a kladné hodnocení lidských činů prolíná - marocké děti zabijí americkou turistku, ale akt ,,vraždy" byl jen HRA, pouhá zkouška dostřelu nové hračky; absurdně a paradoxně manželský vztah mladé Američanky se teprve v mezní situaci boje o život naplňuje a oba manželé nalézají svůj dávno ztracený smysl spolubytí; v západních i japonských velkoměstech panuje STEJNÁ nuda a citová vyprahlost jako v městečku v marocké poušti atd. 7. Poselství filmu? Nejspíš humanismus. Lehko se nám tu akademicky hodnotí povrchnost a vykonstruovanost Ińárrituova a Arriagova filmového světa, když si tu sedíme v bezpečí a koukáme na jejich filmy s životní úrovní, které nedosahují zbylé 3/5 světa. V mexických reáliích ale budou výchozí premisy determinace životních hodnot možná až nepředstavitelně odlišné... To je jen několik střípků z divácké mozaiky světa, kde se i přes zmatení jazyků dějí a fungují věci na stejném principu. Ze světa Babylonu. Myslím si ale, že skutečným uměleckým vrcholem Ińárrituovým bylo 21 gramů ... (06.05.2007)

Další film režiséra Alejandra "neumím natočit krátký film" Iñárritu se mi líbil. Babel je nepochybně lepší než režisérův novější film, ale pořád o něco slabší než jeho předchozí snímek. Režisér opět propojuje několik lidských osudů, tentokrát ti lidé nejsou ani na stejném kontinentu a přesto to ve většině času funguje tak, jak má. Je to silné, herci hrají skvěle a hudba je opravdu geniální. Nebudu hodnotit příběh od příběhu, napíšu jen, že nejméně mě bavil ten o dětech a mexické svatbě a nejvíce… japonský příběh. Přišlo mi, že hlavně tento příběh má potenciál pro vlastní celovečerní film, kdežto ostatní jsou zde použity do maxima. Opravdu, ujmout se toho někdo a natočit to s překrásnou a skvělou Rinko (opravdu jsem váhal, jestli ta herečka je sluchově postižená nebo jestli to tak dobře hraje) tak jsem v kině okamžitě. Jistě, když to vezmete kolem a kolem, každý z těchto příběhů by se dal ještě více rozvinout, ale jak jsem napsal, ten z Japonska působí jako ten, kterému by to slušelo nejvíc. Jinak snímek i přes svou stopáž nudí opravdu minimálně a já si jej někdy znovu určitě pustím. Do té doby zde nechám silných 80 %. (29.09.2012)

Po předchozích režisérových počinech jsem sice od tohoto díla čekal malinko více, ale i tak mě protnuté dramatické příběhy několika jedinců srazily na kolena. Dnes, když vzpomínám například na scénu z pouště o služce a dvou malých dětech, tak mě velice nepříjemně mrazí. Dále nutno podotknout, že Pitt byl v roli starostlivého manžela opravdu výborný. Skvělé drama, na které nezapomenete. Tečka. (08.01.2008)