Keith

Průměr, od kterého jsem čekala něco nového, ale našla jsem jenom plno klišé. To že je konec od začátku jasný, by až tak nevadilo. Ale to že se k němu dojde tak přímočaře, už problém je. Postavy si mě taky zrovna nezískaly, půl filmu jsem vůbec nechápala proč jednají, tak jak jednají, i když herci určitě k zahození nebyli. Ale abych tomu jen nekřivdila, některé scény byly vážně milé, a mít to víc silnějších scén, šla bych s hodnocením výš. (14.09.2008)

Dvě naprosto odlišné poloviny. Zhruba do padesáté minuty to u mě bylo skoro na plný počet – strašně mě to bavilo, bylo to roztomilým způsobem kouzelně přihlouplé a oba hlavní protagonisté předvedli velmi sympatickou a příjemnou hereckou polohu. Nevadila mi ani ta šílená šablonovitost příběhu – holka z „dobré americké rodiny“, která má do detailů naplánovanou budoucnost na univerzitě v Duke, Harvardu, Yaleu, Virginii nebo kdekoli jinde, k tomu „na přání“ rodičů dře až na krev v nějakém sportu a samozřejmě si vybírá pouze partnery z dobrých, tedy spíše vynikajících sociálních poměrů. Ke všemu tomu žije v permanentním stresu a strachu z toho, aby nezklamala své stvořitele, kteří pro ni vždy a za každých okolností chtějí to nejlepší (a oni hlavně vědí, co je to nejlepší, ačkoli to sami nikdy nezažili), protože ona sama (díky nim!) nemusí dělat kompromisy v otázce vzdělání a pozdějšího uplatnění. Prostě další amíkovská story o tajemném hrdinovi, který si svou nekonvenčností, individualitou a naprostou znechuceností vůči zaběhlým společenským konvencím získává srdce zdánlivě povrchní, slušňácké, maloměšťácké dívky. Nebýt druhé poloviny, byl by výsledný dojem z celého KEITHA podstatně přirozenější, nenásilnější a méně nucený. Škoda, mohl to být totiž vcelku půvabný nezávislák o střetu a sbližování dvou lidí z rozličných společenských vrstev. (22.09.2011)

S několikadenním odstupem musím ještě hvězdu ubrat. Jedno klišé za druhým a to ještě k tomu šíleně nesympatická dvojice americké teen všetalentované krásky a protivného rádoby rebela, co všechno ví líp. Naprosto nechápu jednání obou postav. To že umírám, mně neospravedlňuje k tomu, abych si řekla, že zničím život někomu, kdo ten život má lepší. A ta holka? Neví, co chce, nechá se sebou manipulovat, jak rodiči, tak nějakým idiotem... Ale co jsem asi tak mohla čekat od amerického romantického dramatu, že? Ztráta času. (17.04.2010)

Překvapuje mě vysoké hodnocení, po skončení filmu bych to netipnul na víc než 60%. Sice nejde o úplně debilní teenagerský romantický výplach, ale zápletka i charaktery jsou průhledné až to bolí, jediný rozdíl od „Bynes-Duff-Effron“ typu filmů je ten, že už od začátku se pohybujeme v tragičtější a temnější rovině. Máme tu inteligentní upjatou krasavici zakoukanou do místního pozérského playboye a svérázného pološíleného outsidera (samozřejmě taky velmi inteligentního), který ovšem bláznivým chováním maskuje tragické tajemství. Keith je totiž přesně ta umělohmotná postava, kterou by každý z nás měl chtít být, ale nemá na to odvahu. Přes počáteční nevraživost na sebe láska nenechá dlouho čekat, ale pak to bude mít těžké… Oslavné komentáře nad chytrostí této romance dost dobře nechápu, proč vychvalovat něco za to, že to není dementní? Dvě věci jsou však na filmu pěkné, ač někdy až vtíravě – hlavní hrdinka a soundtrack. (04.05.2010)

Tak mladí a už takové rány od života! Chudáčci, nemají to jednoduché. Mně to trochu připomíná snímek Moje první láska, i když tam k takové sebereflexi hrdinové nedojdou, protože je to pro mladší cílovku. Nevím sice, pro kterou cílovku bylo tohle, ale pro mě zajisté ne, šacovala bych to tedy věkově asi tak na věk hrdinů. No a to je trochu moc drámy na jeden středoškolský pár. Taky mi trochu vadilo stalkerství a scénář, který teda rozhodně nepovažuji za dobrý kus odvedené práce. Přesto je to šikovně zahrané a hrdinům byste možná ty absurdní situace věřili. (14.08.2011)