Sunshine

Hodně silný a vizuálně úchvatný komorní sci-fi film přemítající nad nicotou člověka v tváří v tvář Vesmíru. Ta polarita nicotný člověk - ohromující Slunce je základním pilířem snímku Dannyho Boylea, který stojí rozkročen mezi dvěma filmovými světy - metafyzickou symfonií Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey a osobitým sci-fi hororem Horizont událostí. A Danny Boyle jako by se nemohl rozhodnout, ke kterému z nich se přiklonit. V první části filmu to funguje famózně - komorní psychologická studie malého osazenstva vesmírné lodi, konfrontace s jejím posláním a doslova tváří v tvář s cílem jejich cesty - slunečním vulkánem, který disponuje pro člověka jen těžko představitelnou silou. Ty vizuálně oslňující obrazy lodního psychologa a kapitána v sluneční pozorovatelně jsou skutečně úchvatné a jsou velkým kladem Boylova snímku. Tady film funguje bezvadně. Pak přijde ovšem dějový zvrat a do té doby pozitivní konotace naší centrální hvězdy se začnou štěpit - Slunce je náhle nejenom pozitivně vnímaný životodárný kolos, ale i nebezpečný běsnící vulkán - tahle dualita je dalším významovým přínosem. Velká škoda je, že tady ale přemítání a hlubší obsah Sunshine končí... Těžko říci, proč nejsou dál rozvíjeny úvahy o malichernosti lidské existence a nicotnosti člověka jako tvora, proč se tvůrci rozhodli tak, jak se rozhodli. Nakročením k Horizontu událostí vykročili i k rozmělnění dojmu a kompaktnosti díla. Neotřele ztvárněné očekávané finále tak po událostech z konce filmu ztratilo na síle a rozmělnilo se v, podle mne, nesouvisejícím kontextu. Sunshine je každopádně velmi dobrý a silný snímek, v kontextu sci-fi filmů se řadí k tomu nejlepšímu, zvláště svou silnou vizuální složkou, nářky nad údajným nízkým rozpočtem pozbývají na významu, Danny Boyle názorně potvrdil fakt, že množství finančních prostředků film nevytváří... (11.01.2008)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Obrazově velkolepá a zároveň dějově velehloupá sci-fi o záchraně lidstva odpálením jaderné bomby do vyhasínajícího slunce. K fyzikální nesmyslnosti děje: Hašení požáru kyslíkové atmosféry vypouštěním kyslíkových zásobníků s následným výbuchem uhášejícím požár - no to je i hasičská sci-fi (už vidím např. hasiče hasící hořící dům vhazováním kyslíkových lahví); veškerý vytěžený jaderný materiál z celé Země v jedné bombě - patrně uran a plutonium - nemá s termojadernou fúzí vodíku ve Slunci mnoho společného a rozhodně i tak by výbuch tvořil jen stopy promile z okamžité aktivity Slunce (fúze 700 000 000 tun vodíku / sekundu); raketa i s jadernou bombou by se roztavila na plazmu před dosažením slunečního povrchu o teplotě 5800 K a jádra o 13600000 K, takže by bylo jedno, zda tam dopadne jen sonda s bombou, nebo celá vesmírná loď (nebo třeba jen to pitomé vždyživé zabijácké monstrum); současná termojaderná reakce v nitru slunce ustane až po vyčerpání zásob vodíku (dočasně) a později i hélia (trvale) a nedostatek paliva by nezměnil ani vhozený sebevíce silný atomový zapalovač ze Sunshine;... K vlastnímu filmu: Sunshine je výrazně nepřehlednější než Clarkova / Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (počítač Icara 2 ovšem taky zcela neposlouchá), zato má napětí, krásné vizuální efekty a některé velmi dobré pasáže (např. potíže při přesměrování lodi). Není to ani tak mizerný film jako např. Horizont událostí (odkud zřejmě přišel někdo z posádky Ikara 1). Závěr: Napínavá a docela hezká ztráta času. Trailery: http://www.csfd.cz/film/222329-sunshine/videa/ (03.11.2009)

