Vražda v Ostrovní ulici

Na tehdejší dobu vcelku zdařilý pokus o kriminálku, přestože to místy opravdu dost sklouzávalo spíše k jakési směsici komedie a dramatu. Ten hudební doprovod byl vážně místy poněkud otravný a přepálený, ale nějak zásadně mi nevadil. Herecké výkony a grimasy většiny zúčastněných rovněž ušly – Plachta super, příběh i samotné vyvrcholení (rozzuzlení) taky tak. V mých očích jde o lepší průměrnou podívanou, která své mouchy určitě má, ale vzhledem ke staří a počátkům práce s novou technikou nad tím dokážu mávnout rukou. 60% (22.07.2021)

Tak toto nie. Naivný film s prehrávajúcimi hercami a slabou atmosférou (aj zvolená hudba k tomu dopomohla), ktorý nesie prvky žánru iba vďaka lacným krimi klišé. Scenár varí z vody a to jediné, čo stojí za záujem, je rekonštrukcia vraždy, ktorá sa odohrá až v absolútnom závere filmu. Komici Plachta či Pištěk sa do drámy vonkoncom nehodia a aj oni sami prispievajú k celkovému zlému dojmu. Beriem ale, že sa jedná o prvopočiatok žánru v Česko-Slovensku. (28.01.2016)

Velice dobrá detektivka, která ctí všechna pravidla žánru a nedělá ostudu vůbec nikomu. Jindřich Plachta je coby detektiv Klubíčko perfektní, postava mu neskutečně sedla, v příběhu nechybí neustálé matení diváka a nacházení nových stop, závěrečná "poirotovská" konfrontace, všechno to jde jako po másle. Co mě zaujalo, byla hudba Karla Marcharta, která používá klasické skladby (z nichž ale ne všechny k tomu, co se ve filmu právě děje, pasují). (16.03.2013)

Tato kriminálka starých časů není špatná. Má svůj zločin, svého zoufalého hlavního podezřelého, mnoho nejasností a záhad a konečné překvapivé rozuzlení. Jen ta celková atmosféra nepůsobí zcela uceleně ve svém dopadu a působnosti na diváka. Osoby a pohnutky jsou postupem času poodhalovány postupně vrstvu po vrstvě. Příběh má svého osvíceného průvodce v postavě policejního detektiva Klubíčka (příjemný Jindřich Plachta), laskavého a důvtipného vyšetřovatele krvavého zločinu. Je vlídný a přívětivý a s úsměvem ve tváři zasazuje své překvapivé rány viníkům. Důležité mužské postavy: manžel oběti a zoufalý hlavní podezřelý zločinu s jasným motivem Zachar (sympatický Theodor Pištěk), manipulativní rodinný přítel se stínem minulosti Friedmann (zajímavý Zvonimir Rogoz) a nezodpovědný mladík z bohaté rodiny s náhlým problémem Vláďa Baroch (Miroslav Svoboda). Ženské postavy: domovnice místa zločinu v pokušení (Ella Nollová), vystrašená Friedmannova bývalá žena (Jarmila Lhotová) a vypočítavá milenka několika mužů Irma (Ljuba Hermanová). Z dalších rolí: nadšený amatérský vyšetřovatel a popletený reportér Maurin (sympatický Emanuel Trojan) a přísný vyšetřující komisař (Vladimír Marek). A i když to není strhující podívaná, tak to je stále příjemná zábava v žánru inteligentního kriminálního filmu, kde je spravedlnost laskavá a přesto vítězící při odhalování viníků krvavých zločinů. A vše je i s hravým nadhledem, kde se otevírá náruč pochopení, aby šibalsky sevřela svoji vykonávanou spravedlnost. (22.08.2016)

Nejen na svou dobu nadprůměrná adaptace detektivního románu Emila Vachka s mimořádně sympatickým vyšetřovatelem Klubíčkem, doprovázeným (ba stíhaným) komickým žurnalistou, dokonale zhmotňujícím novinovou zprávu, nahrazující skutečnost senzací. Tato honba není přirozeně jediným dramatickým principem filmu: vedle vlastního pátrání, které přivádí detektiva k rafinovanému zločinci, a efektnímu usvědčení při rekonstrukci vraždy v samém závěru, spoluutvářejí film i okamžiky konfrontací jednotlivých podezřelých s jejich vlastními vinami, nejednou ztvárněné za pomoci reminiscencí na expresionistickou kinematografii – zvláště horečnatá mysl karbaníka Zachara v podání Theodora Pištěka utváří v celém příběhu svůj vlastní svět, když vrhá podezřelého na samé dno rezignace. (22.03.2024)