Kapsáři a falešný uhlíř

Inteligentní pohádka, z níž i přes laciné studiové zpracování dýchá atmosféra orientu. Povedené barvité kostýmy a plejáda známých i méně známých brněnských herců, které známe třeba jen z dabingu. Donutila jakožto baviče moc nemusím, ale tady mu role rozvážného soudce sedla přímo na míru. Někdo by mohl namítat, že děj se straně vleče a mnohé scény jsou zbytečně rozvláčné, ale tak to má být, aby byla zachycena autenticita neuspěchaného období císařského Japonska. Jedna z nejlepších českých studiovek. 70% (10.01.2018)

■ Jedna z těch, alepsoň pro mne, zcela vydařených TV inscenací osmdesátých let dvacátého století vytvořená Českou(Československou) televizí zabývající se tématem feudální východní asie. ■ Atmosféra zejména Japonska a Číny je tu sice útržkovitě, ale přece dobře vyobrazena. Zajisté je otázka, jak věrně je toto dílo věrné historické předloze, po pravdě ne moc, ale na druhou stranu je to TV inscenace, která nemá za cíl naraci dějin východní asie a ani striktní přesnost výpovědi doby dle dostupných věrohodných pramenů, ale má přinést srozumitelný nástin určitého období a nálady v něm. ■ Je potřeba brát tento TV film spíše opravdu jako TV inscenaci než semidokumentární vhled současného středoevropana na určitou legendu východní asie v období námi nazývaného feudálním. ■ Miroslav Donutil zahrál svou roli skutečně bravurně a je velká škoda, že na toto téma nebyl natočen regulérní celovečerní snímek, kde by se český japanofil mohl ukojit pohledem na skvěle vytvořené kopie historických kostýmů a masek. ■ Když tento TV film onehdá vysílala Česká(Československá) televize, sedě na gauči jak přikovaný, nedbaje vyžírání mých očí kravským CRT televizorem a zažrán do odehrávajícího se děje, jsem nevěřícně (jak Scully(ová) při prvních zmínkách o mimozemšťanech) zíral na to, že už je konec. ■ [Viděno poprvé: 100/100; viděno naposledy: 94/100] (24.02.2013)

Vysokočelný šikmooký šalamún Donutil robí poriadky s brnenskými Japoncami v kimonách a sandáloch, vysporiada sa s feudálnym prežitkom v podobe práva útrpného, zrovná do laty zlatú mládež, potlačí drobnú kriminalitu, odhalí falošnú identitu a keď treba, kľudne nechá sputnať jedného z lokálnych pánbožkov. Na anime odchovaným japanofilom sa pravdepodobne pri historických nepresnostiach bude otvárať tantó vo vrecku ich yukaty, ale to už je ich vec. Pre ostatných je to vtipná a dobre zahraná papundeklová rozprávková inscenácia z časov, keď nikto neriešil kultúrnu apropriáciu. (15.05.2023)

"Příběhy o soudci Ookovi" byla v dětství jedna z mých nejoblíbenějších knížek. V tomto filmu je z ní volně pospojováno několik příběhů. Kulisy jsou sice někde na půli cesty mezi příšerností a ohavností, ale až na pár drobných úprav film kopíruje knižní předlohu a to je dobře. V reálu by asi s některými rozsudky Ooka těžce narazil, ale jedná se o staré japonské pohádky a tak se k filmu musí přistupovat. U mě (možná trochu z nostalgie) za 5*. (07.11.2009)

Donutil v kimonu se samurajským mečem, to musíte vidět. Je to pohádka spíš pro starší děti, ale líbí se mi, že v dítěti vidí pozorného a inteligentního diváka. Dítě se tu musí zamýšlet nad dopady jednotlivých rozhodnutí a nad tím, co je v daném případě správné. "Zákon je nástroj, se kterým se musíme učit zacházet." (21.03.2007)