Bez dcerky neodejdu

Od tohoto počinu jsem čekala mnohem více. Minimum napětí, zbytečné průtahy některých scén. Příliš dlouhá stopáž. V tomto podání by stačilo 90 minut maximálně. Ukázka toho, že střet kultur není dobrý. Přesto byl snímek podán jen z jedné strany. Mé hodnocení není plně nezaujaté, protože jsem četla knihu (v porovnání s ní je toto dílo odpad). Film ve mně nezanechal žádný dojem. Škoda. (01.01.2011)

O tomto filmu nemám valné mínění, neboť je pouze vykalkulovaným tahem a jakékoliv hodnocení by se týkalo pouze řemeslné zručnosti. Nad rámec jeho kvalit ovšem nemohu souhlasit s námětem jako takovým. Pitomá káča, zamilovaná do perského prince na bílém arabském koni slepě následuje svého vysněného na místa, která nezná ani z pohlednic. Kdyby aspoň řádně chodila do školy, tak by ji ledacos došlo. Pochopitelně nastalý střet naprosto rozdílných způsobů myšlení a kultur musí následně řešit desítky lidí, kteří nejenom že se touto nánou zabývají, ale k tomu ještě musí poslouchat její stesky a srdervycné štkaní. Kolik je na světě podobných primitivních ženštin, které to nemají v hlavě v pořádku a vyžadují neustálou pozornost všech kolem sebe? Uvědomují si tyto frajle, které se nechají okydlit kdekým, že by si svůj problém následně měly řešit samy kde vznikl a neotravovat druhé? Věřím že případů je bezpočet, zde toto pojetí dělá z muslimských mužů despoty a debily, což ve skutečnosti může být klidně naopak? (06.08.2011)

Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná. (26.03.2011)

Asi si přečtu knihu. a to zejména proto, že námět snímku mě docela zaujal. Zpracování však celý dojem dost pokazilo. Dost předvídatelné, trochu kýčovité (americká vlajka - to bylo na zabití autora), příšerně jednostranné. Chápu, že se takové věci dějí a věřím tomu, ale chtěl bych to slyšet (číst) z úst (pera) člověka, který to skutečně zažil a ne od holywoodských všeumělců, kteří si podle mého se závažným tématem neporadili správným způsobem. Takže kniha je jasná volba a po jejím přečtení možná hodnocení doplním. (03.09.2012)

Pútavá dráma o 2 rozdielnych kultúrach a náboženstvách. Upútal ma výborný dej, ktorý je o úteku Betty s dcérou Mahtob z Iránu, ale aj herci, či réžia. Na jednej strane si myslím, že film bol mierne o politickom odsúdení USA Iránu. No na druhej strane zostáva faktom, čo náboženstvo Iránu - islam je náboženstvom strachu a násilia. To môžeme vidieť aj v myslení a činoch Európskych imigrantov, napr. vo Švédsku, Anglicku, či Nemecku. Film teda tiež núti diváka, najmä mladé ženy, zamyslieť sa dobre nad výberom budúceho partnera do manželstva. (07.02.2018)