Životy těch druhých

"Kde udělali soudruzi z NDR chybu" v zásade vieme ale dopodrobna ju rozoberať nebudeme, pretože vopchať komplet napáchané zlo do pár riadkov ani zďaleka nejde a predsa len, tých podpásoviek bolo neúrekom. Kde však pochybil Florian Henckel von Donnersmarck z NSR? Ak niekde, tak jedine pri zvolení "oscarového" konca, ktorý mierne zaváňa nepotrebným zavďačovaním sa, no musím na jeden nádych dodať, že ani toto manko nepovažujem za závažné, keďže ho vnímam (aj) ako potrebnú súčasť bravúrne napísaného scenára odkrývajúceho špinavé monitorovanie a manipuláciu "nepriateľov štátu" tajnou políciou STASI. Expozícia je úžasná=rozhodujúca, má na svedomí sprostredkovanie spôsobeného utrpenia, tiesne, nervozity a to za užitia maximálne vychytaného obsadenia pôsobiaceho v ozaj vyladenej mizanscéne. Teraz k dobrákovi Wieslerovi. Samozrejme že jeho behaviorálny (zámerne nepíšem osobnostný) obrat o 360 stupňov je "kapku" podozrivý a keď už si mám domyslieť ako asi uvažovali vtedajší stranícky agenti, tak sa bez váhania radšej prikloním k CVčku Antonína z "Pout", ale-nalejme si čistého vína-to iba mne vyhrkla slza pri ozrejmení, o kom vlastne "Sonáta o dobrom človeku" je? Určite nie, ono totiž nielen ja som toho názoru, že postupná zmena zmýšľania prichádza primárne z vnútra-nie z vonka, že sa tieto jednotlivé impulzy premeny môžu týkať (opäť) postupne vypestovaného hodnotového rebríčka-nie nemennej povahy a že proste-smejte sa tomu koľko chcete-"nádej zomiera posledná", HGW XX/7 je toho krásne mýtickým dôkazom. "Und über uns im schönen Sommerhimmel. War eine Wolke, die ich lange sah. Sie war sehr weiß und ungeheuer oben. Und als ich aufsah, war sie nimmer da." (19.09.2011)

Někdy v půlce jsem si říkal, že se musím mrknout na jiné filmy tohoto režiséra, protože jestli budou jenom způlky tak dobré jako tenhle kousek, pak budu určitě spokojený. Jaké to bylo překvapení, když jsem zjistil, že jde o debut... Tak precizně natočený film, z něhož čišela obrovská jistota a filmařská zručnost, přesvědčivost, netuctovost a nepodbízení se - to se tak často nevidí. F. Henckel-Donnersmarck projevil obrovský cit pro vyprávění a gradaci, vždyť ten závěr byl skoro až k nevydržení - a přitom jsem z toho nespustil oči do konce titulků (podbarvených působivou hudbou). To nejcennější na filmu je silný příběh, který režisér a scénárista v jedné osobě nemusel nijak složitě vymýšlet, poněvadž archivy komunistických tajných služeb skýtají nepřeberné množství inspirativních námětů... Říkám si, proč podobný film zřejmě nikdy nevznikne u nás, byť by se námět v naší nedávné minulosti jistě našel? Proč nám o normalizaci stačí Pelíšky a Pupenda a ještě se poplácáváme po ramenech, jaké to máme hezké a vtipné filmy...? Možná to bude tím, že slovo disident je dnes už vlastně slovo sprosté, místopředsedou sněmovny máme bývalého aktivního estébáka a peníze se seženou tak maximálně na Rafťáky a Panice... Oscar je v dobrých rukou... (07.03.2007)

Něco mi brání udělit maximální hodnocení... možná je to výsledný dojem z filmu, když si uvědomím následující: nejsilnější momenty snímku jsou nekompromisně odsunuty až na samotný konec. To znamená, že ačkoliv má film potenciál šokovat a držet diváka v napětí po celou stopáž, činí tak až v posledních dvaceti minutách, a onen zbytek pak vypadá "jen" jako velmi zručně natočený příběh o nešťastných lidech v nešťastné době. To podobný (dá se to tak říci) Baader Meinhof Komplex je svižný od začátku do konce, i když zdaleka nehraje na tak dramatickou strunu jako tento Oskarový (!) film. To, že ale nakonec Životy těch druhých zvítězily i nad takovou peckou jako je Faunův Labyrint uváděnou v témže roce, mu klidně nechám. Zmiňované poslední minuty jsou totiž nabité tak nenuceným dojákem, že jsem při něl posmrkal plato kapesníků. To je něco jiného než u desítek ostatních filmů zde na CSFD, které jsou v žebříčku nejlepších filmů jen proto, že prachsprostě ždímají emoce. Velmi kvalitní drama. (05.10.2009)

Mám dojem, že pán režisér (ktorého meno je tak dlhé, že ho ani nejdem písať, lebo by ste tento komentár určite nedočítali do konca) ani len netušil, aký skvost momentálne natáča. Pretože nechápem, ako môže režisérsky debutant na poli celovečerných filmov, ktoré si navyše od začiatku viditeľne každou minútou kráčajú po oscarové ocenenie, ukočírovať tak skvelých hercov, spracovať takýto jedinečný scenár a navyše nabudiť tak pôsobivú atmosféru, s takým kľudom, pokorou a istotou, akú mal na režisérskej stoličke práve Florian Henckel von Donnersmarck. Nevšedný zážitok. 95%. (05.10.2009)

Poutavě natočeno, všechny negativa fízláckého státu se myslím podařilo přiblížit věrně, ale jinak mám s tímhle filmem jeden velký problém. Vůbec jsem neuvěřil přerodu bezcitného špicla v esenci ctnosti, která i u jímavé hudby slzičku uroní. Ten konec s „věnováním“ pak spadá až někam do sféry neuvěřitelnosti a nepochopitelnosti. Ale díky citlivé režii se daly ty téměř dvě a půl hodiny v pohodě strávit, přestože dialogy a vůbec celý koncept příběhu šustily papírem. (27.07.2011)