Rocky Balboa

Legenda se vrátila a takřka v plné síle. Začátek filmu je dost sentimentální, neustále vzpomínky, ale je to tak asi správně. Přestože je závěr filmu přitažený za zbytky Paulieho vlasů, rozhodně se jedná o vydařenou tečkou za jednou legendou. S výjimkou pátého dílu jsou všechny díly velmi podařené. Díky Rocky, díky Slyi! (18.11.2009)

Čo mohlo dopadnúť ako Slyova prehra s jasným K.O. na všetkých úrovniach, nakoniec skončilo minimálne remízou, ba dokonca pre mňa aj výhrou na body (záleži, ako dôverne si tykáte s obsahom pojmu "nostalgia"). Najnovší Rocky vás neosloví ničím, čo by jeho predchodcovia už viackrát nezdôraznili - dokonca aj spomínaná rozdielnosť svetov, názorov a prístupov tu vždy bola, či už charakterizujúca alebo poplatná dobe. Túto dualitu podtrhávajú spracovaním aj povinné dve videoklipové sekvencie - tréning a preklenutie jednotlivých kôl v záverečnom dueli -> na jednej strane ústredná Contiho melódia dokáže stále spoľahlivo napumpovať adrenalín i do oldschool tréningu ako i samotného aktéra, na strane druhej strihačská exhibícia v spojení s obľúbenou kolorizáciou obrazu v záverečnom zápase viac upozorňuje sama na seba ako vťahuje do zápasu (oproti perfektne vygradovanému záverečnému kolu). Vo výsledku, ktorý je na prvý pohľad na nerozoznanie od prvého dielu, sa však kruh krásne uzavrel. Jednička bola o potrebe mať svoj sen, resp. cieľ, za ktorým sa oplatí ísť. Šestka ukazuje, čo robiť po naplnení svojho sna, resp. čo z neho zostáva. Ukazuje, že cieľ nie je statickým bodom v diaľke, ale už samotná cesta k nemu je jeho naplňovaním. A keď ho dosiahneš, cesta nekončí, ale pokračuje ďalej, len je už navyše lemovaná poznaním. Rocky 6 je tu rovnako pre divákov ako aj pre samotného Slya, ktorý do nasledujúceho výroku "But it ain't about how hard you hit... it's about how hard you can get hit, and keep moving forward... how much you can take, and keep moving forward" vložil pravdepodobne väčší kus svojho srdca než ním vytvorená fiktívna filmová postava. A tak to má byť. (22.12.2006)

Scénář: Sylvester Stallone .. Fighters fight. Silvester Stallone je bojovník, který svůj boj nevzdal. Na pokraji zájmu se uzavřel a začal trénovat (psát scénář) z něj natočil film a nakonec i uspěl - vyhrál jak u svých nejvěrnějších fanoušku, tak i u širší divácké základny a to až překvapivě dobře.. Schéma příběhu však ničím nepřekvapí. Zpočátku pomalé až ubrečené, prosáklé nostalgii, neustále silně ukecané, kdy se dialogy plné životních pravd střídají s těmi nejotřepanějšími frázemi, ale sledovat se to dá hlavně díky osobitému charismatu Stalloneho. Snímek nabere tempo v momentě (ne)vydání licence a pak už se přes bleskový trénink dostáváme k závěrečnému zápasu a loučení se s diváky - Rocky Balboa konečně odešel do důchodu... Americký sen končí .. po milionté první :o) (14.01.2007)

Neuvěřitelných 30 let po jedničce se kruh uzavírá... Poslední Rocky naštěstí nedělá sérii ostudu (jak někteří čekali), ba naopak. Klasický sled "rockyovského" příběhu, ověšen občasnými Rockyho vizemi minulosti, směřuje přesně kam má a to bez zádrhelů, či přemrštěnosti. Ani na chvilku, jsem si nepomyslel: "Bože, ten chlap je starej, co blbne." Stallone podává Rockyho jak ho máme nejradši, jdoucího za svým cílem a starajícího se o lidi co má rád. Nezklame povinná výcviková koláž, ani konečný zápas, který je dokonalým mixem oldschoolové a moderní filmařiny. Jediným sklamáním byl pro mě asi Dixon, který dle mého názoru nesahá Creedovi či Dragovi ani po kotníky. Stallone ale rozhodně vyhrál na plné čáře. Fighters fight... (23.12.2006)

Zmuchlaný a úsměvný Sly chodí po Philadelphii, radí všem kolem sebe a přitom si neví rady sám se sebou. To bych jako lehký prolog k sympaticky boxujícímu finiši bral s nadšením, jenže když se povídá, radí a smutně hledí dvě třetiny filmu, je to nuda. Sice ne nekoukatelná, ale přesto trochu zbytečná, protože jakmile se Rocky vrátí k tréninku, vyběhne si po schodech a přijde do arény, jde s ním i adrenalin, napětí a fandění. Zápas proti Dixonovi je úžasně natočený, ale strašně mi vadí, že šampionův představitel je vychrtlý a bez boxersky typických svalů a proto při řečech o "těžké váze" prostě vážnou tvář neudržím. Na druhou stranu dost věcí beze slova odpustím, protože jsem Stallonemu úspěch hrozně přál a děkoval mu za to, že si na stará kolena vydobyl důvod nenechat sérii v mizerných vodách. (18.10.2007)