Grbavica

Grbavica ve mně okamžitě evokovala jiný film, kde jsou hlavními postavami také ženy ze Sarajeva - Jako bych tam nebyla. V tomhle případě se jedná o Esmu a její nezáviděníhodnou situaci nejen, co se pracovních příležitostí týká, ale i jejího vztahu a postoji k Sáře. Sára to cítí a vše vyvrcholí v situaci, který se stává dost velkým problémem, jak financovat její školní výlet. Získání slevy na tento výlet je přece tak jednoduchá záležitost, stačí mít jen ten jeden dost podstatný doklad. Můžu říct, že jsem Sáru chvíli litovala a za chvíli bych jí seřezala jak nezralé žito, omlouval jí pouze její teenagerský věk a absence otce. A z Esmy na mě čišel ten smutek, vnitřní osamělost, pro mě později pochopitelná nechuť k jejímu večernímu zaměstnání, touha po něze, lásce a pochopení, zcela uvěřitelně. Závěr byl strhující a šokující, ale já jsem Esmu se vším všudy chápala. Pro Sáru to bylo možná kruté a bolestné, ale v tu chvíli to bylo na místě a pro Esmu to byla svým způsobem osvobozující chvíle. (29.07.2015)

Veľmi natiahnutý film. Je to síce aký taký pohľad do života ľudí veľa rokov po vojne, na ich stále zničenú psychiku, rodinné vzťahy, ekonomiku a situáciu v krajine, keď dokonca jeden človek tam vraví, že ľudia sa k sebe správali cez vojnu lepšie než teraz, ale pre mňa tá téma až tak nová nebola, dokonca ani tak silné. Pre človeka, čo to zažil ťažké, ale treba sa postaviť znovu na nohy, nie sa utrápiť k smrti. Film mal v sebe nádych mafiánskeho filmu, ale bol skôr o vzťahu matky a dcéry. Herecké výkony boli veľmi dobré, z hudby sa mi najviac páčil ten spev detí na konci, ale ako film to bolo zbytočne komorné. (09.06.2012)

Jeden z těch filmů, kde se více hodnotí příběh než filmové zpracování. I když jsem celou dobu věděla, co se za Esminým tajemstvím skrývá, přesto mě klíčová scéna dostala svojí opravdovostí a emotivností. Výborný výkon hlavní představitelky (její smutné tmavé unavené oči mě budou pronásledovat ještě dlouho...). Jen více takových filmů, ať zůstane zachováno, čeho všeho jsou lidé schopní. (04.11.2008)

Na Grbavicu jsem koukal prakticky z jediného důvodu, chtěl jsem vidět, jak vypadá život v takovém Sarajevu, ležící východněji než naše zemička. Celkově mě země východu docela zajímají, jak to tam funguje, po válkách, nepokojích, a po sovětském útlaku, a byl jsem vcelku překvapen. Bosna a Hercegovina se v tomto snímku prezentuje vcelku solidně a nechá se na to celý film příjemně koukat. Není to nic převratného, jen to zasahuje do dějen dané země, ukazuje život rodiny, která to nemá s žitím ve městě příliš jednoduché. Zasahuje pár dnů do života nerovnoměrné rodiny, tedy jen matky a dcery a sleduje, co všecko je možné v Sarajevu potkat. Není to nic převratného, ale za shlédnutí to docela i stojí, rozhodně se člověk poučí a udělá si takový nepatrný výlet na Balkán, tam, kam se jen tak nedostane, ale rozhodně to v tu chvíli zaujme. (23.11.2008)

Hovorí sa, že americké filmy realitu prikrášľujú. Ja vravím, že európske ju zase neskutočne zhoršujú. Nedokážem sa preniesť cez poloamatérsky vizuál, množstvo účelovosti a absenciu logiky a miestami strašné herecké výkony, často spôsobené prázdnym scenárom, ktorý sa snaží niečo povedať, ale je to tak okaté, samoúčelné a natiahnuté na neskutočnú dĺžku (v pomere k obsahu), že celé to vyfučí niekde do povetria. Od filmov čakám, že budú mať aspoň jeden moment, scénu, motív, kde si poviem, že toto je tá vec, kvôli ktorej sa to točilo. Nič také Grbavica nemá. To, že film "hovorí" o vojne, nie je nič samo o sebe originálne... už by si to mohli balkánski filmári uvedomiť. (21.07.2009)