Pravidla vášně

Ellis chtěl ze své knihy zřejmě udělat výpovědní generační román, avšak jazykovými prostředky a dějovou roztříštěností se mu to v mých očích nepovedlo - po 150 stranách jsem ji odložil. Film vítězí nad knihou (paradoxně celkem věrně se jí drží) právě ve své kompaktnosti, i když stále vypráví děj z různých pohledů. Neotřelým vizuálním přístupem zkrášluje pochmurný a drsný studentský život a příjemným castingem jej přibližuje tomu našemu. Ke konci je naprosto neuvěřitelně hypnotická pětiminutová pasáž o výletu Victora po Evropě, to se jen tak nevidí... (06.08.2008)

Roger Ebert went to see this twice because he was unsure how he felt about it. In the end he felt it was too unrealistic with regard to the nudity and attitude to it and he couldn't reconcile with the fact that there was no one to like in it. In response he received many letters from students saying that this is exactly how it is on campuses in the US, that this is what they do every weekend. That might give you an indication of the level of reality achieved here… (02.08.2009)

Bad trip! Vtip to nepostrádá, jen kdyby to nebyla taková magořina! Naturalisté si jistě budou libovat, pro mne to však znamenalo pouze ubohé volání o podtržení dramatičnosti. Zvířecí souložení a oddávání se psychedelii je najednou probodnuto šípem neskonalé zoufalosti a spíše touze než lásce, po něčem, co člověk nemůže mít... A takový pocit znamená záhubu a zoufalé omotání telefonního kabelu okolo krku? Řekla bych, že ne. (30.10.2011)

The Rules of Attraction působí dojmem, jako by se Ellisův román potkal s teenagerovským filmem konce devadesátých let. Tam kde Ellis nejvíce rozehrává momenty sublimace touhy, ztracenosti, zástupnosti, prázdnoty a inadekvace vnitřku s vnějškem, je Avery stylisticky krotký a uhlazený. Kde se individuum u Ellise vytrácí směrem k tomu "co chce/očekává že chci já/chce abych chtěl Druhý", zůstavají Averyho postavy cynickými, povrchními a nevyrovnanými, přesto však lidskými bytostmi. Reverse obrazu je sice už napodruhé otravná, a celý přesun děje z 80. let do současnosti je poněkud problematický (ne že by se něco takového dnes odehrávat nemohlo, ale odehrávalo by se to zásadně JINAK než za Reaganovy éry), ale obě známé scény rozdvojení obrazu (Sean a Lauren, a zvlášť brilantní scéna Paula vztahující se ke slasti přímo a fantasmaticky) jsou invenční, stejně jako Victorův evropský výlet, který je ovšem vlastně převedením textu románu v podobě voice-overu s obrazovým doprovodem na plátno. Avery zůstal bohužel na půl cesty, takže Rules of Attraction nejsou ani jen filmem se spoustou pohledných mladých lidí, ani ellisovskou sarkastickou "moralitou". (10.01.2008)

Nechapu, jak se necemu takovemu mohl James Van Der Beek propujcit! Je to skvely herec, ktery ma na vic, a kdyz jsem ho videla v zachodove scene, neverila jsem svym ocim... vazne si nemyslim, ze by nekomu zvratky a exkrementy prisly vtipne, takze nechapu, proc jsou skoro ve vsech filmech o teenagerech. Je to nechutne jako cely tenhle film! Ovsem plejada znamych hercu me trochu obmekcila a Pravidla tak o vlasek unikla odpadu! (29.03.2010)