Berlínské spiknutí

Dobrý Nemčúr iba potvrdzuje, že sa osobitý režisér dusí vo vlastnej šťave. Soderbergh redefinuje hranice rád, tentoraz ale po mojom súde úplne zlyhal. Iste, na kulisy v čiernobielom aranžmáne sa pekne pozerá. Zorničky ale na forme nelepia kvôli rafinovanej práci kameramana, ani nie pre lascívne využívanie svetla a tieňa, ale jednoducho preto, že v záplave farbičiek z hollywoodskej veľkovýrobne sa vizuály zo starej školy „tvária“ nielen originálnejšie, ale akosi automaticky aj hodnotnejšie, čo sa umeleckého dojmu týka. Lenže ovládať čiernobiely materiál, to je kumšt starých majstrov, za ktorých rovnako kvalitných nasledovníkov môžeme vyhlásiť iba bratov Coenovcov. Dobrý Nemec nemôže zbierať sympatie vďaka kompozícii, pretože tá je v porovnaní s noirovými kusmi z Bogartovskej filmotéky úplne bez šťavy. Záver k tomu ešte nechutne napodobňoval Casablancu. (24.10.2022)

Tohle že natočil Steven Soderbergh, tvůrce pecky Dannyho parťáci? Jasně, je to příběh úplně z jiného soudku, z jiného prostředí, ale takhle to nemělo skončit. Steven se pokusil o svůj vlastní noir film, zasazený do poválečného Berlína. A právě styl filmu, jakoby natočeného ve 40. letech, to jediné je tady zajímavé a povedené. To ostatní naprosto nezajímavé. Příběh se vleče. Hodněkrát se mi stalo, že jsem filmu ani nevěnoval pozornost. Jediné, na co jsem zíral opravdu důrazně, byly záběry rozbitého Berlína, samozřejmě ty skutečné. Kulisy byly pořád stejné, tudíž jsem je na konci filmu znal nazpaměť. A ani herecké výkony hvězd kalibru Clooney, Blanchett nebo Maguire, i když ten aspoň trochu zaujal svojí postavou, mě moc neoslnily. Prostě zanikly v celém tom chaosu, kterým se celý film vleče. Toto se Stevenovi nepovedlo a mě to štve, protože jsem si myslel, že by to mohl být počin, který vzdá hold těm dnes už klasickým černobílým filmům. (02.03.2011)

Snaha o film noir se celkem povedla a mne zaujalo i místo příběhu, kterým byl poválečný rozbombardovaný Berlín rozdělený na okupační zóny. Příběh sám, tedy ta detektivka mne už tak nezaujala. Potěšilo nasazení známých herců. Film celkem brzo vyšumí z hlavy, zůstane jen matná vzpomínka na zajímavý černo-bílý vyzuál. * * (15.10.2014)

Steven Soderbergh je pro mě zvláštní hlavně tím, že dokáže natočit vynikající a neskutečně působivé filmy, tak i příšerně nudné slátaniny. A Berlínské spiknutí je pro mě v té druhé kategorii. Spíš než plnohodnotný film, jsem v něm viděl takový menší soukromý projekt, kterým chtěl režisér vzdát hold starým černobílým filmům a to převážně legendární Cassablance. Film tak působí zastaralým dojmem a to nejen díky černobílé kameře ale i díky postupům, které si režisér vybral, ať už to je podivný střih, záběry kamer a vše ostatní. Bohužel pro mě se jednalo o nudný snímek, který neměl čím zaujmout. (01.10.2018)

Dobrý Němec JE dobrý film. Možná se tady teď budu trochu brodit proti proudu, ale mně se zkrátka líbil. Ano, je pravda, že zvlášť v úvodní části je citově sterilní jako šedesátiletý eunuch, s přibývajícími minutami ale tato sterilita nepozorovaně ustoupí do pozadí a i díky překrásnému vizuálnímu zpracování se z něj začne linout jakási podmanivá atmosféra 40. let, která vám bude snad každým okamžikem (zvlášť při závěrečné scéně na letišti) připomínat božskou Casablancu. Na co film ale bezpochyby doplácí je nevyrovnanost příběhu. Často nestačíte přecházet mezi tématy a i význam některých souvislostí či dokonce samotných postav vám občas zůstane značně nejasný. Nejhůře je na tom asi George Clooney. Filmem se celou dobu jaksi podivně motá (a dostává do držky) a vy si nejste přesně jisti, jestli je jeho postava opravdu důležitá a nebo je její význam pouze v přítomnosti atraktivního obličeje na plakát. A jelikož je Brian De Palma lepší režisér než Soderbergh a pokud jsem jeho Black Dahlii něco přidal za oživování mého oblíbeného noiru, musím tak udělat i u Dobrého Němce. (28.03.2007)