Bez dcerky neodejdu

O tomto filmu nemám valné mínění, neboť je pouze vykalkulovaným tahem a jakékoliv hodnocení by se týkalo pouze řemeslné zručnosti. Nad rámec jeho kvalit ovšem nemohu souhlasit s námětem jako takovým. Pitomá káča, zamilovaná do perského prince na bílém arabském koni slepě následuje svého vysněného na místa, která nezná ani z pohlednic. Kdyby aspoň řádně chodila do školy, tak by ji ledacos došlo. Pochopitelně nastalý střet naprosto rozdílných způsobů myšlení a kultur musí následně řešit desítky lidí, kteří nejenom že se touto nánou zabývají, ale k tomu ještě musí poslouchat její stesky a srdervycné štkaní. Kolik je na světě podobných primitivních ženštin, které to nemají v hlavě v pořádku a vyžadují neustálou pozornost všech kolem sebe? Uvědomují si tyto frajle, které se nechají okydlit kdekým, že by si svůj problém následně měly řešit samy kde vznikl a neotravovat druhé? Věřím že případů je bezpočet, zde toto pojetí dělá z muslimských mužů despoty a debily, což ve skutečnosti může být klidně naopak? (06.08.2011)

Kdysi dávno jsem tenhle film viděl v televizi a moc jsem se těšil, až se na něj podívám znovu, protože mi utkvěl v hlavě. Molina je tu hodně super a toho týpka jsem mu hodně věřil.. ;) Je to sice poněkud tvrdý pohled, možná až odpudivý, ale atmosféru to dělá pořádně hustou. Když se u toho přivřou oči, tak je to velmi napínavá podívaná, kterou jsem si vážně užil, sic je velmi průměrně natočena - jde tu hlavně o ten příběh samozřejmě.... (20.08.2008)

Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. (10.05.2009)

Rozhodně se do toho zdaleka nevešlo všechno, co do knihy. To by ani nešlo. To podstatné tam ale je. Nesouhlasím s tím, že film podporuje náboženskou nesnášenlivost. Kdybyste se pídili po informacích, tak byste zjistili, že to v té době v Íránu opravdu tak bylo. Film vykreslí i pár kladných muslimských postav. Proč by si měla autorka tohodle životopisu vymýšlet? I když chápu, že v dnešní vypjaté době je to voda na mlýn protimuslimským aktivistům a naopak. (24.01.2015)

Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná. (26.03.2011)