Bílá masajka

Film, který překonal mojí nedůvěru k německé kinematografii, zásluha leží především na knižní předloze. Poměrně dobře natočený, zajímavý příběh ženy, která se rozhodla žít (k mému naprostému nepochopení) v keňské buši. Klidně bych byl i pro zfilmování dalších dvou částí – Zpátky z Afriky a Shledání v Barsaloi, ale raději spojených v jeden film. 70% (05.02.2007)

Jak už tu kdosi napsal a hodně často se tu na to zapomíná, hodnotíme zde film a ne chování poblouzněné Švýcarky. Němci velice překvapili, protože tomuhle filmu téměř nic nechybí, snad jen nějaké větší napětí. Lokace, vybraní herci, hudba, vše bylo perfektní. A ty nádherné scenérie Afriky... Krom toho se divák podívá opravdu zblízka na to jak se bydlí a žije u Majů. A i když jen kousek nad skupinkou jejich chýší spletených z křoví se tyčí stavba misie, přesto člověk žasne. Já vůbec nechápu co ta mladá žena z civilizace čekala když vyrazila od letiště za hlasem svého srdce. Jako výlet časem do doby kamenné bych to asi an chvilku pochopil, ale ona se tam rozhodla žít. člověk může být lecjaký blázen, ale tohle už chtělo fakt hodně velké koule nebo být šílenec. Ve filmu mne potěšila hojná účast Defíků což u filmů z Afriky nepřekvapuje. Málo co má takovou průchodnost těžkým terénem jako Land Rover. Dnešní Evropanky ve Švýcarsku, Rakousku a hlavně Německu to mají mnohem snazší. Lidožroutů z Afriky je plná Evropa a tak si ten svůj středověk se svými vysněnými opálenými svalovci mohou užít doma bez složitého cestování africkou buší. Dávám za 4 kozy. * * * * (05.12.2020)

No, chtěl jsem se rozepsat, ale de facto Jossiin komentář to řekl za mě.. A já zbytek komentáře v rámci svého pudu sebezáchovy zapudím a nenapíšu... :-( Bílá masajka a Bez dcerky neodejdu je typický příklad... ne jednou řež, ale x-krát měř.. ale obrácený postup... Jo, chemie je chemie :-) v tom dobrém i odvráceném slova smyslu... (09.01.2007)

Fascinující příběh, průměrný film. Přemýšlela jsem, co by musel mít Masaj, abych kvůli němu všechno opustila a šla žít do buše. Odpověď byla jednoduchá: Nic. Radši bych seděla v Praze, v klimatizovaném baru s orosenou sklenkou v ruce a zapíjela zlomené srdce, než bych dobrovolně zvolila život na úrovni doby kamenné. ____ Jinak mě nepřekvapilo, že civilizace sem, civilizace tam, jakýkoliv odstín pleti a jakékoliv kulturní a společenské pozadí – chlapi jsou si dost podobní. Jakmile ženská začne víc vydělávat, projeví samostatnost a větší aktivitu, tak je zaděláno na problém. Ať už se to stane v Africe nebo v Evropě. Věřím, že to samé by se dělo i na Marsu. /23. 8. 17./ (23.08.2017)

No, čekal jsem od toho něco víc pro ženský. Hlavně díky úvodu, kdy se ta kráva přestěhuje do bushe jen proto, že na sebe s tím Masajem chtivě mrkali. No, její živočišný pohnutky tady zkoumali už jiní, takže to dál rozebírat nebudu. Pointou je, že to potom nebyla taková slaďárna (ať už typu Hotel snů, Titanic nebo nějaký feministický šaškárny - žádnou neznám, tak mě nenapadá ani příklad), což je jasný plus. Ale na to, že je to podle skutečný události, je tam takovejch pitomostí, že to až není možný. Když pomineme počáteční impuls k životu v Keni, je to hlavně postava Lemablablabla. ten je jasnej prototyp moderního člověka. Teda spíš venkovskýho burana , než nějakýho měšťáka. Ale rozhodně ne Masaje. Pověry jeho lidu se ho netýkají, jen občas dostane záchvat odkazu předků (těhule u silnice), tradice ctí, ale jen doma (a to jen v základních bodech), svou ženu normálně poučuje o tradicích svého lidu místo toho, aby to udělaly ženský v kmeni, hrdej bojovník to možná je, ale uvnitř je to vyměklej srab, co si nechá poroučet (co na tom, jestli jsou ty rozkazy dobrý) od svý ženy a od matky, přičemž ostatní bojovníci se mu za to nesmějou ani jím neopovrhujou. No a že nenechal tu vygumovanou bloncku obřezat (strach z prokletí), to je mi taky nějak podezřelý. Na dluh dává holt, protože moc věří lidem. Chápu, že Masajové a Křováci nejsou Zuluové nebo jiný ortodoxní kmeny Afriky, ale tisíce let tradic jsou nesmazatelný během pár desetiletí. Konec je sice logický vyústění vztahu naivní slepice-žárlivej vůl, ale jeho provedení je důkazem filmařskýho neumu. Takže nazdar. (20.09.2011)