Berlínské spiknutí

Opravdu nestačí na natočení neonoirovky obraz 4:3 a černobílá barva. Steven si podle mě dost nepromyslel jak to celé natočit a to jak patřičně uzpůsobit jednotlivé scény, aby to vypadalo jak ve starým noiru. Mohl například použít němý starý film a kameru, aby z toho nevyzařovala ta novota. 40% za snahu. (29.04.2008)

Dobrý Nemčúr iba potvrdzuje, že sa osobitý režisér dusí vo vlastnej šťave. Soderbergh redefinuje hranice rád, tentoraz ale po mojom súde úplne zlyhal. Iste, na kulisy v čiernobielom aranžmáne sa pekne pozerá. Zorničky ale na forme nelepia kvôli rafinovanej práci kameramana, ani nie pre lascívne využívanie svetla a tieňa, ale jednoducho preto, že v záplave farbičiek z hollywoodskej veľkovýrobne sa vizuály zo starej školy „tvária“ nielen originálnejšie, ale akosi automaticky aj hodnotnejšie, čo sa umeleckého dojmu týka. Lenže ovládať čiernobiely materiál, to je kumšt starých majstrov, za ktorých rovnako kvalitných nasledovníkov môžeme vyhlásiť iba bratov Coenovcov. Dobrý Nemec nemôže zbierať sympatie vďaka kompozícii, pretože tá je v porovnaní s noirovými kusmi z Bogartovskej filmotéky úplne bez šťavy. Záver k tomu ešte nechutne napodobňoval Casablancu. (24.10.2022)

Zajímavý, bohužel nevydařený experiment: Steven Soderbergh se pokusil natočit film tak, jako by byl rok 1945. Po formální stránce si srdce cinefilovo nemá na co stěžovat - překrásná noirová kamera upomene na Třetího muže, milostný troj(tady spíše tedy mnoho-)úhelník zase na Casablancu, rozbombardovaný Berlín hlavně na Wilderovu Zahraniční aféru, jenže je tu jeden zásadní problém - postavy. Invence, kterou Soderbergh věnoval vzhledu filmu se mu zjevně nedostávala v práci s herci, díky čemuž film působí neskutečně odcizeně a chladně. Hlavní hrdinové nejsou lidi z masa a kůže, ale pěšáci, s kterými je autorem různě manipulováno. Nezajímají nás, navíc film nemá ani jednoho hrdinu, s kterým by se člověk celý film mohl identifikovat. A já se tak těšil! :o( ** 1/2 P.S. Viděno na DVD screeneru. (14.01.2007)

Ne, Berlínské spiknutí není „klasický film“ á la Casablanca, pouze si ho současné hollywoodské talenty pokusily pro vlastní potěšení oživit. Dneska se jinak hraje, používá se odlišný materiál, rozdílná technika a filmy už zpravidla nepíší relativně anonymní kolektivy scenáristů, z nichž každý umí nejlépe jeden typ scén a společně složí úžasný film. Steven Soderbergh a jeho parta by se mohli snažit všechny tyto aspekty doslovně napodobit, ale neudělali to. ___ Berlínské spiknutí klíčuje současné herce do dobových dokumentárních filmů, zachycujících katastrofální podobu poválečného Berlína. Za mnohem zajímavější ale považuji, jak film vedle přesvětlených exteriérů z původních dokumentárních materiálů nabízí jako střet kontrastně osvětlované interiéry, kde tváře herců vystupují ze tmy a každý prostor je ostrými přechody mezi světlem a stínem tříštěn na fragmenty. To je navíc posíleno řidším využíváním ustavujících záběrů, což jsou velké celky, které divákovi umožňují udělat si na začátku scény přehled o prostoru, kde se odehrává. Jde o osvěžující moderní přístup, jak vyřešit problém s proměnou materiálů, a přitom posílit atmosféru nejistého světa asociujícího filmy nazývané noirové – což byly často zároveň filmy založené na lehkém rozbíjení klasického vyprávění. Uvědomělé odkazy ke Casablance (výjezdní doložky, závěr u letadla) nebo Zahraniční aféře (americký voják a tajemná žena v Berlíně) mají jen mást, což pro současného diváka, zvyklého na mnohem sevřenější a rytmizovanější vyprávění, může být samozřejmě iritující. Z jeho pohledu se ve filmu vlastně nic neděje (Cloooney např. jen chodí po Berlíně, ptá se různých lidí na různé věci a občas mu dá někdo přes hubu…). Všechno dění „nyní“ tak má jen odhalovat dění „dřív“ a pointa v tom, že Berlínské spiknutí chce nebýt tzv. dobře vyprávěný hollywoodský film, nýbrž nabourávat zavedené s podobnou rozkoší jako ony dávné (často béčkové) noiry. Tomu ostatně napovídají i herecké volby zúčastněných, kteří pečlivě udržují moderní styl a ačkoli by evidentně dokázali hrát „dobově“, okázale si pouze hrají na „jiné hraní“. Co je esteticky zábavnější? Kopírovat dávnou éru, nebo ji potměšile parafrázovat? Filmová forma Berlínského spiknutí reprezentuje druhou možnost, a tak pokud na hru/podraz přistoupíte, musíte se snažit a přizpůsobovat jí navyklé divácké vzorce. Dost možná je to podnětnější než prskat, že takhle se to přece dělat nemá. Možná nemá. Ale v tom je ten vtip. [2007] (03.10.2015)

"Pět set a jenom kecá !! To je teda vážně úlet.." ;) Vpravdě výtečná noirová parafráze s uctivým množstvím přímých intertextových citací natolik inspirativní, že zkrátka ani nemůže nést podpis nikoho jiného než experimentátora Stevena Soderberga, jednoho z nejzajímavějších a zároveň bohužel i nejvíce nedoceněných režisérů současnosti s takřka neúnavnou invencí.. Myslím, že jako víno zrající George Clooney, z něhož se rovněž vyloupnul výborný tvůrce, neplatí za Soderbergova dvorního herce jen tak náhodou.. (23.03.2016)