Pokojný bojovník

Jsem já. Bytím výjimečný. V přítomnosti žijící. Pro ten okamžik co právě probíhá. Cesta, po které kráčím je tak krásná, jakou si jí udělám. Jak jí vnímám. Nejde o rezignaci, nejde o nezájem nebo o trpké smíření. Je to o obrovském vydechnutí, kdy člověk otevře oči a vidí sebe. Teď. Tady. Tak jak je, se schopností být spokojený. Né pro budoucí trofej, ale pro tu cestu. Je důležité najít se. Uvědomit si, kdo koho škrtí. Uvědomit si cenu a její podstatu. ___ Film nese silné poselství a je založen hlavně na dialozích. Jako instruktážní příručka pro sebezdokonalení funguje výborně. Protože je doslovný, protože je poměrně kategorický a smrdí agitkou. To mu ale ubírá jako filmu. Nemyslím si, že bylo třeba úvodní věty o skutečné události. Nemyslím si, že blo třeba podávat látku tak učebnicově, s vysvětlivkama. Lidská psychika si nezaslouží doslovné papouškování a křehká proměna nemá dávat tolik prostoru odříkávání pravidel a pouček. Důležité jsou ty okamžiky které nastávají mezi vyslechnutím poučky a pravým procitnutím. Na tyto se film moc nesoustředil a pro svou snahu o osvětu se vykašlal na kvalitnější kostru a vizuál, které by si obojí určitě zasloužil. ___ Vytýkat ale nemá moc smysl. Protože mi snímek toho spoustu dal a něco si na oplátku vzal a já jsem rád za každou minutu, kterou jsem mu věnoval. Je důležité být pro sebe důležitý. (06.02.2011)

Místy příliš didaktické a dost klišoidní. Navíc se zcela neztotožňuji s poselstvím filmu, kdy člověk nalézá a aktivuje své skryté schopnosti a dosáhne jakéhosi vysněného cíle skrze takto prezentovanou duchovní cestu. Protože pokud je cíl takové cesty postaven na dosažení čehokoli a na úkor někoho jiného, na jakékoli ambici, neřku-li spojené se soutěžením, pak nejde o žádnou brilantní duchovní pravdu, ale pouze o individuální prostředek, který nás má zavést k naplnění jakési své potřeby, nikoli univerzální pravdu o svobodě ducha. Svoboda ducha si přeci nebude žádat, abychom čehokoli dosahovali. Je jí úplně jedno, jestli se dostaneme na olympiádu. Nenutí nás překonávat své handicapy. Handicap, který měl ten chlapec ve filmu ho pouze limitoval v potřebě vyniknout v gymnastice. Překonat svůj handicap ještě nemusí nutně vést ke štěstí. Přijmout ten handicap a necítit se jím omezen není o nic míň, ani o nic víc. Zenově pojatá atmosféra může diváka ovlivnit k nějakému okouzlení, no mě to spíš připomínalo křížence asijských bojových filmů, kde hrdina své schopnosti piluje skrz mentální kázeň a svého mistra, ovšem místo karate se frajer realizuje na kruzích. Velkou mystiku v tom opravdu nevidím, protože je mi mnohem sympatičtější filozofie, že jsme všichni dobří takoví, jací jsme tady a teď, nepotřebujeme k tomu, kurva, nějaké tvrdým tréninkem vysoustružené břicho a medaili za to, že visíte na gymnastickém nářadí dvacet sekund s rozpaženýma rukama nejlíp na světě. (01.06.2013)

Příběh o znovunalezení toho, co člověk ztratí, když mu přijde, že získal vše. Svým zpracováním a poselstvím, které tento snímek přináší, mi ve spoustě pasážích vyvolal vzpomínky na Srdce v Atlantidě. Očekávala jsem další sportovní drama o sportovci obdařeném a zaslepeném vidinou slávy a úspěchů, které ho postupně připravují o to, co je v životě skutečně důležité. Klasická a věrná linie tohoto žánru. To by byl případ i Pokojného bojovníka, nebýt značné dávky mysteriózna a tajemna, kterým je příběh o nadaném gymnastovi obdařen. Ten mu totiž dodává zcela jiný, jakoby nadpozemský rozměr. K němuž taktéž výrazně napomáhají podnětná filozofická moudra o životě a znovunalezení rovnováhy a sebedůvěry. O celý tento rozměr se stará postava podivného stárnoucího muže, který obsluhuje benzínku. Nick Nolte svou postavu ztvárnil excelentně. Stejně jako Scott Mechlowicz. Nevím, jestli ten kluk skutečně někdy působil jako gymnasta, nebo měl dubléry, ale to, co zde na kruzích a jiném náčiní předvedl, mě uchvátilo, stejně jako ostatní chlapce v úborech:) Již úvod filmu je vizuálně velmi zajímavý a dává lehce tušit, že v podobném duchu se ponese celý film. O původu či skutečné existenci "Socrata" jsem dlouze přemýšlela a stále si říkala, zda-li je skutečný, či co je vlastně zač. Po ujasnění rozlétaných otázek a myšlenek, mi zůstala v hlavě jedna z těch hlavních: "Jak se sakra dostal na tu střechu?":) (10.07.2011)

Dočítám knižní předlohu, která s filmem místy kráčí ruku v ruce, ale místy se rozchází, film spíš pojal ducha knihy a vytvořil si občas vlastní linii příběhu, ale musím říct, že některé pasáže to lépe člověku osvětlí. Možná je to jeden z těch tuctových zen-budhisticky propletených rádoby hlubokých filmů a možná to někoho probudí. Osobně mám zranění ruky ze zápasu a tento film mi dost pomohl. Mně. A Vám? (28.03.2012)

Nikdy som nebola na také tie životné múdrosti, posolstvá, poučky ako byť lepším, ako žiť lepší život. Vyhýbam sa aj takým knihám. Pokojného bojovníka som si prečítať chcela, ale vykašlala som sa na to, a pozrela si hneď film. Na začiatku máme namachrovaného majstra sveta a na konci pokojného bojovníka. Rozhodne ale zaujímavý film. (18.10.2014)