Havana blues

Havana Blues zachycuje život, problémy a mentalitu současných kubánců. Díky bohu to nedělá násílnou formou, ale na pozadí příběhu o dvou nejlepších kamarádech a muzikantech, kteří mají možnost vycestovat z Kuby a stát se úspěšnými. Všechno ale má svůj háček a oba zjišťují, že mají určité hodnoty poskládané trochu jinak a oba stojí před velkým rozhodnutím. Kromě příběhu (který by asi v americkém vydání působil jako popcornové klišé, ale v Havana Blues je zpracován skvěle a bez příkras) ukazuje film i průřez současnou hudební scénou, kde kromě hip-hopu a popu uslyšíte třeba i kubánský metal :-) Lákání diváků, na typickou kubánskou hudbu ve stylu Buena Vista Social Club se tedy nekoná a je to jedině dobře, protože to NENÍ jediný styl který se na Kubě hraje. Moje plné hodnocení ale berte s odstupem, protože jsem fanda kubánské hudby a tance :) (30.12.2007)

Na Havaně blues je nejzajímavější to, na kolik je kubánská cenzura benevolentní (pokud tedy film prošel nějakým schvalováním). Ti, což mají za sebou například Jahody a čokoládu, to však zase tolik nepřekvapí. Kritický akcent je v obou filmech zřejmý na první pohled, přestože tvůrci zároveň nezapomínají na jistou společenskou konformitu. Ta se ve filmu projeví zejména smířlivým koncem a stereotypním démonizováním kapitalismu. Kritika režimu se ve filmu objeví jen co v nejobecnějších prohlášeních, a tak se tvůrci zabývají spíše životem v neustálém nedostatku, aniž by však vznesly nějaké konkrétnější protesty vůči komukoliv nedejbože Fidelovi. Havana blues tak přináší hlavně zprostředkovanou realitu všedních dnů na Kubě. Život v chudobě, bez svobod a či nadějí na splněné sny. Tvůrci se však pořádně nedokázali vypořádat s hlavním tématem, které řeší zda odejít nebo zůstat na Kubě, a toto dilema se nakonec rozplizlo v nejasnou kličkovanou. Navíc na tvůrcích je vidět, že víc než scénáristy, herci, režiséry či kameramany jsou zdatnými hudebníky. To, že Havana blues přináší poměrně nepřikrášlenou pohlednici z "ostrova svobody", převažuje většinu vyjmenovaných nedostatků, i kdybych si z toho měl odnést jen to, že v té době se v kubánských kinech promítala Tajemná řeka od Clinta Eastwooda. (24.07.2009)

Moc dojemný příběh o přátelství, senza muzice, touhách, ale i o těžkých životních rozhodnutích. Život na Kubě přináší bezpochyby mnohá negativa a i s těmi nás náčrtkovitě Benito seznámil. Oba kluci Ruy a Tito byli bezvadní a přes trochu těžkopádný rozjezd jsem se nakonec zakousla do jejich obdivuhodných temperamentních životů i s jejich bábrlinkou a Caridad s dětmi, kteří hráli také velkou úlohu při tak obtížném rozhodnutí, který měli kluci před sebou. Konec byl vzhledem k okolnostem uvěřitelný a kdyby napsali, že je podle skutečné události, tak bych tomu do písmene věřila (19.09.2014)

Film o dvoch mladych muzikantoch, ktori chceli slavu /hm, u mna najvacsia picoida aka le nmoze byt/ a chcu vypadnut z Havany, dost osarpanej a rozbitej. A to bola Havana 2005, jalk musi vyzerat teraz, roku 2019 ked uz aj El Cabalo umrel, tak to si ani nechcem predstavit. Kazdopadne hudna dobra, zaciatok je namakany, hned divaka zaujme, len skoda ze chyba vyraznejsi pribeh - je to skor hudobny film o kapele a dvoch muzikantoch, co chcu svetovu slavu. Jo a prilis vidno ze herecke vykony su slabe, herci, reziser aj strih boli evidentne hudobnici - a nemuseli si vybrat zaner z USA ako blues, mohli nejaky kubansky folklor, nechapem preco sa hned opicia po USA 71 % (27.03.2019)

Výborný ,,návodový" film pro všechny, kteří chtějí pochopit, jak to v Československu vypadalo před rokem 1989. Ta uzavřenost, izolace za oponou (možná symbolická scéna s polorozpadajícím se divadlem) z něj doslova trčí. A navíc ta spousta lidských příběhů uvěřitelně zahraných přiměřeně hrajícími herci a herečkami. K tomu nutno připočítat film jako sondu do světa, kam mají naše (západní) média stále ještě vstup zakázán a pokus o uchopení něčeho tak mýtického, jako je kouzlo a genius loci staré Havany. Inu, kubánská Praha 21. století:-) A jako největší klad celého (téměř hudebního) snímku vidím hudbu - ne takovou, jakou si ji představuje západní turista, tedy sofistikovaně ve stylu Buena Vista Social Clubu, laicky prostě něco latinskoamerického, ale hudbu přefiltrovanou skrze železnou oponu a kopírující (asi obdobně jako kdysi u nás s nemalým zpožděním) západní módní proudy. Tenhle trend je popisován v nejedné sociologické studii a už byl dokonce na jeho základě vytvořen stratifikační model rozdělení společnosti. Diverzita západní populární hudby je ohraničená a pomalu vytlačí hudbu etnickou a folklórní... Tenhle film je skutečně nejenom pro českého diváka (sic romantickou a sentimentální) cestou proti proudu času... (03.07.2007)