Nevím, kde začít a to se mi nestává často. Sunshine je film velmi zvláštní. V podstatě jde o jinak uchopené klasické sci-fi, které se neskutečně inspiruje (vykrádá?to nechám na Vás) mnoha jinými filmy mezi kterými bych jmenoval 2001, Vetřelce, Horizont událostí, Jádro a dalšími. Inspirace je natolik silná, že větší znalec podobných filmů se může velmi často pousmát nad známými scénami, myšlenkami nebo zápletkami. Danny Boyle své apokalyptické téma uchopil velmi jemně, ale potvrzuje, že ví kdy a kde přitlačit. Audiovizuální skvost, v kterém dominuje vesmírná loď, slunce, světlo a tma. Filozoficky nejde o průlomové dílo, které vytváří nový pohled na svět (lo), ale o film, který má myšlenku, jednoduchou upřímnou a rozvinout v druhé půlce, ale potlačenou obrazem. Herecké výkony nejsou špatné, ale min. v jedno případě castingově nezvládnuté (promiň Michelle Yeoh, ale ty ses moc nepovedla...). Vrcholem je rozhodně Cillian Murphy, který možná není herec co získá 10 oscarů, ale jeho oči si dokážou podmanit nejen ženy, ale i muže. Sunshine je až příliš film věrný svému jménu. Stejně jako sluneční svit někdy svítí a pálí hodně a někdy málo, někdy je pouze nevýrazným pohlazením po kůži, kdy ho člověk považuje za samozřejmost a přímo ho ignoruje a jindy svit pálí a ubližuje víc než by byl schopný oheň. Danny Boyle si vybral jednoduchý film, v kterém není vše na svém místě a rozhodně nepůsobí promyšleně, dokonale a perfektně. Je v něm několik děr na nimiž, doufá autor, nebudete přemýšlet a pouze je přijmete. Nemohu popřít, že min. dvě tři scény ve mě vyvolali opravdu nádherný pocit a nemohl jsem odtrhnout oči od plátna, ale ve zbytku filmu jde o známou a předem určenou (na vesmírné filmy až stereotypní a klasickou ) zápletku ničím neohromující a neoriginální. Je v něm však něco kouzelného. Určitě to nesedne a nebude to stačit všem. Film je plný vizuálních šperků, které jsou však na hranici vkusu a nevkusu, protože jsou použity tak, aby změnili divákův pocit z toho co se děje na plátně a vždycky se najde někdo kdo by raději takovéhle např. rozmazávání, rychlé střihy nebo velmi rychlé pohyby kamery ve spojení se zastavenými pohledy na hrdiny. Sunshine přináší pestrý zážitek, který kdyby byl více originální v detailech, kterými se příliš podobá ostatním sci-fi, patřil by mezi klenoty. I přesto je jeho patrná nedokonalost jistým vstupem do vyšší společnosti, protože způsobí, že 98 minut budete sledovat děj na plátně, nebudete mít chuť na další popcorn ani coca-colu a nebude cítit potřebu návštěvy toalety. Jít na takový film do kina je polovička jeho kvality, myslete na to a dobře se bavte určitě ve váš film nechá něco ze sebe ,ať v dobrém či špatném. Co je blíž k Bohu než Slunce? (07.04.2007)

