Pravidla vášně

Vydařený >nezávisláček< na téma >sex, drogy & stud'i’um< , ovšem v lehkém rauši na dojezdu, bez lásky a beze studu... ;-) . . . I bez nějaké velké hloubky sdělení zajímavě epizodicky (obzvláště v úvodu seznámením s postavami) vystavěný, zásobou místy až drsných scének dobře vybavený, dokonale >americký< (po našem řečeno) >mládežnický< film - ale pozor (!), žádná taková nějaká studentská komedie!!!... A vlastně i svým neotřelým způsobem i docela >romantický< ... ;-)) . . . Nečetl jsem knihu, takže nemusím a nemám proč srovnávat, ale u filmu jsem se skvěle bavil, právě tou autorskou neotřelostí, nekorektní nadsázkou a tvůrčí nápaditostí, hudební POPmix (ten šílený šlágr v menu dvd ve fázi repete obzvláště...) nevyjímaje... ;o)))... Tři a půl hvězdičky tedy za film, z nutnosti zachovat pravidla pak za vše výše zmíněné a v dobrém rozmaru a s lehkou vášní zaokrouhleno nahoru... ;-) - - - - - (poprvé viděno kdysi v roce 2004 v době vydání na dvd, komentář zde přidán po vychutnaném znovuzhlédnutí jako devětapadesátý - 15.3.2008) (18.09.2005)

Je těžké hodnotit snímek, který skončil tam, kde začal a mezitím se vůbec nic nestalo. Vlastně stalo - fetovalo se, sexovalo se, nadávalo se, sebevraždilo se a říkalo se tomu studium. Také vzduchem létaly odvážné teorie o tom, že souložit s někým jiným ještě neznamená nebýt věrný a podobné hovadiny, které bych nepobral ani kdybych měl tři doktoráty a absolvoval s vyznamenáním večerní kurs háčkování. Také přitom proběhlo nemalé množství nesmyslné filmařské onanie nad zpomalenými či couvajícími záběry, což mne vyloženě nebavilo. Ve finále mi bylo naprosto jedno, jak to celé dopadne a tady si musím zaspoilerovat - nedopadlo to nijak. (19.02.2014)

Ellisova kniha ma príliš nebavila (na rozdiel od American Psycho a Less than Zero), o to viac ma bavil film - a to hlavne v momentoch, kedy sa odkláňa od knihy (záver a v podstate celá druhá polovica). Je to v prvom rade priamočiarejšie a čitateľnejšie ako zmätená (v dobrom slova zmysle) Ellisova predloha. A Avaryho réžia je úplne dychberúca - backwards scenes (!), videoklipová štylizácia, cit pre kompozíciu jednotlivých scén (samovražda a scéna na ňu neskôr nadväzujúca - úplne mi behali zimomriavky)... vidieť, že predlohu mal veľmi rád a na rozdiel od Mary Harron (American Psycho) sa rozhodol sfilmovať ducha knihy a nie násilne vtrepať príbeh na filmový pás. (21.11.2013)

The Rules of Attraction působí dojmem, jako by se Ellisův román potkal s teenagerovským filmem konce devadesátých let. Tam kde Ellis nejvíce rozehrává momenty sublimace touhy, ztracenosti, zástupnosti, prázdnoty a inadekvace vnitřku s vnějškem, je Avery stylisticky krotký a uhlazený. Kde se individuum u Ellise vytrácí směrem k tomu "co chce/očekává že chci já/chce abych chtěl Druhý", zůstavají Averyho postavy cynickými, povrchními a nevyrovnanými, přesto však lidskými bytostmi. Reverse obrazu je sice už napodruhé otravná, a celý přesun děje z 80. let do současnosti je poněkud problematický (ne že by se něco takového dnes odehrávat nemohlo, ale odehrávalo by se to zásadně JINAK než za Reaganovy éry), ale obě známé scény rozdvojení obrazu (Sean a Lauren, a zvlášť brilantní scéna Paula vztahující se ke slasti přímo a fantasmaticky) jsou invenční, stejně jako Victorův evropský výlet, který je ovšem vlastně převedením textu románu v podobě voice-overu s obrazovým doprovodem na plátno. Avery zůstal bohužel na půl cesty, takže Rules of Attraction nejsou ani jen filmem se spoustou pohledných mladých lidí, ani ellisovskou sarkastickou "moralitou". (10.01.2008)

Příběh je docela zívačka a zřejmě si neoblíbíte žádnou z postav. Je to klasický film o zvrácené prachaté mládeži na vysoké, ale bez klišovité romantiky a očekávatelného konce. Zpracování a styl filmu je ale svěží a dodává oproti předloze nadsázku a něco na způsob černého humoru, takže se to dalo přežít. Z herců mě extrémně pobavil Ian Somerhalder, jinak vše v očekávatelných mezích. (01.12.2010)