Černá kniha

Verhoeven mě dostal a potvrdil, že prostě umí. Asi nejlepší a nejsyrovější válečný film co jsem za poslední dobu viděl. Někdo tu kritizuje, že je to až moc velká kovbojka, ale to mi osobně nevadí. Hlavně když je akce drsná a nekompromisní. Navíc se mi zdá, že film i dobře vystihuje atmosféru tehdejší doby, nebo teda nevím já to nezažil, ale prostě mi to tak přijde. Neposeru se tentokrát ani z víc jak dvouhodinové délky. Nepotrpím si sice na podobný spektákly, ale v tomto případě nebyla šance nudit se ani minutu a proto dávám zasloužených 95% (26.01.2014)

Mně se to líbilo velmi. Je pravda, že to příliš originální není, ale ve chvíli, kdy jsem Zwartboek sledoval, jsem přesně nějakou rutinní a napínavou záležitost potřeboval. Absence originality ale vlastně není úplně férovým vyjádřením. Zwartboek je totiž jeden z mála filmů z prostředí Druhé světové, ve kterém je velmi ostrá a neztmavená barva ( říkám tomu vybledlá barevnost), což je jev, který se ve snímcích podobného typu objevuje snad stoprocentně. Asi prkotina, ale pro mě důležitá. A několik velmi silných scén rozhodně najdete. Verhoeven je prostě klasa. A hudba...ta byla v jeho filmech vždycky špičková a po smrti mágů Goldsmithe a Poledourise si možná našel zase někoho, kdo za to bude stát. (29.03.2007)

Pokud je pro tolik fanoušků PV dokladem jeho mistrovství Černá kniha, tak pro mě je to zrovna film, který se mi z nechuti ani nechtělo dokoukat, jak trapně na efekt a melodramaticky jsou ty scény budované - jako by PV nějak nezaznamenal posledních 60-70 let vývoje vyprávění filmových příběhů a jel pořád podle té počáteční naivity a jednoduché opájivosti samotnou filmovostí, hraností, strojeností, a tak scénář pracuje podle měřítek a očekávání, za nichž se promítal třeba KingKong a bylo jen nutné dostrkat postavy tam, kde bude připravený divák moci udělat ách a ou a pištět hrůzou a bude si tu frašku užívat, protože to tak chce... *** Je možné, že právě tohle se snadno promine ve scénáristicky hrubších akčních bijácích, kde jemnou reflexi přebíjí pudy a vášně hnané příbojem krve a/nebo spermatu, ale v jemnějších psychodramatech, kde působivost děje stojí na předivu motivací a na přísně logickém vývoji postav a souběhu událostí, to prostě leze ven jako sláma z bot. Je jedno, jak složitě scénář vypadá, když se ho pokusíte převyprávět. Pořád je to melodramatický konstrukt předem vypočítaný na efekt, stavící se nad přirozený běh příběhu, který by člověka strhnul svým komplexním neodvratným spěním, a v obratech, zvratech a pointách místo toho vystupuje předem vykonstruovaná hra režiséra-boha příběhu, který odolává námitkám. A zatímco přirozený příběh by ohledával i jiné možnosti, on a herci pod jeho taktovkou to valí vytčeným směrem, aby se všichni v kině mohli ve správné chvíle dojímat. Jenže scénám, ve kterých si hrdina (obrazně míněno) naběhne na osudovou kulku za dojemné hudby a s dlaněmi přištitěnými na srdce, z nějž začne na bílou blůzku probublávat krvavý pramínek, a s leskem v očích padá zpomaleně k zemi, už je snad nějaké to půlstoletí odzvoněno. *** Verhoeven možná používá moderní efekty, ale nikdy se nevymanil ze starého filmového myšlení a není sám nijak moc chytrý. A to je nuda a navíc zrovna tady jde o ironii o to krutější, že scénář má vycházet ze "skutečných událostí". *** PS: Vůbec se nedivím, že Tarantino přesně kvůli takovým vykrádačům skutečnosti a velmistrům dojáků musel natočit Hanebný pancharty a zatančit tak na mrtvolách těch nacistických hajzlů i režisérských šmelinářů s nimi, čímž mohl zároveň i složit neskutečně šlechetný tribut obětem - těm historickým i těm z řad filmových diváků třeba takového Paula Verhoevena;) (28.11.2016)

Film s krásnou atmosférou padesátých let, dokonce jsem měla dojem, že se dívám na nějaký starší počin. Každopádně příběh samotný mi připadal mnohdy dost sentimentální a našly se bohužel úplně hloupé momenty (jeden z odboje nechce zastřelit nácka, ale nakonec to udělá, protože "Ty jsi klel!Ty jsi klel!")-u toho mi bylo trapně za samotného scénáristu. Hlavní hrdinka Rachel mi byla celkem sympatická, celé to vyústění, kdy se zamilovala do německého kapitána se mi líbilo. Bohužel se však nedá říct, že by to diváka chytlo za srdce (jako např. Pianista), natočeno je to poněkud chladně a s odstupem. Možná jsem se až příliš zakoukala do hollywoodských filmů, protože tohle je úplně něco jiného a úplně mi to nesedlo, navíc hudba v pozadí, která byla jako vystřižená z béčkových filmů, mě rozčilovala. Takže sice to nebylo vůbec nudné, ale občas přemrštěné, příliš naivní a úplně bez emocí.Horší 4*. (30.05.2012)

Paula mám rád, ale tohle je jeho první film, který neváhám označit za strhující. Výborně vybalancovaný mix akčního válečného dobrodužství a lidského melodramatu, kterému dominuje nádherně křehká i osudová Carice van Houten... Verhoeven tmelí všechny roviny příběhu dovedným a vybroušeným stylem režie, který možná postrádá jeho sklon k extravaganci, ale přesto se v něm najdou některé typické rysy holandského výstředníka – explicitnost, sžíravost, masochismus... Bál jsem se především ukrutné stopáže, nicméně film si výborným začleněním akčních sekvencí drží tempo a nezklame ani na rovině lidských osudů, jejichž zvraty jsou možná čitelné, ale já jsem si je přesto vychutnal i s navijákem. Kupodivu nijak křečovitě nepůsobí ani humánní nácek Sebastiana Kocha, ani morální apel závěru. Pro mne Černá kniha představuje velmi pohledný kámen, hozený do poklidné tůně válečných dramat. Paul pořád umí. (06.06.2007)