Temný úsvit

Werner Herzog si odjakziva robi rad srandu z Ameriky, kritizuje ju velmi ironicky a drzo - vysmieva sa z Americkeho sna, niektorych americkych stereotypov a klise; lenze kdezto doteraz to robil "zvonku" (Stroszek), teraz to začal pekne zvnútra - v "ich" vlastnej produkcii a za americké peniaze (a s ich hviezdami); dokazuje to najnovšie skvelým Zlým polišom a pred nám to krásne (možno miestami až trochu drzo cynicky) ukázal v Rescue Dawn; Werner natočil film o vietname - veľkej (a večnej) téme američanov a amerických filmov; hlavný hrdina je krásny obraz hrdého "nového" Američana, ktorý svoj pas pokladá za svätú relikviu, Amerika mu dáva krídla - a svoj sen stať sa letcom nadobudol, keď počas druhej svetovej doma v nemecku americká stíhačka bombardovala ich dom; samozrejme, že to je aj film o nezlomnej vôli a viere - lenže dieter môže byť kladný hrdina len preto, že je naivný, "zaslepený" leskom a vďačný ako malé dieťa za možnosť lietať; Werner hlavne všetkým Stoneom a podobným ukazuje, že Nemec môže natočiť úplne skvelý film o Vietname - komorný, hodnotný a pravdivý; na záver len musím skonštatovať, že herecké výkony boli skvelé, hlavne zahn a davies (24.11.2010)

Herzog točí presne ako pred 30-timi rokmi, minimalisticky, ručná dokumentárna kamera, "klasická" hudba a hlavne psychologický focus do mysle hrdinov, na ktorom to celé stojí a padá. Zas a znova platí, že vedomie príbehu podľa skutočnej události nasadzuje isté limity a film by musel byť výnimočne strhujúci, aby dal divákovi zabudnúť ako to vlastne skončí. A to Rescue Down nie je. Je "len" dobrý a to po všetkých stránkach. 70% (13.11.2007)

Mé první setkání s Wernerem Herzogem a zároveň mé druhé setkání s na kost vyhublým Christianem Balem. A oběma patří mé uznání, Wernerovi za skvělý film, Christianovi za oddání se zcela své postavě. Ještě více mne však zaujala dvojice Steve Zahn a Jeremy Davies. Steve snad v první vážné roli válí a já bych ho snad ocenil i nějakou tou zlatou soškou, Jeremy Davies na druhou stranu předvádí dosti šílený výkon (nikoli ve špatném smyslu slova), na jehož hlasovém projevu nejspíš založil svou postavu ve Ztracených. Po otřesném úvodu, který se Wernerovi vůbec nepovedl to šlo už jen k lepšímu a v době, kdy se hlavní hrdina dostal do tábora, tak já už se spokojeným výrazem seděl a čekal, co přijde dál. Ke konci jsem byl na vrcholu blaha, ze kterého mě dostal jeden nečekaný a pro mé emoce šíleně šokující zvrat. Konec byl sice zbytečně přeslazený, ale prý se to přesně takhle stalo, tak čert to vem. Nebýt podprůměrného úvodu, uvažoval bych o maximálním hodnocení, takto to jsou čtyři. Ale díky onomu zvratu dávám čtyři a půl. (06.03.2009)

Tuze zvláštní film (od tuze zvláštního režiséra), který je plný extrémních protikladů. Na jedné straně stojí takřka dokonale vybudované napětí, atmosféra a poetika, divák hmatatelně cítí bolest, špínu, pot, chlad, vlhko, beznaděj, život na pokraji šílenství, všudypřítomné nebezpečí temné a neprostupné džungle, naproti tomu přímo bije do očí amatérsky (!) natočená sekvence letecké havárie nebo slaďounký závěr. Vzhledem k formátu Wernera Herzoga věřím, že to byl autorský záměr, kterak se vyhnout konvencím pásové filmařiny hollywoodlandu a nějak se už přes to přenesu. Prostě mě to pohltilo, mouchy ať si odhání někdo povolanější. (17.07.2008)

Musím přiznat, že původní Herzogův dokument o Dieterovi se mi líbil víc. Musím ale také přiznat, že geniální hraní Christiana Balea mi osvětlilo to nejdůležitější, co mi v tomto dokumentu uniklo, totiž naivní víru Dietera Denglera v šťastný osud. Jeho dětský úsměv, který nezmizel ani ve chvílích nejtěžších, je typickým znakem této víry a pro mě byl tím nejtypičtějším. Plný počet hvězd díky Baleovi (09.05.2008)