Keith

Film, který až příliš spoléhá na závěrečný efekt. Více jak první polovina filmu není nikterak výjimečná, klasické romantické drama pro mladé, které jsme viděli už stokrát. Pořád dokola ta samá klišé, naštěstí si film dokázal udržet mou pozornost, měla jsem jasno v tom, že o výsledném dojmu rozhodne až závěrečná pasáž, věděla jsem, že něco přijde, čekala jsem však něco mnohem více šokujícího a ne, že se film promění v takové druhé "A Walk to Remember", to samozřejmě není úplně výtka, rozdíl je ten, že zde všechny emocionální pasáže nepůsobí ani trochu věrohodně a jsou děsně umělé, Elisabeth Harnois navíc ty emocionálnější momenty neuhrála. Docela zklamání. (19.09.2012)

Tak na tenhle film jsem se hodně těšil. Romantické drama odehrávající se na střední škole, to je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších filmových kombinací, a tak jsem při první příležitosti toto drama s nádechem romantiky s velkými očekáváními zhlédl. A k mému ohromnému překvapení film dokázal má očekávání do posledního puntíku splnit. Velký sympaťák, ale zároveň tak trochu flákač jménem Keith se rozhodne svést jednu z nejoblíbenějších holek na škole a zároveň premiantku Natalii. Ovšem Keith je tajemný a Natalii o sobě neřekne všechno. To je úžasný námět, který zde dokonale fungoval a který snad ani nikterak lépe natočit nešlo. Já jsem celý film sledoval s velkou zvědavostí a konec jsem raději ani nepředvídal, protože to prostě předvídat nešlo. Možná někdo bystřejší odhlail konec se značným předstihem, já však tedy rozhodně ne. Filmu také pomáhají k dokonalosti vynikající herecké výkony, především tedy Jesseho McCartneyho, který dokázal, že umí velmi dobře zahrát vážnou úlohu, ale také Elizabeth Harnois zahrála svou roli naprosto dokonale a celkově se tedy jedná o jedno z těch nejvydařenějších romantických dramat ze školního prostředí (které se však většinu času ve škole neodehrává) a zároveň o jeden z těch nezapomenutelných filmů. Proto mi nedělá problém s čistým svědomím a bez zaváhání udělit maximální hodnocení v podobě pěti hvězdiček. A uděluji je opravdu velice rád, protože nic nepotěší více nežli splněná očekávání. (21.07.2009)

Moc hezké, i když jsem z toho měla zkraje trošku obavy -dcera mi nakoukla přes rameno se slovy -no mami, ty se koukáš na filmy pro puberťáky:-) No jo,jsem divná matka:-) Ale určitě jsem s výbėrem filmu nešlápla vedle, ambiciozní studentka s ještě více náročnějšími rodiči, jeden zvláštní, poněkud tišší student, který jí byl přidělen na laboratorni práce z chemie a který ji svoji záhadností a skrytou inteligencí obrátí život vzhůru nohama. Nesmím zapomenout na moc pěkný výběr hudby a proto ćtyři hvězdy. (10.04.2013)

Po druhé projekci upravuju hodnocení. Postava Keithe je napsaná opravdu velmi špatně. Napoprvé mi byl sympatický, napodruhé jsem měl tendence ho nakopat telekineticky do zadnice, hajzla. Ta postava prostě není napsaná dobře. Každopádně film je to víc než dobrý. Zpracování, emoce, hudba, i celková atmosféra filmu je nezapomenutelná. Takže za filmový zážitek dávám 4 hvězdičky a hotovo. O originalitě však nelze mluvit ani náhodou, protože kdo trochu ví, tak tenhle příběh je značně okopírovaný z jiného filmu "A walk to remember". 7/10 (18.07.2010)

Přestože koncept KEITHA, podobný tomu z AMERICKÉHO GANGSTERA (reálné postavy zasazeny do žánrových modelových scén), není tak důmyslný jako v "gangsterce pro 21. století", stále to stačí na to, aby si tento několikanásobný vítěz mládežnických cen na specifických festivalech vysloužil nálepku "BREAKFAST CLUB 21. století". Je nevídané v dnešní době mít teenagerovský film, který se nesestává ze sledu trapasů a mladistvé nepodceňuje, naopak k nim přistupuje s pochopením a bere je jako sobě rovné. Výše zmíněný koncept nedovolí nikdy KEITHOVI i přes "ohranou" zápletku sklouznout ke schématismu (i když víte, jak se to vyvine a jak to skončí) a klišé (protože titulní postava si uvědomuje modelovost dané žánrové scény, a tak prohodí "tohle je scéna na křižovatce" či je k slyšení jedno z nejoriginálnějších vyznání lásky ve stylu "pěkně jsem tě obtáhl"). Navíc nepřímo říká, že šťastné konce spadají do hájemství žánrové kinematografie a že štěstí mohou postavy dosáhnout jen tehdy, stanou-li se žánrovými a přijmou tak své nálepky ("podivín", "chytrá a krásná, ale málo emancipovaná"). (04.06.2008)