Bez dcerky neodejdu

Tento film se hodnotí těžko. A to nikoliv z filmového pohledu, ale z politicko-nábožensko-kultůrního. Rozepisovat se zde do podrobností nemá cenu, každý divák po shlédnutí Bez dcerky neodejdu si sám musí udělat názor. Můj je neurčitý, nemohu se naklonit ani na jednu stranu dvou táborů zde znázorněných. Film je jinak zcela průměrný, od takto vyhrocéného námětu bych čekal silnější atmosféru, napětí i strach ve filmové podobě. Co se filmu nemůže však vytknout je výkon Sally Field. PS: Sám jsem se jistou dobu stýkal s araby, jedna moje jamarádka s jedním několik let žila a dobře vím přibližně, jak oni vnímají svět kolem sebe. Jak vnímají postavení ženy. Jak vnímají své náboženství. A jak vnímaji rodinu. (25.06.2007)

Strhující příběh o tom, že né všude ve světě mají ženy stejná práva jako muži. Tento film se mi zdál jako zajímavé nahlédnutí do života lidí v arabském světě, kde se dějí věci a zvyky, o kterých my nemáme možnost obvykle tolik vědět. Za vyzdvihnutí stojí určitě výkon Sally Field. Snímek je podle mě velmi dobrá knžiní adaptace, která si zachovává svou původní syrovost. (22.04.2011)

Kdysi dávno jsem tenhle film viděl v televizi a moc jsem se těšil, až se na něj podívám znovu, protože mi utkvěl v hlavě. Molina je tu hodně super a toho týpka jsem mu hodně věřil.. ;) Je to sice poněkud tvrdý pohled, možná až odpudivý, ale atmosféru to dělá pořádně hustou. Když se u toho přivřou oči, tak je to velmi napínavá podívaná, kterou jsem si vážně užil, sic je velmi průměrně natočena - jde tu hlavně o ten příběh samozřejmě.... (20.08.2008)

Film se téměř věrně drží knižní předlohy, která je skutečným příběhem autorky. Jeho klady vidím v tom, že i lidem, kteří nechtějí číst přiblížil dnešní poměrně ožehavý problém. Jeho slabou stránkou je , že jde o velmi subjektivní pohled na ten problém a radši bych tento film viděla natočený až po druhé knize, kde už autorka sesbírala více příběhu s unesenými dětmi a neni to až tak jednoznačné, pak by ten film měl nárok i na oskara. takže skvěle civilní výkony herců a poměrně slušně natočený film. (18.07.2005)

Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná. (26.03.2011)