VOD (2)
Série(16) / Epizody(561)
-
Série 1 (1972) - 9 epizod
-
Série 2 (1973) - 18 epizod
-
Série 3 (1974) - 39 epizod
-
Série 4 (1975) - 42 epizod
-
Série 5 (1976) - 39 epizod
-
Série 6 (1977) - 42 epizod
-
Série 7 (1978) - 34 epizod
-
Série 8 (1979) - 39 epizod
-
Série 9 (1980) - 36 epizod
-
Série 10 (1981) - 42 epizod
-
Série 11 (1982) - 33 epizod
-
Série 12 (1983) - 41 epizod
-
Série 13 (1984) - 39 epizod
-
Série 14 (1985) - 39 epizod
-
Série 15 (1986) - 39 epizod
-
Série 16 (1987) - 30 epizod
Obsahy(1)
Ke svému názvu přišli Bakaláři až o něco později. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit, považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. Jaroslav Dietl svolil, že bude pro nově vznikající pořad psát scénáře, ale kde neustále brát témata? Další nápad si poradil i s tímto problémem: výzva, aby diváci psali své příběhy, vyvolal až nečekanou reakci. Dopisy, které během následujících let přišli do televize, by se daly počítat na desetitisíce. Pořad dostal název Bakaláři vědy manželské. „Bakalář byl ve středověku učitel, člověk, který předával zkušenosti. Řekli jsme si, že našimi bakaláři budou právě diváci. Ať se o své zkušenosti dělí, ať je předávají druhým,“ prohlásila Libuše Pospíšilová. Témata, která přicházela, však měla daleko širší okruh. Lidé se psali i věci, které dosud nikomu nesvěřili. Jeden z dopisů dokonce začínal slovy: „To bych neřekla ani panu faráři...“ A tak nakonec zůstali jednoduše jen Bakaláři. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Přes ten původní Horníčkův nápad, diváckou oblíbenost i nemálo skutečně dobrých epizodek platí Bakaláři za projekt nakonec veskrze průměrný, když na Kavkách nebyli schopni ani udržet kvalitu, protože jednotlivé dílky nezřídka svěřovali do pracek neskutečným patlalům, tak ani včas přestat.. O tom, jak projekt nakonec zkoušeli znovu dojit coby porevoluční Trapasy, které se staly trapasem nakonec pouze řemeslným, ani netřeba psát.. Veliká potíž celého konceptu tkví navíc ve skutečnosti, že náměty diváků často ani neměly vůbec co nabídnout, díky čemuž se v rámci zadaného tématu zpracovávaly historky tak prázdné, tupé či nevkusné, že by jim důstojnou podobu prostřednictvím vhodně dofabulovaného či poupraveného scénáře nedokázaly vtisknout ani větší kabrňáci než třeba takový nesmírně přeceňovaný mistr floskulí Jaroslav Dietl, díky čemuž vzniklo tolik odpudivých kraťasů, že by se jeden při jejich sledování studem malém pozvracel.. A tak nakonec lze vlastně jako jedinou pozitivní konstantu Bakalářů vidět pouze osobu Vladimíra Menšíka, ať už v pozici moderátora coby symbolicky jedinečného vypravěče, či přímo hereckého účastníka jednotlivých příběhů, které mnohdy právě svým mistrovským darem improvizace dokázal učinit koukatelnými, často i přímo jako typické one-man show skvostnými.. ()
Ráda se k těmto příběhům vracím a přiznám se, že za to samozřejmě může velká dávka nostalgie. Je to klasika, od které by se někteří tvůrci dnešních pořadů a seriálů mohli učit a určitě by jim prospělo, kdyby viděli jak se dělaly nejrůznější zábavné pořady v minulosti. U některých příběhů se mi vůbec nechtělo uvěřit to mu, že se to skutečně stalo, ale život si nevymýšlí. ()
Bakaláře jsem milovala a vždycky se na ně těšila. Měla jsem je ale vždycky za odměnu a musela si je zasloužit. No snažila jsem se,ale hodněkrát je neviděla. Což jsem obrečela a snažila se polepšit. Líbilo se mi jak uváděl Menšík jednotlivé epizody a na konci položil brýle a ta závěrečná hudba byla klasická. ()
Bakaláři jsou kultovní cyklus krátkých povídek různorodé kvality. Některé jsou úžasné od začátku do konce. Jiné nestojí za nic, ale poslední minuta svým vyvrcholením to celé změní. A další jsou úplně marné. Stejně jako tomu bývá v jakýchkoliv povídkách. Tyhle přece mají v sobě něco svého, a to ten svůj kult. Ty slavné československé herce, kteří v nich hráli a především to retro, které na vás dýchne z každého dílu. [4212. hodnocení, 48. komentář, 72%] ()
Nevím, jestli to bylo zrovna v tomhle období, ale nikdy nezapomenu na příběh o tom, jak Jozef Bláha jel na služební cestu k milence do protějšího paneláku a ráno se vrátil domů s košem v pantoflích a županu. Nikdy nezapomenu na moment, kdy vysype koš a začten do novin si to nezamíří k milence, ale domů - skvělá záležitost. ()
Galerie (1 319)
Photo © Česká televize / M. Souček
Zajímavosti (58)
- Natáčelo se v Ostravě. (SONY_)
- Žert založený na žvatlání malých dětí, která zaměňují kvůli špatné výslovnosti slova „číhám/stříhám“, se objevil už ve filmu z roku 1967 Jak se krade milión. (rakovnik)
- Epizoda je natočena na základě devíti diváckých námětů. (Miggi90)
Reklama