Dreamgirls

Co na to říct. Příběh je prosťoučký, jak se na muzikál sluší, ale kulisa 60.-80. let, na jejímž pozadí se odehrává, mu dodává půvabu. Nicméně přednosti filmu jsou všehovšudy dvě: stárnoucí excentrická, ale smutná hvězdička v podání Eddieho Murphyho (nemyslel jsem si, že bych mohl někdy něco takového vypustit z klávesnice:)) a hlavně silné songy se skvělými texty ve výborném aranžmá. (08.12.2008)

Tohle RnB rozhodně můžu. Chytlavé písně, které se neomrzí, písně s nábojem, kterým navíc vévodí krásné interpretky se snad ještě krásnějšími hlasy. A to platí i o Beyoncé. Neskutečný casting, a to i v případě takových jako Jamie Foxx nebo Eddie Murphy. Hlavně ten Eddie je neuvěřitelný. Proč takové role nedostává častěji? Není to epické, není to ani tak vizuálně bohaté, ale má to příběh a má to skvělé písně. Takhle by měl vypadat muzikál současnosti. (22.02.2014)

Pokud je pro vás R´n´B muzika stejným zážitkem, jako pro mě vykastrovaný zpěv Pavla Horňáka (pro pamětníky :o)), či v současnosti třeba kvílení Tokyo Hotel (ještě teď se třesu), tak se Condonovu filmu vyhněte velkým obloukem. Zde nenajdete sofistikované dějové linie, ale jednoduchý přímočarý děj o "Popelkách" co ke štěstí přišly a úskalích jejich slávy, který stojí právě jenom na ´černé muzice´a silných hlasech. Oscarem oceněná Jennifer Hudson není - přiznejme si - bůhvíjaká herečka, ale když promlouvá zpěvem, dějou se teda věci. Zvládá s přehledem všechny hlasové polohy a když to "rozpálí", mohla by svým mocným hlasem i beton řezat. Její zoufalá zpověď před silvestrovským večerem - to je erupce emocí, permanentní husina a mrazový maratón po zádech. Eddie Murphy si oscarovou nominaci zasloužil jenom tím, že neprdí, neříhá a nedělá šašky, Beyonce bych si pověsil na zeď (plakát :o)) a charismatického Jamieho Foxxe mám film od filmu stále raději. (26.05.2007)

v jádru klasický hudební životopis, byť v něm tentokrát reálné postavy nevystupují a celý příběh je jimi "jen" inspirován. Obsazení se každopádně velmi povedlo Jennifer Hudson počínaje a Eddiem Murphym konče. Trochu škoda, že první polovina je podstatně lepší než druhá, ve které hrají prim narušené vztahy a konflikty potřebné k tomu aby nakonec mohlo všechno dobře dopadnout.  Hlavní nicméně je, že po hudební stránce to skvěle šlape od začátku do konce. Jen to finále mohlo být trochu energičtější...70% (03.03.2023)

Hudební filmy mám rád. S černošskou muzikou je to o dost slabší a s mou schopností snášet černošské hádky je to přímo katastrofální. Tři čokoládové divy z Dreamettes mne při svém výšlapu ke hvězdám bavily na pódiu, ale mimo něj jsem viděl jen hádky, rozchody i podrazy, které byly asi tak překvapivé, jako setkání s naháčem na nudistické pláži. Kdyby holky více zpívaly a méně se hystericky hádaly, tak bych si to užil určitě o dost lépe. To by však nebylo to opravdové ze života, po čemž tady touží snad všichni kromě mě. (06.04.2016)