V zámku a podzámčí

Těžko říct, zda je trapnější Němcové románové citové vydírání poplatné době – který bohužel lid vezdejší stále kvůli komunistům považuje za dokumentaci reálného stavu – se vším tím ryze černo-bílým popisem, v němž ja každá postava jen karikaturou určité, do extrému vyvedené povahy – jak už měla Němcová ve zvyku – anebo provedení, s nímž se do vyobrazení těchto karikatur prorežimní herci pustili až s patologickou zaujatostí. Ale že „lidé byli určeni k obrazu Božímu, ne psi“, rovněž jako „nenajdete klidu, dokud neodpustíte“, to je pregnantní ;) (25.11.2023)

I když se jedná pouze o televizní film, přesto dosáhl kvality běžného celovečerního filmu, dokonce by se možná v kině vyjímal lépe. Velmi dobře byli zvoleni herci (jako panstvo: Brejchová, Budínová, Růžek a proti nim chudina: Kolářová, Hlaváčová, Geprtová, tyto dva světy spojuje doktor - Haničinec). Myslím, že sama Němcová by na tento filmík byla hrdá. Určitě stojí za shlédnutí. (22.08.2012)

Božena Němcová vie byť pekne depresívna, ale aj nádherne poučná a to tak sympatickým spôsobom, až zviera v hrdle. Táto rozprávka je vhodná hlavne pre odrastené deti, tej drámy je tam toľko, že malý divák môže mať hokej z toho, ako sa preplieta smrť, chudoba, bohatstvo a ľudská dobrota a odpustenie. Postáv nie je málo a nečakane sa každej dostane priestoru práve toľko, koľko potrebuje. Aby každá ukázala tie ľudské vlastnosti, ktoré autorka chcela. Páči sa mi, ako Božena Němcová vedela do každého diela umiestniť aj seba v podobe múdrej Babičky, samozrejme nechýbala ani tu. Alebo je to dobová hra scenáristu, podobne ako silný sociálny apel, ale zo záverečných slov Vojtecha až zamrazilo. –––– Tak si račte vzpomenout, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni. Že lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi. (17.03.2016)

“Ano, lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi… Vyhrál jste, doktore… Ne, Vy… Protože jste uměla odpustit.“ Televizní zpracování klasické novely Boženy Němcové, dnes již téměř legendární. Z každého záběru, z každé repliky dýchne na diváka nádherně starosvětský duch časů dávno minulých. Nespravedlivý sociální řád tehdejší doby, kdy chudí byli opravdu chudými a bohatí o ně dbali jen málo, stejně jako literární předloha, obžalovává s krutostí neúprosnou. Žaluje účinně, přitom však tak laskavě. Dojímá, útok na vaše city však není jejím záměrem. Je neuvěřitelné, že účinkem se nemíjí ani po mnoha letech od svého vzniku, ani po mnoha zhlédnutích… Jen jsem si po letech uvědomila, že Daniela Kolářová tu vypadá jak nádherná madona, těžce sužovaná, trpící madona… „Pamatuj, člověk má jen mezi poctivými své přátele hledat…“ (12.07.2015)

„Lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi“ Kouzelně natočený film, který sice zobrazuje (zejména v úvodu) těžkou bídu prostého lidu, přesto vyznívá až neuvěřitelně pozitivně. Jako by onen příběh o jednom doktoru (Petr Haničinec) s „pověstí sociála“ a přesvědčením, že „je potřeba lidskou společnosti postavit na onačejších základech“ a jedné hraběnce (Jana Brejchová), která díky doktorovi pochopí, že „člověk může být šťastný jen když dovede odpustit“, byla spíš taková pohádka pro dospělé. Božena Němcová zažila bídu na vlastní kůži, a tak se asi nelze tomu pozitivnímu závěru ani divit. (06.04.2021)