VOD (2)
Série(16) / Epizody(561)
-
Série 1 (1972) - 9 epizod
-
Série 2 (1973) - 18 epizod
-
Série 3 (1974) - 39 epizod
-
Série 4 (1975) - 42 epizod
-
Série 5 (1976) - 39 epizod
-
Série 6 (1977) - 42 epizod
-
Série 7 (1978) - 34 epizod
-
Série 8 (1979) - 39 epizod
-
Série 9 (1980) - 36 epizod
-
Série 10 (1981) - 42 epizod
-
Série 11 (1982) - 33 epizod
-
Série 12 (1983) - 41 epizod
-
Série 13 (1984) - 39 epizod
-
Série 14 (1985) - 39 epizod
-
Série 15 (1986) - 39 epizod
-
Série 16 (1987) - 30 epizod
Obsahy(1)
Ke svému názvu přišli Bakaláři až o něco později. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit, považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. Jaroslav Dietl svolil, že bude pro nově vznikající pořad psát scénáře, ale kde neustále brát témata? Další nápad si poradil i s tímto problémem: výzva, aby diváci psali své příběhy, vyvolal až nečekanou reakci. Dopisy, které během následujících let přišli do televize, by se daly počítat na desetitisíce. Pořad dostal název Bakaláři vědy manželské. „Bakalář byl ve středověku učitel, člověk, který předával zkušenosti. Řekli jsme si, že našimi bakaláři budou právě diváci. Ať se o své zkušenosti dělí, ať je předávají druhým,“ prohlásila Libuše Pospíšilová. Témata, která přicházela, však měla daleko širší okruh. Lidé se psali i věci, které dosud nikomu nesvěřili. Jeden z dopisů dokonce začínal slovy: „To bych neřekla ani panu faráři...“ A tak nakonec zůstali jednoduše jen Bakaláři. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Ráda se k těmto příběhům vracím a přiznám se, že za to samozřejmě může velká dávka nostalgie. Je to klasika, od které by se někteří tvůrci dnešních pořadů a seriálů mohli učit a určitě by jim prospělo, kdyby viděli jak se dělaly nejrůznější zábavné pořady v minulosti. U některých příběhů se mi vůbec nechtělo uvěřit to mu, že se to skutečně stalo, ale život si nevymýšlí. ()
Nevím, jestli to bylo zrovna v tomhle období, ale nikdy nezapomenu na příběh o tom, jak Jozef Bláha jel na služební cestu k milence do protějšího paneláku a ráno se vrátil domů s košem v pantoflích a županu. Nikdy nezapomenu na moment, kdy vysype koš a začten do novin si to nezamíří k milence, ale domů - skvělá záležitost. ()
Bakaláři..klasika, kde účinkovali všechny filmové a TV hvězdy té doby.některé vyloženě skvělé díly, které by si zasloužily celovečerák střídaly slabší a některé byly evidentně vycucané z prstu.Nejstrašnější, co jsem viděl byl příběh Stolička, opravdu odpad,ale to byla výjímka.Dnes už by se takový formát vysílat nemohl, protože při dnešní nekvalitě herců a rychlosti natáčení by to byl asi nekoukatelný hnůj. ()
Perfektní zábava, které se v 70. normalizačních letech dostávalo tak zoufale málo. Především zářící Vladimír Menšík, ale vlastně plejáda všech ostatních skvělých herců. To jsou původní Bakaláři. Neuvěřitelné penzum epizod přímo ze života lidí, kteří Českou televizi zásobovaly dopisy se svými vlastními náměty "z praxe", to jsou Bakaláři. ()
Sbírka televizních miniatur, obsahující jak klenoty české televizní povídky tak bezcennou televizní šmíru. Někdy tu herecká elita rozehraje velkolepý koncert na zcela banální téma, jindy se jen pokouší popasovat s tématem u něhož není co hrát. Každopádně v souboji s dnešní televizní tvorbou (nebo pokusem o resuscitaci cyklu koncem tisíciletí) ovšem i ty nejslabší kousky vítězí na celé čáře. Současně to dnes funguje jako neocenitelné svědectví a kronika obyčejného života v letech sedmdesátých a osmdesátých. Některé kousky bez lítosti zahodím, ale některé si založím do sbírky a rád se jimi za čas znovu pokochám. ()
Galerie (1 319)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (58)
- Dům, kde bydlel nevěrník (Josef Bláha), se nachází v Praze Krči v ulici Bartákova 26. Dům milenky (Alena Vránová) se nachází Praze Krči v ulici Na strži 1197/53. (M.B)
- Povídky vznikly v roce 1971 jako součást losování televizní loterie Mates. Zdálo se, že nápad dramaturgyně Libuše Pospíšilové nabídnout divákům tři krátké komedie v jednom pořadu, ztroskotá na nedostatku autorů schopných jednou měsíčně zásobovat televizi kvalitními scénáři. Když ale do hry vstoupil scenárista Jaroslav Dietl a režisér Jaroslav Dudek, počáteční pochybnosti zmizely. Základní kámen k více než desetiletému cyklu, který se těšil mimořádné divácké popularitě, byl položen. (Paity)
- Žert založený na žvatlání malých dětí, která zaměňují kvůli špatné výslovnosti slova „číhám/stříhám“, se objevil už ve filmu z roku 1967 Jak se krade milión. (rakovnik)
Reklama