Pokojný bojovník

Příběh o znovunalezení toho, co člověk ztratí, když mu přijde, že získal vše. Svým zpracováním a poselstvím, které tento snímek přináší, mi ve spoustě pasážích vyvolal vzpomínky na Srdce v Atlantidě. Očekávala jsem další sportovní drama o sportovci obdařeném a zaslepeném vidinou slávy a úspěchů, které ho postupně připravují o to, co je v životě skutečně důležité. Klasická a věrná linie tohoto žánru. To by byl případ i Pokojného bojovníka, nebýt značné dávky mysteriózna a tajemna, kterým je příběh o nadaném gymnastovi obdařen. Ten mu totiž dodává zcela jiný, jakoby nadpozemský rozměr. K němuž taktéž výrazně napomáhají podnětná filozofická moudra o životě a znovunalezení rovnováhy a sebedůvěry. O celý tento rozměr se stará postava podivného stárnoucího muže, který obsluhuje benzínku. Nick Nolte svou postavu ztvárnil excelentně. Stejně jako Scott Mechlowicz. Nevím, jestli ten kluk skutečně někdy působil jako gymnasta, nebo měl dubléry, ale to, co zde na kruzích a jiném náčiní předvedl, mě uchvátilo, stejně jako ostatní chlapce v úborech:) Již úvod filmu je vizuálně velmi zajímavý a dává lehce tušit, že v podobném duchu se ponese celý film. O původu či skutečné existenci "Socrata" jsem dlouze přemýšlela a stále si říkala, zda-li je skutečný, či co je vlastně zač. Po ujasnění rozlétaných otázek a myšlenek, mi zůstala v hlavě jedna z těch hlavních: "Jak se sakra dostal na tu střechu?":) (10.07.2011)

Dočítám knižní předlohu, která s filmem místy kráčí ruku v ruce, ale místy se rozchází, film spíš pojal ducha knihy a vytvořil si občas vlastní linii příběhu, ale musím říct, že některé pasáže to lépe člověku osvětlí. Možná je to jeden z těch tuctových zen-budhisticky propletených rádoby hlubokých filmů a možná to někoho probudí. Osobně mám zranění ruky ze zápasu a tento film mi dost pomohl. Mně. A Vám? (28.03.2012)

Klasické téma o nalezení správné životní cesty, tentokrát v atypickém balení. Jakkoliv je tento příběh jedno obrovské klišé o arogantním sportovci a jeho tajemném učiteli, svým zpracováním od počátku mystifikuje, díky hrátkám s realitou působí neotřele. Nick Nolte po divákovi háže jednu moudrost za druhou: vyházejte z hlavy veškerý bordel, žijte přítomností a překonáte všechny překážky, naleznete rovnováhu, klid, štěstí... Kdyby to bylo tak snadné;-). Vcelku zajímavý snímek, ale hlavní hrdina mě moc neoslovil, Nolte mě iritoval a všechno to filozofování mi přišlo příliš vnucované. Hezkých 66,6%, možná se na to někdy mrknu znova a zažiju prozření;-). (16.10.2009)

Pokud čekáte "čistokrevné sportovní drama", tak se asi nedočkáte - tím tenhle snímek vůbec není. Pro mě to byla filozofická smršť, což jsem ani nečekal. Možná to bude pro někoho až moc moralizující, ale snad všechny myšlenky, které ve filmu padnou jsou naprosto přesné, pravdivé a nádherné. Dialogy jsou opravdu špičkové a především na nich snímek stojí. Kdybych hodnotil poslání tohoto filmu, tak je to na plný počet. Ale buď mi tam trochu něco chybělo a nebo všechny ty životní pravdy budu muset ještě vstřebat... Bylo jich tolik! Párkrát jsem měl nutkání dojít si pro papír s tužkou a všechno si to zapisovat, jak to bylo krásně řečeno, ale... chtěl jsem zkusit žít tady a teď... Opravdu inspirující. (05.10.2012)

Nikdy se neděje vůbec nic. Nejsou žádné obyčejné chvíle ... Z počátku mi vadila jen jedna věc - a to souvislost mezi učitelem a žákem Dannym (opravdu mi připadá divný, když po večerech přijdete na benzínku ve tři hodiny ráno, začnete si povídat s divným chlápkem, který Vás za tři dny bude trénovat v atletice .. no nic) I přes tuto nesouvislost patří film k mým oblíbeným tématům a zajímavě zvládnuté zmpomalené prvky mě přesvědčily se přiklonit k vyššímu hodnocení. (23.02.2008)