Aurore

Dal bych možná víc, ale to bych si nesměl já vůl, přečíst obsah, který je vlastně jeden velký spoiler. Autora bych nechal klečet v koutě aspoň dvě hodiny, protože mě vlastně ochudil o celý děj, který, ať je sebelíp zpracován, nemůže být v mém případě oceneň známkou nejvyšší, bohužel. Snad někdy jindy, slibuju, že už žádné podobné obsahy nikdy číst nebudu, protože jinak tenhle, silný, smutný a dojemný příběh nemá skoro žádnou chybu. (12.09.2014)

Týranie detí - už len slovné spojenie má v sebe niečo, z čoho vám prejde mráz po chrbte. Ako téma filmu zabezpečuje úspech dopredu. Informácia "podľa skutočnej udalosti" nepríjemný pocit len znásobuje. Aurore je rozkošné dievčatko vyrastajúce v milej rodine, idylka. Tá sa však rýchlo skončí slabým zdravím matky. Jej milujúci (a nadržaný) manžel si veľmi rýchlo nájde ženu, ktorá ju nahrádza ešte pred jej smrťou, ani nehľadá ďaleko. Macocha je totálny netvor a tu začína film pritláčať a desiť. Od prvého náznaku násilia vás nepríjemný pocit a úzkosť už neopustí. Samotný akt sa ani raz neodohráva priamo pred kamerami a predsa mi pri každom výkriku stiahlo hrdlo. Neviem, čo naposledy vo mne vyvolalo toľko emócií. Otec zdvíhajúci ruku na vlastnú, bezbrannú dcéru... Prizerajúce sa okolie mi zdvíhalo tlak najviac, dobre som si precvičila nevhodný slovník. Aurore má skutočne silnú myšlienku, no Luc Dionne, nechce sa mi ani veriť že toto bol jeho debut, ho dotiahol do príšerne skľúčujúcej dokonalosti hereckými výkonmi (malá slečna je výborná), hudbou a hlavne precíznou kamerou, ktorá fascinujúco schováva to najhoršie a dáva priestor iba výkrikom. Odzbrojujúci koniec mi zrejme nedá spať. (20.10.2016)

Děsivý, odporný, a nesmírně emotivní film. To, že týrání nebylo většinou vidět, ale mohli jsme ho slyšet a vidět jeho následky, ve mě pocity na zvracení spíše násobilo. Bolest Aurory působila opravdu tak skutečně, že se jen těžko bránilo slzám a nutkání film vypnout, ale s pocitem, že tomu peklu přeci někdo musí zabránit, a navíc s nepopsatelnou chutí natáhnout jednu pořádnou té semetrice, jsem to zaklapnutí želízek na rukou Houde a Telesphora s povděkem dokoukal. (18.09.2014)

Jsem naštvaný. Od dob dánského Honu jsem neviděl tak prvoplánově natočené drama, které dokáže namíchat silné momenty (koleje, mladá jeptiška, závěr) s absolutním, můj žaludek dráždícím kýčem (měsíční světlo s holubicí, vzpomínkové flashbacky, zpomalované zaběry bití), ovšem chápu, že pro blbce tam podobné scény být musely. S hodnocením si nejsem úplně jistý, ale za dvě ukázkové scény v samotném závěru, nejoriginálněji pojatá sebevražda co jsem ve filmu zatím viděl a monolog smírčího soudce k duševně potracenému knězi. Tolik cynizmu a pohrdání mě velmi potěšilo u srdíčka. Už méně mě potěšilo, že ta největší, nejodpornější zrůda byla osvobozena, jelikož tatínkovi bych opravdu velmi s chutí sám osobně nasadil oprátku nebo bych mu alespoň onu sekyrku zarazil hluboko do týla. Film, jak je natočen, se mi moc nelíbil, lacinost vizuálu a provedení je viditelné a herecké výkony víceméně nezajímavé a průměrné. Jen přemýšlím, co by asi vzniklo za klenot, natočit to Eastwood :)) Čtvrtá za dynamit :) (15.09.2014)

Spoilery! Přečká-li divák úvodních cca 35 minut, které jsou nemastné a neslané, nicméně zcela nezbytné pro vykreslení hlavních postav a vazeb mezi nimi, tak bude divák odměněn zcela neopakovatelným a brutálně intenzivním zážitkem. Odměněn? No, to záleží na úhlu pohledu. Po filmové stránce není kromě úvodní nezbytné nezáživnosti pranic k vytknutí. Pokud tímto filmem Luc Dionne skutečně debutoval, tak mu musím vyseknout takovou poklonu, jakou jsem doposud nikomu snad ani nevysekl. Geniální práce! Podařilo se mu mě naprosto odzbrojit a 80 minut si hrát s mými emocemi dle svého uvážení. Všichni herci i herečky jsou jednoduše famózní. Od těch hrající kladné role až po ty, kteří hrají role tak odporné, že si slabší povahy k danému člověku po zhlédnutí filmu vypěstují doživotní averzi. Člověk hercům věří opravdu každičké gesto. Rovnou do nebes by měl zamířit i mrazivě depresivní soundtrack, který atmosféru totální bezmoci, beznaděje a absolutní rezignace na život ještě umocňuje. Kromě umělecké stránky tu ovšem máme i tu druhou. Druhým úhlem pohledu je pohled na obsahovou stránku, která nejednomu rodiči způsobí pár bezesných nocí. Dokonce i v zemičce dobrých ctností jako je Kanada, se děla před vypuknutím 1. sv války a v době jejího průběhu dost ohavná zvěrstva, která by žádný scénárista nevymyslel. Musel je napsat sám život. Neskutečně nervy drásající příběh o té nádherné lidské vlastnosti, ve které jsme v celém Vesmíru nepřekonatelní. Jedná se o zavírání očí před vším, co se nás bezprostředně netýká, bez ohledu na zrůdnou povahu daného aktu. Tedy hlavní problém tkví v tom, že se všichni bojí být tím, kdo uskuteční první krok, kdo vyvolá první impulz. Osobně nevidím až takový rozdíl mezi pácháním zvěrstev a jejich přehlížením. Kde jinde, když ne tady, by měl zafungovat Vyšší princip - „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“ Závěrečné vyčinění vražedkyni je sice krásným gestem, leč naprostým vrcholem pokrytectví. I když se na nehezkém osudu Aurore přičinili někteří lidé více než ti další, tak vinna za její smrt je kolektivní. Zavraždila ji celá obec. Trošku mě mrzí, že snímek doposud nevidělo více lidí. Současných 89 % je opravdu zcela na místě. Jsem si jistý, že snímek má potenciál zarýt se hluboko do duše a paměti každému mentálně zdravému divákovi. (21.10.2016)