Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Bože, tenhle film je genialita sama!! Originální příběh, který scénárista Eric Roth dohnal do dokonalosti, si vzal do rukou David Fincher jenž je znamenitý režisér, který mne ještě nikdy nezklamal. Ovšem tím co předvedl v tomto snímku mě dokonale odrovnal. Tak nádherně odvyprávěný příběh, jehož každý záběr je do detailu nasnímán a propracován se opravdu nevidí každý den. Myslím, že můžu s chladnou hlavou říct, že tohle je zatím nejlepší letošní snímek a z celého srdce mu přeji Oscara. Podivuhodný případ Benjamina Buttona disponuje vším, co má perfektní film mít znamenitou režii (ten Oscar by Fincherovi moc slušel), originální a propracovaný scénář, přenádhernou kameru, atmosférickou hudbu a v neposlední řadě kvalitní herecké výkony v čele s Bradem Pittem (nominaci na Oscara považuji za téměř jistou) a Cate Blanchett. Doporučuji každému a tou stopáží se nenechte odradit, neboť mi přišlo, že to má tak dvě hodinky :)......Krásný filmový zážitek a bezesporu jeden z nejlepších snímků letošního roku......... (02.01.2009)

Vím, o čem ten film je, o neúprosném chodu času, osudových setkáních a vzájemném životním míjení. Ale při vší úctě k luxusnímu obsazení, rozpočtu a technicky precizní režii je to jediný Fincherův film, který mě nudí a především ve mě nevyvolává téměř žádné emoce. Hrdinův osud je mi lhostejný a v takovém případě nemůžu jít výš než na dvě hvězdičky. Celkový dojem: 45 %. (01.01.2013)

Když jsem v komentáři k ZODIACOVI napsal, že David Fincher střídá oddychovější, žánrové projekty s těmi ambicióznějšími, musím své tvrzení v případě PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA negovat. Stále ale platí, že David Fincher točí filmy jako nikdo jiný, které narušují divácké jistoty._____ Nečekejte magický realismus Tima Burtona ani patetický film se silným vyprávěním, tahem na oscarovou branku a bezproblémové divácké přijetí dané humanistickým poselstvím jako v případě FORRESTA GUMPA. S tím sice sdílí scénáristu Erica Rotha, ale Benjamin Button není idiot formátu Forresta Gumpa, který prochází dějinami amerického lidu minulého století ve značně zhuštěné a zjednodušené podobě, nýbrž dějiny ignoruje úplně a vypráví se příběh jednoho lidského osudu ozvláštněného jeho "zpětným chodem" (fyzicky, nikoliv psychicky). Divácké jistoty dané nezainteresovaným vypravěčem (dcera předčítá své matce na smrtelné posteli Buttonův deník) a ignorováním dějinných událostí (epizodní střet s německou ponorkou za II. světové války) jsou v závěru rozbořeny (příběh nám dovypráví někdo jiný, přičemž práce se sentimentem je uvědomělá, a zasáhne skutečná událost - hurikán Katrina)._____ Fincher pokračuje ve své studii od okolí odlišujícího se jedince a vypráví o tíze času, ale stejně jako v ZODIACOVI nerekonstruuje konkrétní dobu s citem pro detail, ale její filmovou podobu: BB může sloužit jako ukázka stylistických proměn amerického filmu první poloviny minulého století. Nevím, kdy naposled jsem musel zamáčknout slzu vyvolanou dokonalostí díla (SPOILER: smrt otce je natolik okázalou demonstrací technicoloru, že se to nedá slovy vyjádřit), které se dá vychutnat pouze v celku a nedají se z něj vytrhávat jednotlivé scény. Postavám zůstanou "pouze" jejich příběhy a divákovi zase po zhlédnutí ústa do kořán a neschopnost mluvit, protože se setkal s naprosto geniální záležitostí. "And the Oscar goes to... hope so." (Mimo jakékoliv bodové hodnocení.) P.S. Detailnější rozbor filmu ZDE: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/12/blog-post_31.html (29.12.2008)

Po neskonale dlhej dobe som spatril ďalší filmový rozprávačský zázrak. Vznešený, pôvabný príbeh, ktorý svojou prijateľnou absurditou v príbehu pôsobí neskutočne ohurujúco a kvalitami atakuje najvyššie priečky mojej filmovej topky a už behom prvých pár minút zmazal všetky sklamania z predchádzajúceho Fincherovho filmu. Superlatívom by sa dal okomentovať každý aspekt filmu. Cez hercov, réžiu, dokonale kúzelnou atmosférou až po všetky oscarové vychytávky, na ktoré je film nominovaný. Námet a myšlienka filmu však jednoznačne dominujú nad všetkými statnými superlatívmi, ktoré filmu právom prináležia. Benjamin Button pôsobil na mňa takou silnou aurou filmovej postavy, akú som naposledy cítil z postavy Forresta Gumpa a navyše nepatrné déjà-vu som pocítil aj v spojitosti s fantasy prvkami, podloženými skutočnými udalosťami. To však neuberá na atraktivite, práve naopak. A ešte stále som voči tomu nenásytný. 100%. (09.02.2009)

Fincher zase raz inak... a opäť úchvatne. Epické a zároveň veľmi, veľmi osobné. V správnych momentoch výpravné, väčšinou však prekvapivo (a príjemne) komorné. S drahými digitálnymi efektami, ale v každej chvíli absolútne sústredené na postavy. Nijako sa to nevyjadruje k politike a vlastne by sa to mohlo odohrávať v akejkoľvek historickej dobe, pretože je to... proste o ľuďoch a nadčasových témach. Plynutie času, životné premeny človeka, smrť. V celom filme sú len dve hlučné scény (Benov prvý príchod do mesta - a bordelu - a prestrelka s nemeckou ponorkou), zvyšok je citlivým a sústredeným rozjímaním nad témami jasne vytýčenými ústredným nápadom. Je fascinujúce, že si film s tou jednoduchou premisou vystačí na 2,5 hodiny, ale darí sa mu to a určite v ňom niet štipky nudy. Prečo? Pretože David Fincher. Pre niekoho možno len výstava chladnej remeselnej precíznosti, pre mňa rozhodne hrejivý a dojímavý film, ktorému (hoci tu niektorí tvrdia opak) nechýba láskavosť a humor (tešil som sa na každý ďalší zásah bleskom). Keď zo seba strasiete davovú psychózu s "odporom k filmu len preto, že má príliš zjavný oscarový ťah", rozprestrie sa pred vami atmosférické veľdielo zrelého filmára, ktorý už nepotrebuje ohurovať samoúčelnými vizuálnymi prostocvikmi (vlastne jedinou scénou, ktorá svižnejším strihom naruší jednoliate "plynutie" deja, je zrážka s taxíkom). Takéto niečo raz natočí J. P. Jeunet, keď mu doktor zakáže kofeín. (11.02.2009)