Pokojný bojovník

Líbila se mi myšlenka snímku a poselství, které se pokoušel svým divákům předat. Nicméně, zpracování bylo tak strašně zlé, že jsem po celou dobu musel se snímkem svádět mnohem těžší boj, než sváděl hlavní hrdina, abych to celé tak nějak dovedl akceptovat a netrpěl jsem. Stálo mě to obrovskou porci sebepřemáhání. Je to opravdu strašná škoda, že jsou do snímku podobného obsahu obsazeni nesmírně nesympatičtí dementi, kterým člověk nevěří ani úd mezi nohama. Neskutečný problém jsem měl zejména se všemi členy gymnastického družstva. Bylo mi z nich fyzicky zle. S velkým učitelem benzinkářem, který sotva udýchal chůzi a mluvení, to také nebyl nejlepší tah. Myšlenka byla opravdu pěkná, sem tam zazní pěkné moudro, které zřejmě není pro většinu populace nikterak objevné, ale proč si jej neposlechnout znovu v malinko novém kabátě. Dokonce snímek má potenciál působit na svoje diváky i trošku motivačně. Jediným soupeřem v jeho plnohodnotném vyznění je si snímek sám. Strašná škoda. Nepůjdu přes dvě hvězdičky, protože mi zde strašná spousta věcí zásadně vadila a opakovaně mi dost narušovala zážitek. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (10.03.2017)

,,ŘEKNI, ŽE CHCEŠ BÝT NĚKÝM, KDO POUŽÍVÁ TĚLO A MYSL ZPŮSOBEM, KE KTERÝMU VĚTŠINA LIDÍ NEMÁ ODVAHU. A JÁ TĚ BUDU TRÉNOVAT“...... /// Film o síle ducha a filosofii života, ve kterým zní téměř každá věta, jako poučka od neuvěřitelně chytrýho a zkušenýho filozofa. ŽIVOT JE VOLBA. Příběhu už z toho důvodu není moc co vytknout. Pod všechny ty ,,pravdy“ se podepíšu a jistě i všichni, kteří někdy sportovali (nebo aspoň chvilku žili). Ale všechno se mi to zdá takový…. cílený, tlačený na sílu. Jako že: ,,A teď si makej koupit knihu!“ Bylo to fajn, ale myslím, že hlavně ti mladší, by mohli bejt spokojenější. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Cesta pokojného bojovníka“, kterou v roce 1980, jako autobiografii napsal Dan Millman, jsem nečetl. 2.) Protože život je záhada! 3.) Myslím si, že mozková disketa se maže o víkendu v hospodě. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (19.02.2013)

Klasické téma o nalezení správné životní cesty, tentokrát v atypickém balení. Jakkoliv je tento příběh jedno obrovské klišé o arogantním sportovci a jeho tajemném učiteli, svým zpracováním od počátku mystifikuje, díky hrátkám s realitou působí neotřele. Nick Nolte po divákovi háže jednu moudrost za druhou: vyházejte z hlavy veškerý bordel, žijte přítomností a překonáte všechny překážky, naleznete rovnováhu, klid, štěstí... Kdyby to bylo tak snadné;-). Vcelku zajímavý snímek, ale hlavní hrdina mě moc neoslovil, Nolte mě iritoval a všechno to filozofování mi přišlo příliš vnucované. Hezkých 66,6%, možná se na to někdy mrknu znova a zažiju prozření;-). (16.10.2009)

The journey is what brings us happiness, not the destination. Zavřu oči. Ustálím tok myšlenek. Neuspořádaný proud. Ty chaotické peřeje, co dennodenně určují, kterým směrem se vydám. Klidná hladina. Věci se vyjasňují. Nevýznamné myšlenky klesají ke dnu, ty podstatné vyplouvají na povrch. A já mám přehled. Zní to naivně? Zní to směšně? Fakt, jak to zní, nevnímám. Ten klesá ke dnu. Závist. Přál bych si jednou nemoci usnout. Vstát a vstoupit do černé venkovní tmy. A v té temnotě se nechat oslnit neonovým světlem zapadlé benzínky. A vstoupit tak nevědomky na cestu vnitřního poznání. Učebnicový příklad výhry obsahu nad formou od druhé poloviny chytá za srdce a při majestátním závěru Vám ho vytrhne z prsou. A vy se díváte přímo sami na sebe. Opakovaná projekce zatlačila neuspokojený dojem prvního zhlédnutí a má mysl se mohla plně soustředit na děsivě hluboké filosofické podkreslení. V pravém slova smyslu, neboť pokud se právě neodehrává, stejně slídivě doznívá v hlavě a mizí až během nástupu další. Není to něco, co by mi změnilo život. Jen se mi líbí myšlenka, že by mohlo. Ještě si s ní pohraju. A skončím s ní, až si přečtu knihu. "Where´re you?" "Here." "What time is it?" "Now." "What´re you?" "This moment." Nejlepší soundtrack z filmu 90% (27.02.2013)

Nikdy se neděje vůbec nic. Nejsou žádné obyčejné chvíle ... Z počátku mi vadila jen jedna věc - a to souvislost mezi učitelem a žákem Dannym (opravdu mi připadá divný, když po večerech přijdete na benzínku ve tři hodiny ráno, začnete si povídat s divným chlápkem, který Vás za tři dny bude trénovat v atletice .. no nic) I přes tuto nesouvislost patří film k mým oblíbeným tématům a zajímavě zvládnuté zmpomalené prvky mě přesvědčily se přiklonit k vyššímu hodnocení. (23.02.2008)