Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Po delší době spojené s nekonečnými odklady jsme se i my (já + přítelkyně) konečně dostali do kina na poslední dosud neviděný oscarový film, kterým byl právě neuvěřitelný Benjamin Button. Vyzbrojeni nutnou dávkou M&M’s na 166 min stopáž jsme usedli do horní řady a tak započalo naše sledování Benjaminova podivuhodného příběhu. Zpět tedy k tématu - filmu. Na úvod bych rád poznamenal, že tohle sice není 100% záležitost, ostatně jen málo filmů této hodnoty dosahuje, zato se ale rozhodně jedná o silný nadprůměr. Netřeba opakovat, že Fincher je zručný režisér, ale rád znovu pochválím obsahovou + vizuální stránku a samozřejmě nesmím zapomenout ani na výtečnou práci maskérů. Herecké výkony jsou také na vysoké úrovni, i když se jedná především o Pittovo sólo, později přeměněné na duo Pitt + Blanchett. Co bych ale trochu zdrbnul je hudební doprovod, Desplat je sice zkušený skladatel a neříkám, že se mi to po této stránce vůbec nelíbilo, spíše to mohlo být o dost výraznější a hudba tak mohla znatelněji podtrhnout určité momenty. Konec ale balastu a přejděme k věci. Fincher u mě zabodoval především dvěma věcmi: 1) Benjaminův příběh mi trochu připomněl Burtonovky, tentokrát ale bohužel bez znatelného nádechu fantasy a 2) Při tak dlouhé stopáži dokázal film udržet po celou dobu mou pozornost a ani jednou jsem se nepodíval na hodinky, což se mi jednou stalo i u snímku trvajícího pouhých 80 minut. Když Buttona zhodnotím jako trochu delší celek, působí jistě obstojně, výraznější hluchá místa tam nejsou a nejvíce se mi líbila ta část, kde Benjamin sloužil na lodi. Osobně jsem čekal sice více zážitků z Benjaminových cest, které byly velice zestručněny, ale tohle příjemné dílo přeci jen není nafukovací. Společně se Slumdog Millionaire je tak The Curious Case of Benjamin Button tím nejlepším, co může oscarové klání letos nabídnout. (9/10) (16.02.2009)

Emocionální chlad, který postihl valnou část ČSFD u Nouzového východu, jsem já pocítil u nového Finchera. Řemeslně přesně zvládnuté, leč se nejedná o nic víc (včetně herců) než profesionální standard. Nedostatek nápadů při rozvíjení mentálního vývoje hl. hrdiny je v kombinaci s šíleně přestřelenou stopáží takřka smrtící. Fincher kočíruje zdatně, ale nebýt opětovné kombinace vizuálních triků a detailně promyšlených kompozic (viz. Zodiac) při vytváření dobově fantaskní atmosféry, nejspíš by mi v hlavě neutkvělo krom skvělých masek zhola nic. (08.01.2009)

Když jsem šel na Benjamina Buttona, jediné, co jsem o něm věděl, byl fakt, že tam hraje duo Pitt-Blanchett (aneb ty reklamy na autobusových zastávkách zabírají). Nic víc. Dokonce jsem z hlavy úplně vypustil, že jde o film Finchera. A o příběhu jsem neměl ani ponětí. A podle názvu jsem očekával nějakou detektivku. Mno... Vzhledem k tomu, že jsem od filmu neměl žádná očekávání, asi není úplně přesné říct, že mě zklamal. Spíš byl se zpětnou platností úplně jiný, než bych byl očekával, kdybych o něm věděl víc. Divné, ale lépe to vysvětlit neumím. To ale není to, co mi na filmu vadilo. A že mi něco opravdu vadilo. Možná jsem trochu krutý, ale celé mi to přišlo příliš vymazlené a vyumělkované, odtržené od reality (samozřejmě si uvědomuju, že příběh nespočívá v realitě, a beru to na vědomí), a točené jakoby pro kritiky.. Prostě tomu něco chybělo, nebo možná něco přebývalo. No, definitivně něco přebývalo. Krom již řečeného přebýval pořádný kus stopáže. Film mě chvílemi nudil, a ta hřejivá lidská moudra, která by tenhle fakt bývala mohla zakrýt, nebyla ničím jiným než provařenými klišé. Zní to hodně kriticky, ale přesto se mi film líbil. Několik scén bylo extra vydařených (scéna "co by kdyby" byla dokonalá), a kdyby celý film měl stejné kouzlo jako ona scéna, možná by ve mně zanechal trochu hlubší dojem. Docela škoda. (22.02.2009)

„Každý sme tu z nejakého dôvodu. Niekto prepláva Atlantik. Niekto je umelec. Do niekoho pri venčení psa uderí blesk. A niektoré sú mamy.“ Robert Redford ani jeho syn Brad Pitt nie sú hercami v bežnom ponímaní toho slova, ale vo svojej narastajúcej moci, ďaleko presahujúcej moc obyčajného úspešného herca, vo svojej drzosti, fantázii, obetavosti, odvahe a nebál by som sa povedať vízii, dokážu zastrešiť a ochrániť šialené projekty. Perfekcionista Fincher je režisérske monštrum a jeho zvláštny príbeh Benjamina Buttona (na Oscara nominovaný Brad Pitt) strhne, rozosmeje i dojme, vďaka šialene originálnej zápletke sa rúti cestami a necestami, na ktorých by ste ho nečakali a keď na konci Benjamin zatvorí oči, ťažko sa nájde divák, ktorý by snímke neprial, aby sa stala klasikou (samozrejme, po technickej stránke dosiahol Fincher už teraz nesmrteľnosť revolučnou prácou so špeciálnymi trikmi)... Je lepší film, alebo poviedka? O tom si prečítate na Recenzie.org: http://recenzie.org/knihy/29-aky-je-rozdiel-medzi-buttonom-knihou-a-filmom Polus Bratislava 2008 (18.06.2009)

Tedy, nikdy bych si nepomyslela, že mě film jednoho z mých oblíbených režisérů, Davida Finchera nechá tak chladnou a po emoční stránce téměř nedotknutou. Už samotný námět je bezpochyby zajímavý a nezvyklý, a pod taktovkou takového kalibru, jakým Fincher je, jsem předpokládala, že se promění doslova v "pohyblivé zlato." Jenže film plynul a plynul, uběhly asi dvě hodiny a já zjistila, že to se mnou nic nedělá. Dokonce i Brad Pitt, ze kterého Fincher ve svých filmech dokázal vždy vytěžit maximum a já tak měla pocit, že to není "ten" hezoun Pitt, ale týpek, který fakt dost dobře hraje, mi zde přišel jaksi netečný, obyčejný a nevýrazný. Cate Blanchett je opět neskonale nádherná. Atmosféra i vizuální podoba velmi precizní. Bohužel Benjamin Button pro mě nebyl takovým zážitkem, jak jsem myslela. Byl až příliš cítit tou Hollywoodskou komerční velkolepostí, rádoby schovanou za "extraordinary story", který prostě musí dojmout každého. Vše však příliš hrálo na efekt a emoce. Vyumělkované. To je možná to správné slovo. Fenomenální hudba Alexandra Desplata je asi tak to jediné, co ve mne zanechalo nějakou emoční odezvu. (09.12.2012)