Co je vlastně Boylův Sunshine? Vizuální vesmírná esej? Realistické drama z kosmu? Katastrofický film? Survival horor? Pohříchu odevšeho trochu. První část filmu dovedně vykresluje atmosféru vesmírné lodi, která se řítí vstříc úkolu fatální důležitosti, vztahy mezi posádkou, houstnoucí atmosféru, morální dilemata i napínavé epizody ze života astronauta. V některých aspektech jakoby Boyle usiloval o hi-tech verzi Vesmírné odysei 2001 při zachování svých klasických režijních atributů. Křečovitého střihu. Expresivního herectví v detailu. Výrazné zvukové stopy. Kupovidu tahle dějem nijak nesvázaná část funguje moc pěkně, výtvarná stránka je perfektní, atmosféra pohlcující a některé sekvence (oprava poškozených panelů) mají dobře vygradované napětí. Kombinace syrového dramatu, spektakulárního vizuálna a trochy myšlenek vytváří podmanivý celek, který se bohužel zhruba v polovině stopáže ocitne před kardinální otázkou... co dál? Ke Slunci daleko, vrstvení problémů na dějovou linku nevydá... a tak se Sunshine přelamuje do velice laciného pseudo-hororově-akčního vyvražďováku, v němž hraje prim otravné přehrávání, zmatené střihání (které absolutně ztrácí řád z počátku filmu) a ementálová logika. Tedy místo aby Sunshine na atraktivitě získal, povážlivě ji ztrácí a stává se nesnesitelně přeplácanou koláží nesourodých obrazů a samoúčelných scén. Závěr, který by za jiných okolností vyzněl, prošumí jaksi do ztracena. Alespoň já jsem si z kinosálu odnesl na jazyku pachuť technicky skvělého, ale dějově naprosto zmršeného sci-fi, které je v první části inteligentní, v části druhé povážlivě nablblé. Je jako ten hvězdný prach. Dotknete se a tvar se rozletí na malé částečky. Škoda, tři body za skvělou atmosféru úvodu, výtvarné řešení a moc pěknou zvukovou stopu. Ano, srovnání s Horizontem události je věru na místě. Včetně způsobu, jakým se film dokáže přeměnit ze záživného v přihlouplý, bohužel. (12.04.2007)

Danny Boyle. Autor jednoho či dvou kultovních snímků, to je čistě otázka vkusu. A sluší se neopomenout jeden slušný zombie horůrek "nové vlny". A já od něj neviděl ani fň a nijak zvlášť mi to nevadilo. Po Sunshine mi to už vadí, ale na druhou stranu - lepší než tahle hvězdně obsazená jízda na rozhraní mezi pekelnou výhní a ještě pekelnější absolutní nulou to asi být nemůže. Co mě k tomu ničím neopodstatněnému přesvědčení vede? Především je to fakt, že Danny Boyle dokázal natočit komorní příběh, ze kterého přímo sálá vědomí člověka o jeho malosti tváří v tvář vesmíru a konkrétně u té skupinky vyvolených i neskutečný tlak odpovědnosti za celou civilizaci. Nic míň než geniální výběr hereckých představitelů a jejich výkony pak dokáže udržet kvalitu snímku i za podmínek, které snesou srovnání s druhou polovinou Horizontu Události - tady naštěstí režisér dokázal udržet lajnu a čím víc o tom uvažuju, nenapadá mě lepší způsob jak film dovést k rozuzlení aniž by se to zvrhlo v nesrozumitelný vizuální nátěr jakým byla prakticky celá Kubrickova vesmírná báje. Spojme takové momenty jako vteřinové zaváhání Cilliana Murphyho při odpojování od "mailu", Michelle Yeoh a její děťátko, totální zodpovědnost a oddanost kapitána Hiroyukiho Sanady, Rose Byrne a její individuální humanistku a překvapivě kvalitní výstupy doposud jen teenage-movie floutka Chrise Evanse s gigantickým žhnoucím talířem Ikara, nejjasnějším jasem všech jasů a totálně nářezovým soundtrackem od Johna Murphyho a Underworldu a výsledkem bude jeden opravdu "particularly beautiful day" a pro mě osobně jeden z nejlepších kinozážitků vůbec. Tenhle na žádnou realistickou vědárnu si nehrající a přesto tak působící de facto akčňák mě prostě dostal. 90% (15.07.2007)