Temný úsvit

Hezky realistický film pojednávající o další části vietnamské války - táborech a útěcích z nich. Christian Bale opět dokazuje co vše je schopen udělat pro co nejlepší ztvárnění své postavy a že mu to opravdu jde. Místy velmi úchvatná dokumentární kamera, jenž ukazuje jak krásy přírody, tak emoce hlavních hrdinů. I přes bezesporné kvality snímku mu stále chybí ona atmosféra Apokalypsy, Olověné vesty či Čety a Lovce jelenů. I tak je toto asi nejlepší ztvárnění Vietnamu v 21. století. (25.05.2008)

Vietnamská vojna zase trochu inak. Herzog sa zameral na psychický rozklad zajatcov uprostred džungle v kontraste s bezmedzným optimizmom a odhodlaním jedného nich sa vzoprieť osudu. Nekonajú sa akčné orgie, politická agitácia (jedno v akom smere) ani existenciálne hlbiny. Tu ide čisto o vôľu prežiť. Film je pomalý, ale inak sa ťažko dala vyjadriť úmornost života v tábore i vyčerpávajúceho úteku. Herzog svojou minulosť nezaprie, ale predsa len ide divákovi naproti viac, ako v minulosti. Postavy si obľúbite, hlavne ja teda Stevea Zahna. Len ten koniec mohol prísť už v skoršej scénke, ale hodnotím najvyšším hodnotením. (04.01.2015)

Tak tohle je Herzogův návrat v plné síle. Pan režisér využil jak svůj um, tak i to jakési něco, co ho odlišuje od ostaních rutinních režisérů a činí ho solitérem s vlastním rukopisem. Silných aspektů je zde na jeden snímek dost. Jednak je zde téma o síle a slabosti člověka, které nám úžasně zprostředkovávají všichni herci. Christin Bale mě svým herectvím naprosto zaskočil. Doposud jsem ho znal jen z rolí málomluvných zamračených týpků, ale zde nám předvádí něco zcela jiného. Zde ztvárrnil extrovertního člověka, charismatickou vůdčí osobnost, který ani přes všechny ty plivance osudu neztrácí sílu. Dalším silným tématem je vliv nepřátelské džungle na duševní zdraví člověka. A to divákovi komunikuje, s vydatnou pomocí skvělé minimalistické hudební kulisy, hlavně sám režisér Herzog. Jeho filmová řeč skvěle umožňuje chápat, to jak snadné je v takovém zeleném pekle zešílet. Styl na pomezí šílenství. Něco podobného jsem již viděl v geniální Apoclapse Now, či právě v Herzogově Aguirre. Tento film rozhdoně patří k tomu nejlepšímu, čím nás kdy Werner Herzog obdařil. (01.08.2008)

Tuze zvláštní film (od tuze zvláštního režiséra), který je plný extrémních protikladů. Na jedné straně stojí takřka dokonale vybudované napětí, atmosféra a poetika, divák hmatatelně cítí bolest, špínu, pot, chlad, vlhko, beznaděj, život na pokraji šílenství, všudypřítomné nebezpečí temné a neprostupné džungle, naproti tomu přímo bije do očí amatérsky (!) natočená sekvence letecké havárie nebo slaďounký závěr. Vzhledem k formátu Wernera Herzoga věřím, že to byl autorský záměr, kterak se vyhnout konvencím pásové filmařiny hollywoodlandu a nějak se už přes to přenesu. Prostě mě to pohltilo, mouchy ať si odhání někdo povolanější. (17.07.2008)

Herzog je známý tím, že své filmové hrdiny nejednou vystavuje krajním přírodním podmínkám v odlehlých koutech světa a ti pod tíhou extrémní psychické a fyzické zátěže často zažívají stavy blížící se naprostému šílenství. Právě Temný úsvit můžeme do této kategorie bez pochybností zařadit. [==] Styl velmi podobný Herzogovým následujícím dvěma filmům, především co se kamerové práce týče (POV apod.), vykreslení postav a (ne)vyústění vedlejších dějových linií. Stejně jak do vyprávění postavy vstupují (a přitom mohou být pro daný úsek vyprávění důležité), stejným způsobem je vyprávění i opouští, aniž by se dostavil jakýkoliv emoční náboj. Linie tak často zůstávají neuzavřené a divák je může volně interpretovat. [==] Pouť pilota amerického námořnictva Dietera Denglera vede přes první misi, při které je sestřelen, následném uvěznění laoským uskupením spolupracujícím s Vietkongem a nakonec úspěšným útěkem do srdce nevyzpytatelné laoské džungle. Herzog inspirovaný skutečným příběhem Dietera Denglera (prvně zpracovaným v dokumentu Malý Dieter chce létat) konstruuje laoský tábor jako "typické" vězení, kde místo má pouze každodennost, repetetivnost a neustále se opakující úkony strážných. V těchto stereotypech dozorců se uvěznění v čele s Denglerem snaží nalézt jakýkoli náznak "bezpečnostní" mezery. Právě toto hledání a příprava únikového plánu jim pomáhá udržet si zdravý rozum. Po útěku jde už o téměř klasický survival film à la Man vs. Wild. Epilog pak jen uzavírá předešlé a již vyřčené. [==] Jakási transcendence, kterou jsem v průběhu projekce často cítil a jež je naprosto zjevná, dokazuje, že Temný úsvit není jen dalším filmem vyjadřujícím se k otázce vietnamského konfliktu, ale má i silný duchovní přesah. (17.02.2011)