Grbavica

Film režisérky Jasmily Zbanic velmi úspešne rozvrátil jedno nemenné tabu. Tabu rozprávania o vojnových zločinoch. Prehovoriť nahlas o vojnových traumách dnes, po rokoch od skončenia vojny, je problém nielen Bosny a Hercegoviny ale aj ostatných krajín bývalej Juhoslávie. Film má niekoľko silných momentov a hrdinky spejú k dramatickému bodu, v ktorom sa definitívne zmyje zásterka a nepríjemná pravda vypláva na povrch. Príbeh je síce predvídateľný už od začiatku, ale vďaka výborným hereckým výkonom a silnej atmosfére sa filmu darí udržovať pozornosť až do konca. Jednoduchej príbehovej línii vypomáha pár vedľajších motívov, ktoré ale niesu dorozprávané do konca. Vyznenie hlavnej témy a pohľad na vojnu ešte viac umocňuje prostredie zasneženého a vojnou poznačeného Sarajeva. Film vnímam ako syrovú drámu podfarbenú ponurou hudbou, ktorý mnoho vypovedá o dnešnej realite v Bosne a Hercegovine, ktorá došla k svojej samostatnosti najkrvavejšou cestou zo všetkých štátov bývalej Juhoslávie. (08.04.2008)

Silně emocionálně psychologický snímek o matce a dceři, které žijí spolu samy v poválečném Sarajevu. Matka se snaží sehnat peníze jak může a dcera stále pátrá po osudu svého mrtvého otce a věří, že byl válečný hrdina. Ve finále se dovídá, že je četnickej parchant, ale vyrovná se s tím. Dozvuky války v lidech jsou stále a film ukazuje jen malé procentíčko pozůstatku balkánského konfliktu. Vedle snímků Vítejte v Sarajevu, Savior apod. je tento snímek dílem, který zachycuje lidskou tragedii zcela z jiného úhlu a zrovna u balkánského tématu je těchto děl jako šafránu. Važme si míru! (29.03.2009)

Největší zázrak je, když se na tváři člověka, po všech bolestech a trápeních objeví úsměv. Grbavica by se dala označit za smutný film, to by však bylo příliš jednoduché. Je to film o naději a vyrovnání se. Je to výborný film, s výbornými hereckými výkony, kamerou a scénářem. Plus reálie současného Sarajeva, které se ve filmu často nevidí. (12.02.2010)

Každodenný život je fascinujúci, ale v porovnaní s vojnou pôsobí banálne. Grbavica je príbeh o láske, ktorá nie je čistá, pretože je pomiešaná s nenávisťou, traumou, zúfalstvom. Rozpráva aj o obetiach, ktoré hoci sa nedopustili žiadneho zločinu, nie sú celkom nevinné vo vsťahu k budúcim generáciám. A je to film aj o pravde, ktorá je taká potrebná nielen v Bosne a Hercegovine, v svete všeobecne, v spoločnosti ktorá musí dozrieť. (23.07.2009)

Jakkoli se Grbavica v průběhu sledování jeví ve všech ohledech jako docela nadprůměrný film, po skončení a chvilkovém přemítání viděného v paměti, se celkový dojem rozmělní a zbude poněkud průměrný a občas velmi nedotažený pokus. Režie, střih, práce s hudbou, to všechno je na debutový film zvládnuto opravdu dobře. Problém se však objevuje u scénáře. Jakkoli se Žbaničová snaží stavět snímek na velmi jednoduché premise, tak zde má paradoxně několik velmi nedotažených, nereálných a zbytečných linií. Příkladem budiž "gangsterská" linka, ke které se během filmu neustále vracíme, aby jsme ji nakonec bez jakéhokoli rozuzlení opustili v potenciálně nejzajímavějším momentu. Prvek, který velmi hrubě hraničí s realistickým záměrem filmu je postava, jíž hraje Leon Lučev. Romantický, jemný, pozorný, pohledný, v nejlepších letech, starající se o starou nemocnou matku, kategoricky odmítající navrhovanou nájemnou vraždu...a přitom drsný a neohrožený gangster! Navíc vážně zajímající se o mnohem starší hlavní hrdinku. Tedy v reálném světě neexistující charakter. Problematická byla pro mne také dětská hrdinka, nejsem si totiž jistý, nakolik bylo záměrem režisérky, aby Saru divák hned po několika scénách začal nenávidět. U tak rozmazlené, nevděčné a frackovité bytosti bylo opravdu těžké se tomu ubránit. (07.05.2013)