Griffin a Phoenixová

Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že mi u filmu něco chybělo. Sama nevím, co to bylo. Zřejmě jsem hledala nějakou větší hloubku, která by mě pohltila a já se nechala unášet na vlně filmového zážitku. Dermot Mulroney a Amanda Peet jsou velcí sympaťáci a celkově pohledná dvojice, ale nevybrali si zrovna nejlepší film. (11.04.2011)

Velmi dobře si pamatuji původní verzi filmu z roku 1967 s Peterem Falkem a Jill Clayburghovou, přestože jsem film viděl pouze jednou a tehdy před čtyřiceti lety. Skvělý scénář a vynikající herecké výkony tehdejších hvězd nedaly na film zapomenout. Měl jsem proto velké obavy podívat se na novou verzi. Ty se splnily na půl. Herecké výkony obou představitelů nové verze byly velmi přesvědčivé, ale scénář udělal z původní verze kýčovitou selanku a to zejména v konci příběhu. Je vždy zoufalé a většinou devalvující, pokud si někdo chce zopáknout úspěch původního díla s tím, že jej udělá lépe a nově! Tak to se, dle mého názoru, v tomto přepisu nepovedlo. Snad nejhorší byl nově udělaný konec filmu s kýčovitým vánočním stromečkem s dárečky v parku!! V původní verzi byl konec pojatý mnohem silněji a ne takto telenovelácky. Stejně jako v remixu si Phoenixová nepřeje, aby ji Griffin v nemocnici navštěvoval a asistoval při jejím umírání a přeje si, aby ani nevyhledal její hrob. Griffin jí splní pouze první přání. Po její brzké smrti její hrob vypátrá a zde je právě onen působivý konec mistrného scénáře, kdy na náhrobní desce Griffin v šoku čte vytesaný nápis: „Věděla jsem, že přijdeš Griffine!“ Teprve nyní následuje scéna bezmocného vzteku rozbíjení vlastního auta a aut dalších. Po takovém silném zážitku má mnohem větší razanci a logiku. Tím samozřejmě film končí. Ale nový prášek holt pere lépe a vše je po něm heboučké, že! (14.02.2010)

Tváří v tvář smrti člověk dělá věci, které by za normálních okolností nedělal nebo spíše je neumí nebo není schopen dělat. Například, a to především, žije naplno a užívá si ze všech sil poslední měsíce, dny, hodiny i minuty. Nevím proč, ale miluju takové příběhy jako je Klepání na nebeskou bránu nebo právě zmíněný Griffin a Phoenixová. Těm kdo prvně jmenovaný neviděli, vřele doporučuji. (03.01.2013)

I když už jsem původní verzi s Peterem Falkem neviděla strašně a neuvěřitelně dlouhou dobu, stejně mám pocit, že byla lepší. Možná je to jenom předpojatost, ale znovu se ptám, proč točit něco, co už bylo jednou natočené a skvěle? Ale tím nechci říct, že by toto zpracování bylo špatné, jenom se mi zdáli oba vzhledem ke svým chorobám až do konce příliš zdravě vypadající a happy. To bylo nevěrohodné. (02.02.2017)

Vždycky jsou potřeba dva.. a právě tihle dva se potkali na přednášce o smrti. Z následné nezávazné schůzky už ale vykouklo něco, co jim možná doposud scházelo. Debutující Ed Stone dokázal uhlídat emoce na uzdě v, přiznejme si, "nepravděpodobné" situaci, dramatické momenty střídá s těmi veselými nenásilně a jeho melodrama (i když zápletku známe prakticky okamžitě) nesklouzává ke kýči. Amanda Peet a Dermot Mulroney, kteří prakticky neslezou z plátna, pak dokazují, že i v takovéhle látce příjemná překvapení ještě existují!! (26.01.2009)